Jak se to všechno stalo? Pojďme se na to podívat hezky od začátku. Lucie neměla na růžích ustláno, ale byla to vždy bojovnice. I když nezažila šťastné dětství a dospívání, uměla vzít za svou práci a férovým jednáním si kolem sebe vytvořila okruh lidí, kteří ji obdivovali a podporovali v jejím nadání. Právě oni ji také pomohli zvládnout i nepříjemný rozchod s partnerem. Stejně tak jako následující roky, kdy se starala prakticky sama o malé dítě.
A protože to dítko bylo celkem stonavé, rozhodla se Lucie, že zkusí naplno dělat práci, která jí doteď byla spíš koníčkem. Důvod byl prostý: mohla ji dělat z domova.
Nechtěla bych o tom mluvit blíže, nerada bych totiž, aby mě někdo poznal,“ mlží ohledně své konkrétní pracovní činnosti pohledná žena s milým úsměvem. Má to svou logiku. Její dílo je celkem známé a aktivity, kterým se věnuje, vyhledávané.

Mohu snad jen říct, že se týkají manuální práce. Jsem totiž odmala docela zručná a našla jsem zajímavou mezeru na trhu,“ prozrazuje aspoň něco ohledně své činnosti.  Koneckonců toto není vlastně ani tak důležité - jako to, že jednoho dne našla v jedné své zákaznici kamarádku. Začali spolu jezdit na společné víkendy, protože obě měly malé děti. A obě byly zklamané z bývalých partnerů.

Musím se teď úplně smát, jak důvěřivá jsem byla husa,“ konstatuje suše Lucie. „Štěpánce jsem dovolila, aby si ze mě udělala v podstatě otroka,“ dodává a vysvětluje, že jí ze začátku opravu vyhovovalo, že ona tvořila dílo a Štěpánka se starala o jeho prodej. „Tohle jsem totiž nikdy neuměla,“ přiznává. A stejně tak prý bohužel nikdy nevěřila, že žena, s kterou trávila tolik času a s kterou si svěřily tolik velmi osobních věcí, ji takto podrazí.
Jen ve stručnosti. Ve své naivitě podepsala Lucie Štěpánce smlouvu, o které prakticky nepřemýšlela. Vždyť byly kamarádky a vše vymyslely společně a fungovalo to několik měsíců i bez smlouvy.
A ono to také vypadalo, že to tak půjde dál. Holky slušně vydělávaly a Lucii, která nikdy nebyla moc při penězích, to připadalo jako sen. Ano, musela tvrdě pracovat, a to většinou i včetně víkendů, aby uspokojila poptávku, ale dělala práci, která ji baví. A ještě byla povětšinou doma se svým dítětem. Co víc si přát?

Ale pak se to stalo. Přišla chvíle, kdy se Štěpánka začala víc chovat jako obchodnice než jako kamarádka. Ačkoliv ze společného byznysu velmi dobře profitovala – a to s vynaložením minimálního úsilí, bylo jí to najednou málo.

Chtěla po Lucii větší a větší výkon.
Ale ta už nemohla. A možná ani nechtěla. Nic jim přece nechybělo. Byly obě slušně zaopatřené, v létě byly na dovolené snů, kterou si nemůže většina jejich vrstevnic dovolit…
A tak vytáhla Štěpánka těžkej kalibr. Zamávala Lucii smlouvou před nosem a začala ji ohledně většího výkonu vydírat. Teprve teď ale Lucka pochopila, v jak nevýhodné je situaci. Ukázalo se, že ji vlastně nepatří vůbec nic. Že je skutečně jen tím otrokem. Zato Štěpánka vlastnila internetové stránky, které tvořily základ jejich podnikání, databázi všech zákazníků a v podstatě vše, co bylo pro byznys důležité. Lucie měla „jen“ své šikovné ruce.
Začaly nepříjemné dohady a tahanice. A v tento moment vznikl také dnešní článek. Není ještě jasné, jak příběh dopadne. Ale Lucie říká, že pro ni je důležité, aby před podobnou situací varovala ostatní.Z vlastní zkušenosti vím, že je spousta šikovných žen, které jako já něco umí, ale neumí se prodat. A pak padnou do rukou otrokáře, i když ten se ze začátku může tvářit jako kamarádka. Prosím, čtěte vše, co podepisujete,“ vzkazuje všem dnes už poučená Lucie.

Čtěte také:

“Manželovu lásku jsem získala zpět radikálním řešením," popisuje Zlata

„Mám začít hrát stejně špinavou hru jako ona?“ přemýšlí Katka

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama