shutterstock-623563124.jpg
Foto: Shutterstock

Well-being je pojem skloňovaný zejména v souvislosti s dospělými, ale v posledních letech už se dostává do povědomí i ve výchově malých dětí. A v čem vlastně spočívá?

Blízkost jako základ
Jedním z klíčových faktorů, který pomáhá dětem cítit se v bezpečí, je vědomí, že jsou bezpodmínečně milovány. Úlohou rodičů, babiček a dědečků, a dalších blízkých osob, je být dostupní, když je děti v jejich blízkosti potřebují. To znamená zastavit se, odložit mobil nebo jinou práci a dát dítěti svou plnou pozornost, ať už společnou hrou, prohlížením knihy, vyslechnutím, nebo jen odejmutím či společném pozorování světa. Každé dítě potřebuje cítit, že vám na něm záleží, a tato zdravá vazba mu pak umožní tvořit další láskyplné a bezpečné vztahy. Láska se nevylučuje s tím, když se na děti zlobíme. Jen bychom neměli kritizovat dítě jako takové, ale jeho chování například: „Mám tě ráda, ale není v pořádku, když kreslíš obrázky na stěny. Zlobím se, když to děláš.“ Zároveň bychom měli dětem pomoct s řešením problémů, a současně být pozitivní a povzbuzující – a to i v situaci, kdy se bojíme, že dítě něco nezvládne. Dejme mu svoji důvěru, pomozme, když si dítě o pomoc řekne, ale nedělejme věci za něj, to není projev lásky ale netrpělivosti.
 

Porozumění emocím
Dětem můžeme pomoci porozumět jejich pocitům, tím, že o nich budeme mluvit. Ptejte se, z čeho má radost, co ho překvapilo, proč je smutné. Například když dítě pláče, můžeme si k němu sednout a zeptat se: “Vypadáš smutně, copak se děje, a jak ti můžu pomoct?”. Pozitivní myšlení a porozumění emocím, pak dává základy pro duševní pohodu, i pro překonání složitějších období. A jaké oblasti jsou stěžejní pro rozvíjení emočních dovedností?
 
Důvěra
Děti potřebují mít ze sebe dobrý pocit a věřit, že mohou uspět. Sebevědomé děti jsou ochotnější zkoušet nové úkoly, a pokud neuspějí napoprvé, zkusí to znovu jinak.
 
Nezávislost
Děti se učí být samostatné, a rozvíjet sebedůvěru tím, že mohou dělat jednoduché úkoly, jako je oblékání a úklid hraček, či se někdy samy rozhodnout.
 
Spolupráce
Děti se v předškolním věku učí vyjít s ostatními, sdílet, pomáhat si. Proto předškoláci potřebují sociální příležitosti, kde mohou vyzkoušet společné činnosti, a tyto dovednosti trénovat.
 
Sebeovládání
Děti poznávají různé způsoby, jak vyjádřit emoce, například hněv. Musí ale pochopit, že některé chování, jako je někoho uhodit nebo pokousat, není přijatelné, a že emoci lze vyjádřit bezpečně pro ně i okolí.

shutterstock-583696177.jpg
Foto: Shutterstock


Empatie
Na konci předškolního věku děti dokážou rozlišit, co druhý cítí. V trénování této oblasti hraje roli rodina, které by měla jít dětem příkladem, a ukázat, že je naprosto přirozené si navzájem naslouchat a pomáhat. Zkuste se také o dítě zajímat. Co se mu ve školce líbilo? S kým si hrál? Jaké pohádky jsou jeho oblíbené a proč?
 
Buďme vzorem
Děti se rády učí nové věci a objevují svět kolem sebe, může je zaujmout hlemýžď lezoucí se přes cestu nebo třeba neznámá květina. K řadě nových zkušeností ale potřebují dospělé. Děti jsou skvělí pozorovatelé, napodobují to, co vidí, a říkají, to co slyší od ostatních. Platí to i pro rozvoj základů well-beingu. Když cvičíte a jíte zdravé jídlo, je pravděpodobnější, že dítě bude mít dobrý návyk do života. Pokud jste vnímaví vůči ostatním, vaše dítě se také naučí myslet na city a potřeby druhých. Platí to ale i naopak, proto dávejte pozor na to, jak před dětmi mluvíte o sobě i o jiných lidech. Do komunikace nepatří ponižování, výsměch, podceňování, nedůvěra.
 
Radost z učení
Pocit pohody poskytuje dětem sebevědomí a radost, které maximalizují jejich vzdělávací potenciál. Děti mají přirozeně touhu poznávat, a komunikovat s ostatními, a aby ji mohly využít, potřebují se učit v bezpečném prostředí. Pro děti je tak stěžejní, aby se pedagogové starali o pěstování důvěryhodných vztahů, předvídatelného prostředí, a respektu k jejich potřebám. Díky prostředí, kde se děti cítí vyrovnané, dokáží lépe zvládat každodenní stres a výzvy a mají lepší schopnost vytrvat, když se setkají s neznámými a náročnými situacemi. “V lesních školkách  je 16 dětí ve třídě na dva dospělé. Pedagog tak má možnost vyslyšet každé dítě a poskytnout mu opravdu individuální přístup a podporu. Děti jsou venku častěji konfrontovány s překážkou nebo změnou teploty, což je učí všímat si, jak se cítí a říkat si o to, co potřebují. Tím mají velkou šanci na to, aby měly přirozeně naplněné základní potřeby. Teprve pak se mohou skutečně efektivně učit něčemu novému,“ říká Tereza Valkounová předsedkyně Asociace lesních mateřských škol.
 
Pohybu není nikdy dost
Pohyb je pro vývoj předškolních dětí nezbytný. Pomáhá při rozvoji svalů, pohybového aparátu, ale i mozku. Pokud se pohyb děje venku v zeleni, uvolňuje se napětí, a regeneruje pozornost, a navíc se prokysličují orgány – a to vše přispívá k lepší imunitě. Proto lze pohyb považovat za základní potřebu dítěte a při hledání cest k well-beingu na něj nelze zapomínat. V období předškolního věku by pak měly mít děti prostor alespoň pro 3 – 4 hodiny spontánního pohybu (běhání, házení, skákání apod.) denně. “Děti, které tráví dostatek času venku, se učí zvládnout i nepohodu a jsou díky tomu odolnější. Pobývání v přírodě navíc zvyšuje jejich všímavost, tvořivost a fantazii,” říká Tereza Valkounová. V lesních školkách, kde jsou děti celoročně venku, v přírodě bylo navíc na základě výzkumů dokázáno, že děti byly více kreativní a motoricky zdatné a dosahovaly očekávané úrovně školní připravenosti jako děti v kamenných školkách.

Reklama