Dnes máme Dušičky, svátek mrtvých, vzpomínání, zapalování svíček, nakupování věnců, oprašování hrobů a nostalgie.

 

Nic proti tomu.

 

Taky mě svým způsobem fascinuje romanticko-posmutnělá nálada mihotajících světélek na venkovském hřbitůvku.

Jak se babičky v šátcích a ve svátečních kabátech s hodobožovými kabelčičkami shlukují před kostelíkem a tichým klábosením zahánějí dlouhou chvíli, než kostelník otevře fortnu a ony své vzpomínky posvětí mší.

 

České Dušičky mají svou nezaměnitelnou atmosféru, jak vystřiženou z Erbenových balad.

Mají svou vážnost a důstojnost a její narušení či zlehčování je považováno za  rouhání a nemravnost.

 

Ale jiný kraj, jiný mrav.

 

Asi tušíte, kam mířím. Ano, jste chytré holky.

 

Nemohu se nezmínit o zaoceánské obdobě našeho svátku nebožtíků o Halloweenu.

 

Předesílám, že vůbec nejsem fandou bezhlavého přejímání neonovoých, plastových, kýčovitých pitominek, těch nepostradatelných atributů všech amerických svátků.

 

Ale Halloween se mi líbí.

 

 

  

 

Líbí se mi tradice optimistických ksichtíků svítících dýní.

 

Líbí se mi  řádění a bujaré veselí záhrobních maškar.

 

Pojďme jednou porušit zatuchlá tabu a vyrazit v bizarním převleku na halloweenský večírek.

 

Inspiraci najdete v brakových hororech o upírech a čarodějnicích nebo na obrázcích.

 

TÉMATA:
KRÁSA