Ahojky,
tak já chodila na základku částečně ještě v komunistické éře...
Takže podle hesla: Ani sousto na zmar, ve světě je hladomor! stála u okénka, kam se nosilo použité nádobí, hlídací soudružka učitelka a kontrolovala, jestli jste opravdu všechno snědli... Musím říct, že mi většinou chutnalo. Měla jsem ráda buchtičky se šodó, koprovku, dušenou mrkev, rajskou polévku, gulášovou polévku s masovými "hovínky". Jediné, co jsem nesnášela, byla dršťková polévka, kterou schválně dávali, když byly buchtičky a kdo nesnědl polévku, nemohl si přidat buchtičky :-( ... a teď zpátky k hlídkujícím soudružkám.
Některé to braly extrémně vážně a vracely nás dojídat i tlusté maso, flaksy, což bylo dost nechutné. A většina z nás ví, že libové maso tenkrát ve školních jídelnách moc nefrčelo. Když se někdo ozval, že to jíst nebude, byl drzý. Mít svůj názor a oponovat nebylo v té době IN. Takže jsme vždycky vymýšleli různé akce, jak hlídku obejít, nebo jsme vyčkávali, když se hlídka na chvíli vzdálila, vyběhli jsme co nejrychleji od stolů, srdce až v krku, abychom stihli všechno odnést, než se hlídka vrátí. Když si na to teď vzpomenu, tak se musím smát, ale tenkrát jsme z toho byli fakt nešťastní.
Sepy
Mám podobné zážitkys při prchání před ostrahou, když jsme nebyli schopní sníst to, co jsme "museli". Ale s tou mrkví jste mne opravdu dostala - jste jedna z mála, které chutnala. Smekám!
Také jste utíkali před dozorem, abyste nemuseli dojídat? Nesnášeli jste dršťkovou polévku?
Čtvrteční téma:
ŠKOLNÍ KUCHYNĚ
Co si představíte, když se řekne školní jídelna?
Jaká byla vaše nejoblíbenější jídla?
Jaká nejodpornější?
Zvedá se vám z ní dodnes žaludek?
Napište nám na:
redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
mně vadilo ve školní jídelně jen tlusté maso a hrachová kaše
obojí dodnes nejím ani náhodou 
taky mám ráda dušenou mrkev u jinou zeleninu.
jo a mrkev do dneška miluju na všechny způsoby
Také si vybavuju rozdíl mezi jídlem co jsme dostali přímo v jídelně na talíř, anebo jídlem do katrůlku domů, když jsme byli nemocné.
Velikost i kvalita porce byla opravdu veliká.
Také si děvčata nemohu stěžovat, naopak ráda vzpomínám na kuchařky v základní - Dívčí škole v Lounech. Vařliy výborně, občas něco nevyšlo, ale ruku na srdce, které z vás se doma všechno povede? A co dodnes já NEMUSÍM je RÝŽOVÝ NÁKYP SE ŠVESTKAMI. jEZDILA JSEM JAKO HUBEŇOR DO OZDRAVOVNY A TAM TO TEDA BYLO HUSTÝ, VŠECHNO DOJÍST- za každou cenu- JÁ JSEM SE NĚKOLIKRÁT POBLINKALA JEŠTĚ V JÍDELNĚ A to JSTE MĚLI VIDĚT SOUDRUŽKU VYCHOVATELKU- TA BĚSNILA JAK ČARODĚJNICE Z hARRYHO POTERA !! tAK TAM JO, TO RADĚJI NEVZPOMÍNÁM !!
Zato dnešní jídelny - za ty peníze - tfuj, když jdu dětem - vnukům pro oběd, když začnou marodit, tak to kolikrát rovnou spláchneme do hajzliku- tak dobrou chuť. HIHAHE
no, já si taky nemohu na školní jídelnu stěžovat. Chutnalo mi tam.Jediné, co jsem opravdu v té době nemusela byla červená řepa a vzhledem k tomu, že ji z úsporných důvodů házely rovnou na talíř vedle rizota či šunkofleků, tak jsem měla půlku oběda vždy zkaženou.
Dušenou mrkvičku miluju, možná je to tím, že ve školní jídelně ji kupodivu nedělali. Ale na co jsem se těšívala, tak to byly kynuté knedlíky s mákem a povidlovou omáčkou, polité máslem. Máslo bylo opravdické a jídlo to bylo mimořádné. Občas to dělám i doma - je to dobrá rychlovka.