Ta otázka Jarmilu trochu zarazila. Neodpověděla mi přímo: “Co myslíš ty, Viky?”
“Já nevím, co si mám myslet, tak vůbec! O tobě dohromady nic nevím, ale říkáš, že mi chceš pomoct, takže předpokládám, že zlá snad nebudeš. Na tuhle specializaci by mi spíš seděla Regina.” Jakmile jsem si ale vzpomněla na správcové mladší sestru, vzedmula se ve mně vlna vzteku, která měla jedinou příčinu – a tou byl Mirek. “Stejně mi nejde do hlavy, proč do toho, ať už je to cokoli, zamotala i Mirka. Je to vážně “fajn” nic nevědět a přitom být středem všeho dění, opravdu moc fajn!”

Byla jsem už vážně dost navztekaná. Nejhorší byla ta bezmoc, jakou jsem cítila, že pokud mi oni nic neřeknou, nebudu nic vědět. Že jsem se do toho domu vůbec stěhovala! Ale co když to není tím domem, co když je to opravdu jen a jen mnou?
Zatímco ve mně zuřily vlny tsunami, správcová vyhlížela klidně, rozhodně klidněji než já.
“O Mirka se neboj, Viktor a Petr už se o to postarají. Vlastně,” podívala se Jarmila na hodinky, “vlastně si myslím, že nebude trvat dlouho a přivedou tvého přítele sem.”
“Petr, to jako brácha? A s Viktorem Smutným… co ti dva mají v plánu?”
Sotva jsem uviděla výraz správcové, bylo mi to jasné a tsunami znovu narazily na pobřeží.
“Předpokládám, že to je další z věcí, které mi nemůžeš říct…?”

Správcová přikývla a ve mně začínalo startovat tornádo. Běžně mívám povahu veselou a zcela mírnou, ale spád událostí, které mě pohlcovaly jako tekutý písek, ve mně probudil dosud neznámé city a vášně a já cítila, že začínám být mírně cholerická, a násilí mi už nepřipadalo jako nic až tak moc špatného. Ne že bych snad chtěla napadnout správcovou, tolik zla se ve mně ještě nenahromadilo, ale celkem ráda bych s chutí do něčeho třískla. Před ničením mého majetku mě zachránil zvonek u dveří. Bohužel nepřešaltroval mé pocity zpět do klidu, nýbrž na opačnou stranu - znovu jsem se začala bát. Kvílení zvonku totiž nepřestávalo, jako by se ten, kdo stál za dveřmi, o něj opřel plnou silou a nemohl přestat. Navíc se zcela pochopitelně vzbudil i Nick, vystartoval z postele, hnán silným motorem psí přirozenosti a štěkal jako blázen. Ječení zvonku a Nicka dávalo dohromady nervy drásající sirénu a já vystartovala ke dveřím, abych tomu učinila přítrž. Sotva jsem otevřela dveře, stála jsem tváří v tvář Barboře Fixové. Vytřeštěně jsem na ni zírala a ona mi oplácela stejnou mincí. To mě rozhodilo natolik, že jsem se jí ani nezeptala, co chce. Zato rusovláska měla něco na srdci: “Je tady Jarmila?”

Přikývla jsem a Barbora se kolem mě bez dalších slov přehnala jako vichřice, a to hodně voňavá vichřice. Její silný parfém zůstal stát na chodbě vedle mě, ačkoliv ona si to namířila instinktivně do kuchyně, což byla jediná místnost v bytě, kde se svítilo. Uvědomila jsem si, že stále stojím mezi otevřenými dveřmi a Nick na mě doskakuje a vyžaduje pozornost. Trochu divné bylo, že neběžel za Barborou a nepředváděl teď na ní svoje ochranářské umění. A předtím ta ignorace správcové rachotící v kuchyni… to snad není pravda! Už i Nick se začíná chovat divně!

