Automechanik by měl být pro vaše auto něco jako rodinný lékař. Alespoň to jsem si vždycky myslela a neměla důvod o tom pochybovat.  Až do nedávna, kdy došlo k velkému rozčarování.

mechanicMěla jsem skvělého sympatického automechanika. Kousek od bydliště, takže nebyl problém k němu zajít i mimo pracovní dobu. Vždycky s úsměvem vyhověl, podrobně vysvětlil a rychle opravil. Obrátila jsem se na něj i v případě servisní prohlídky před dovolenou. Chtěla jsem mít auto v pořádku, aby nás cestou nevypeklo. „To se rozumí samo sebou, přece vím, co je třeba.“

Druhý den mi vracel auto s tím, že by mělo šlapat jako hodinky, protože vyměnil filtry, olej, a dal „do kupy“ všechno, co by nám mohlo během dovolené zkomplikovat život. Poděkovala jsem, zaplatila a s důvěrou vyrazila.

Vrátili jsme se v pořádku, auto opravdu šlapalo. Jenomže netrvalo dlouho a vypeklo nás cestou na víkend. Přestal reagovat plynový pedál. Setrvačností jsme sjeli do Mníšku a zavolali místnímu opraváři.

Dorazil během chvilky, otevřel kapotu a stačil mu jediný pohled, aby diagnostikoval příčinu. „Kdy jste naposledy měnili palivový filtr, tenhle vypadá, jako by pamatoval dřevěné uhlí.  A co olej a co vzduchový filtr, a co tohle nebo tamto???“ vyptával se a hleděl znechuceně do motoru mého auta jako do Augiášova chlíva.

V duchu jsem se styděla a proklínala svého automechanika. Já mu tolik věřila a on mě takhle obalamutil, a ještě si za to nechal dobře zaplatit! Naštěstí jsme v Čechách a někdo nás může odtáhnout. Představa, že se tohle přihodí někde v Toskánsku, nebyla zrovna příjemná.

Místní mechanik jen kroutil hlavou. „Teď vám s tím nic neudělám, musíte na diagnostiku, ale zkuste to nahodit,“Motor naskočil, pedál reagoval. Zřejmě i autu se nás zželelo a řeklo si, že nás tedy ještě kousek doveze, když za to vlastně nemůžeme.

Ale mám ponaučení pro příště. Ke „svému“ automechanikovi už nikdy víc.

Reklama