Možná si tuto písničku zpíval před „pár“ lety.
A taky dva roky prázdnin, no to by bylo něco!
Když jsem byla ve druhé třídě, moc jsem si to přála.
Kromě jiného i kouzelný prsten z Arabely, kterým bych se přenesla na tajemný ostrov a teprve, až by mě to tam přestalo bavit, tak bych se zase vrátila zpátky domů.
Jsme už sice dospělí, ale můžeme, nebo lépe musíme, mít svá přání i teď.
Asi mnohokrát každý z nás si říkal „přál-a bych si …“, nebo "Až spadne hvězda, budu si přát …" nebo…
Zkusme se teď společně vrátit do dětských let.
Když jsme byli malí, chtěli jsme strašně rychle dospět, ale teď v dospělosti bychom se chtěli vrátit do dětství.
Ale ono to není vůbec složité. Jen se na chvíli pokusme zavřít oči a představit si, že jsme tam, kde chceme být a s kým chceme být.
Na VŠ jsme každá praktika z psychologie cvičili autogenní trénink. Není to vůbec špatná věc. Položili jsme se na koberec, či žíněnky, a pan profesor nám začal říkat: „Zavřete oči, dýchejte pravidelně, uvolněte všechny svaly v těle, ruce i nohy vám těžknou, až je přestanete úplně cítit. Tělo se vám zdá lehké, jakoby se odpoutávalo od naší mysli. A vaše mysl se přenese, na velice, pro vás příjemné místo. Může to být místo, které znáte z dětství , nebo úplně neznámé místo, kde je vám moc hezky. Zde načerpáte novou energii jen tím, že zde jste. Ještě chvíli zde zůstaňte a nasávejte klid a teplo. Teď se z tohoto místa začněte pomalu vzdalovat. Vznášíte se v oblacích jako pták a místo pozorujete z ptačí perspektivy. Vracejte se pomalu na zem. Pomalu se vám vrací i energie do vašeho těla. Začínáte cítit prsty na rukách i nohou, hrudník při dýchání, celé tělo. Pomalu otevírejte oči a probuďte se."
Vyzkoušejte si to taky a třeba právě to místo vás vrátí do dětství, do období klidu a pokoje. Člověk se občas musí vrátit do dětství, ale úplně nejlepší na tom je, že v každém z nás kus dítěte zůstane po celý život. Jen se to někomu podaří více či méně z jakýkoliv důvodů potlačit.
Třeba se naše mysl společně ocitne na stejném místě, potkáme se tam. A třeba na opuštěném tajemném ostrově, kde na nás číhá řada dobrodružství.
Kde je azurové moře. Vlnky jemně omývají písečný břeh. Sluníčko nás příjemně pálí a vánek chladí naši tvář. Cítíme se uvolněně a odpočatě. Občas v dáli z vln vyskakují delfíni a vyplouvají velryby. Slyšíme jen jemný šum moře a křik racků. Jsme tam sami, ale víme, že někde kousek od nás je člověk, který nám dodává pocit jistoty a bezpečí, a když zavoláme jeho jméno, on se objeví.
A kdykoliv se budeme chtít vrátit, nebo si něco přát, jen to vyslovíme a bude to.
A to nemusí být prázdniny, nemusí to být ani dovolená, ani dva roky prázdnin.
Stejně jako děti, i my dospělí si musíme odpočinout, zapomenout na všechny strasti.
Lidská energie je jako doly. Člověk z ní čerpá a čerpá a najednou je konec. Proto si musíme energii doplňovat.
Musíme umět naslouchat druhým, ale k tomu musíme umět naslouchat sami sobě. Umět poslouchat ticho.
Vyzkoušejte si to, není to vůbec jednoduchá věc. Na nic nemyslet, myšlenky nechat jen volně plynout. Umět brát energii ze stromů, z přírody.
A taky mít svá přání a snít!
Nový komentář
Komentáře
Simba: Radši ne, to radši normální dovolenou
Já tu písničku neznám ...
Ťapina: Kdyby jsi šla do školství, tak ne.
Jó, prázdiny. Ty letošní byly poslední
A co s dětmi, já si oddychnu, když začne škola.
jo, tak ty dva roky prázdnin bych brla, moře, sluníčko, písek a hlavně klídek , žádné starosti
Místo k moři jsem objížděla lékaře a nemocnice.Problémy s krví.To byly prázdniny.Ještě,že pomohly babičky.Na relax teď není čas.
Sanofi: to nevím jestli je k
nebo spíše k 
Prázdniny a dovolená. Paráda.......Hlavně, že se vyspím. Celé roky jsme nikam nejeli,protože byly děti malé. Když povyrostly, nejelo se nikam, protože jaksi chyběly finance. Nyní jsou děti velké, finance by byly a zase je tu problém - koupila jsem si psa. Není ho komu dát na hlídání, takže opět tvrdneme doma. Ale je jinak si nestěžuji. Hlavně, že se vyspím...:o)))
Relax dnes a denně je pro mě nutnost. přijdu domů, na chvíli vypnu /naštěstí už i děti pochopili, že mamka ne chvíli "není"/ a pak mohu jet až do večera
Perfektní relax jsem zažila letos o dovolené v Jeseníkách i se třemi dětmi a manželem.Ta krásná zeleň všude kolem to je balzám na moji duši a plíce (bydlím hned za Prahou).
U nás tedy byly prázdniny děsný..z nemoci do nemoci
Já se utrhnu na týden dovolené a stejně mi z firmy pořád volají...
jak tohle a co tohle. Nejradši mám vybitou baterii u mobilu.
Hmmm, dva roky prázdnin. Jako dítě jsem si je přála (a taky ten Arabelin prsten, hlavně v době, když jsem si prohlížela cizí katalogy, jako Neckermann, s hračkama - to jsem ty hračky chtěla všechny
), jako dospělá ne. Je to moc dlouho a pokud člověk nemá neomezené finance, tak by si toho volna moc neužil. Lepší by bylo, kdyby si člověk mohl vybrat, kdy bude mít volno. Jsou dny, kdy ani ta nejlepší relaxace nepomůže a přesto se musí do "šichty" a přitom vím, že kdybych ten den nešla do práce, tak by se nic nestalo, protože jsem v práci stejně nic neudělala. Ale kdyby si každý bral volno, jak by se mu to hodilo, to by asi vypadalo. Takže vzhůru do snění a relaxace 
.
Je fakt,že já se snažím denně alespoň na 15 minut vysadit tím,že si sednu v létě třeba na balkon a počítám hvězdičky a na nic nemyslím.V zimě zavřu oči,vypnu všechny televize a rádia a relaxuji,většinou se mi to daří večer před spaním.Je to paráda a úplně cítím tu úlevu po stresech toho dne
No, já nevím, dva roky se mi zdá až moc
Já bych nejraději čerpala volno podle potřeby. Pořád nic nedělat by mě asi nebavilo 
dovolená u moře by se mi líbila, ale nevím jestli bych to dva měsíce vydržela
taky by se mi libil takovy prsten, ale v podstate by mi momentalne stacilo ke stesti pul milionu na vlastni bydleni
Líbilo by se mi mít dva roky prázdnin, bylo by to fajn
. Ale museli by k tomu být finance, aby to stálo za to. Takže ten prsten Arabely by byl asi nejideálnější 