Vzpamatoval jsem se a rychle zabouchla dveře. Stojím tu jako pecka, zatímco z kuchyně se ozývají vzrušené ženské hlasy. Evidentně se něco děje a já se možná konečně dozvím co. Ostrým krokem jsem zamířila do kuchyně, doprovázena Nickem. Správcové zmizel z tváře klidný výraz, takže jsme tu teď stály tři vyděšené ženské, já o to víc, že jsem jediná nevěděla, oč běží. Přesto jsem se dokázala opanovat a zeptat se přímo: “Prosím, řeknete mi už konečně něco?!?”

“Teď na to není čas, Viktorie,” řekla konečně správcová, “musíme rychle něco zařídit.” Přehodila svůj pohled ze mne na tvář Barbory. Ta přikývla a obě se hrnuly ke dveřím. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale zastoupila jsem jim cestu.
“Ale já vás nepustím! Zůstanete tady, dokud mi všechno nevysvětlíte!”
Správcová se nešťastně podívala na Barboru a ta mě chytla za ramena.
“Viky, buďte přeci rozumná! Teď vám to ještě nemůžeme říct! A pokud nám budete bránit odejít, může se stát velké neštěstí!”
Když rusovláska vyslovila to slovo, píchlo mě, jako by mnou projel elektrický výboj, a já cítila, jako by mluvila o mně, jako bych já mohla za veškeré neštěstí, které se stalo, právě teď děje nebo se stát má.


Píchání se změnilo v bodání a přesunulo se k oblasti mého srdce a já těm dvěma uvolnila cestu. Neodešly ale hned. Barbora mě, jako někoho těžce nemocného, dovedla ke stolu a posadila na nejbližší židli. “Viktorie, jde o Viktora a vašeho bratra. Něco se nepovedlo a oni potřebují pomoc. Nemusíte se bát, postaráme se o ně, ale pamatujte – za žádných okolností neopouštějte dům! Rozumíte mi? Musíte zůstat tady v domě, s vaším Nickem. Ano?”
Ani nevím, ale asi jsem jí to odkývla a tak jsem za chvíli slyšela jen zaklapnutí dveří. Chtěla jsem vstát, chtěla jsem se za nimi rozběhnout, ale nešlo to. Neviditelná síla do mě znovu a znovu vrážela ostré jehlice a já už málem křičela bolestí. Hlavou se mi pořád hnalo to slovo – neštěstí… Pak jsem jen cítila, jak se mé tělo mění na bezvládnou hmotu a sesouvá se ze židle. Dál už jsem ucítila tupou ránu a ztratila jsem vědomí…

Probírala jsem se, jako už poněkolikáté, z nečekané mdloby a bolela mě hlava. Nejspíš jsem se musela pěkně praštit, protože jsem pohmatem cítila, že se mi dělá boule. Posadila jsem se a jemně od sebe odstrčila Nicka, který mě opět olizoval. Posadil se naproti mně a vesele vrtěl ocasem, snad z radosti, že panička opět reaguje. Podívala jsem se na hodiny na protější zdi – ukazovaly pár minut po desáté, to znamená, že správcová s Barborou Fixovou odešly ani ne před půl hodinou. Vzpomněla jsem si, oč mě Barbora žádala a už teď jsem věděla, že slib, který jsem jí dala, nesplním. Opatrně jsem se postavila a bylo to dobré – žádné píchání jsem už necítila. Doběhla jsem si do ložnice pro svetr a připnula Nickovi vodítko. Musím přeci zjistit, co se děje! Ženovský Hradec není až tak velké město, a navíc se něco děje s bráchou. Už mi šlo o dva blízké lidi, tak přeci nebudu sedět doma!

Vyšli jsme s Nickem před dům a trochu bezradně jsem se rozhlédla. Vpravo, vlevo nebo rovně? Než jsem se stačila rozmyslet, zahlédla jsem přímo před sebou, v dálce, slabou bílou tečku, která se rychle blížila k nám...

Předchozí díly naleznete ZDE.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY