Nějak jsem z těch reakcí měla pocit, že lidi pořád neví, co to dula je a k čemu je dobrá, protože po netu koluje pár oficiálních „vysvětlujících" textů, které se kopírují z jednoho serveru na druhý a člověk zas ví to, co předtím. K tématu jsem dorazila pozdě, ale přesto bych chtěla alespoň dodatečně vyjádřit, co dula znamená pro mne. Dula provází a podporuje; je to podobné tomu, když je dobrý vztah mezi matkou a dcerou a dcera si jde k matce pro psychickou podporu, ale i pochlubit se, probrat novinky, na radu, na drb a tak. Když dobrý vztah s matkou není, je někdy potřeba sehnat si pro určité životní období spojené s většími emocemi a nároky na psychiku důvěrníka-náhradníka. Když člověk řeší rozvrat manželství, vyhledá, pokud cítí tu potřebu, svého důvěrného průvodce v manželské poradně. Rozrůstání rodiny je situace o poznání radostnější, ale náročnost tohoto období je srovnatelná.
Dula je taky dobrá na takové ty situace, kdy personál tatínkovi na sále tvrdí, jak se žena rozhodla mu svým rozhodnutím zavraždit sebe i dítě a že není zcela při smyslech a otec u porodu v 90 % případů vyměkne, byť byl předtím se ženou domluven jakkoli, naopak pak pomáhá personálu na matku tlačit proti jejímu přesvědčení a znám mnoho žen, které mají z tohoto obratu postoje tatínka pocit křivdy a zrady. Dula je tam jako osoba vyškolená rozpoznat krizové situace (jestli je skutečně intervence navrhovaná personálem nezbytná) a dodávající jistotu osoby citově nezainteresované a přitom osoba, která se zná s rodiči déle, než přidělený obsluhující personál, a tím pádem dokáže lépe rozpoznat, jestli ten křik je skutečně hysterie a tichá neprůbojná maminka je skutečně tak v pohodě; jestli zvýšit na maminku hlas povede k očekávané reakci lepší spolupráce s personálem atd.
Dula nesupluje lékaře, porodní asistentku ani tatínka, má v celém porodním procesu své vlastní přirozené místo. Ne každý ji potřebuje, stejně jako ne každý potřebuje u porodu tatínka, ne každý si dovede představit u porodu „cizího" člověka (přestože se mu tam pak ometá x asistentek, mediků a vyšetřuje ho x různých lékařů, z nichž jen zlomek se namáhá se před kontaktem s pacientem alespoň představit). Jedinou podmínkou je, že dula si musí s rodiči dobře „sednout" - a to je problém, protože tím, jak je jich málo, občas dochází k tomu, že lidi berou dulu, která je k dispozici, přestože se s ní necítí úplně na 100 %, protože jsou rádi, že vůbec nějakou sehnali.
Ještě bych chtěla připomenout, že dulu by si v ideálním případě měli vybírat oba dva rodiče, nikoli pouze maminka, protože je bude těhotenstvím, porodem a šestinedělím provázet oba dva.
Moje osobní zkušenost s dulou je poměrně čerstvá - necelý rok. Během druhého těhotenství jsem se začala cítit nespokojeně. Měla jsem pocit, že mne převálcovávají moje povinnosti a že je vůči tomu druhému dítku nespravedlivé, jak jsem se strašně věnovala tomu prvnímu a užívala si každý kontakt s ním už v bříšku, a to druhé se mi narodí, aniž bych si stihla uvědomit, že jsem vlastně těhotná. Začala jsem hledat možnost, jak se chvíli soustředit na svoje těhotenství a přicházející porod. V té době se v našem mateřském centru zrovna rozjížděly kurzy předporodní přípravy, vedené dulami. Navštívila jsem kdysi v jiné souvislosti jednu pracovní schůzku dul, a tam mi na první pohled jedna paní padla do oka. Když jsem se dozvěděla, že povede tyto kurzy, začala jsem k ní chodit a z důvodu malé obsazenosti jsem si mohla dopřát téměř individuální lekce. Byla to pro mne báječná hodina týdně, kdy jsem mluvila o svém těhotenství s někým, kdo nesrovnával moje zážitky, pocity a přání se svými vlastními prožitky, nehodnotil, neodsuzoval mne, a naopak mne podporoval. Toto byl okamžik, kdy jsem zvolila za svého důvěrníka místo své matky někoho cizího, i když je to zvláštní - protože tohle by mi máma nikdy poskytnout nedokázala, náš vztah je bohužel takový. Nikdy nepřipustí, že jiný pohled na svět může být také správný, že existují alternativy k věcem, které se dle ní musí vytrpět a nelze jinak, že i lékaři mám právo oponovat nebo neudělit k něčemu souhlas, a nejvíc je na našem vztahu problém to, že mám tu sebedůvěru tvrdit, že jsem ochotná brát odpovědnost za svá rozhodnutí, i když se ukáží jako špatná, a že chci žít s vědomím, že si rozhoduji o svém životě, nikoli, že jsem postrkována svým okolím bez vlastní vůle a názoru.
Do této doby mi manžel nápad brát k porodu dulu toleroval jako jakýsi těhotenský rozmar, který jsem pobrala na netu. Pak zjistil, že se tím asi bude muset zaobírat vážně. Dal „svolení" s podmínkou, že to půjde mimo něj. V té době ovšem zasáhla dula, že schůzka s tatínkem je podmínkou naší spolupráce. Tato schůzka již byla vedena v rámci soukromých předporodních sezení. Dula se tatínkovi představila a začala si zjišťovat, nakolik je tatínek vlastně zapojen do prožívání těhotenství a porodu - jestli se aktivně podílí, nebo jestli je to taková ta ozdoba, co si hrdě přestřihne pupečník na sále, ale jinak jdou ty ženské věci okolo něj. Vysvětlila mu svoji pozici v celém procesu a že všechno ostatní záleží na jejich aktivní komunikaci. Takže se třeba domlouvali, jestli si tatínek bude přát být od duly veden a instruován, nebo jestli se budou střídat v případě dlouhého porodu, jakým způsobem si co řeknou, aby se ani jedna strana necítila uražena a odstrčena atd. Tatínkovi poprvé došly i takové ty organizační věci, že zatímco u prvního porodu mohl být po ruce po celou dobu, teď bude muset např. zajišťovat hlídání na starší dítko a že by asi bylo dobré, abych nezůstala sama. Dohodli jsme se, že to zkusíme.
Pak jsme měli jakési zdravotní komplikace, lékaři nám rutinně řekli, že budeme rodit císařem, a já to pořád nějak nemohla přijmout, protože mi to připadalo strašně zbytečné. Dula byla kdykoli na telefonu, několikrát k nám přišla mne povzbudit mimo oficiální tři předporodní návštěvy, zjišťovala pro nás různé alternativy, jak vytřískat co se dá alespoň v tom poli působnosti, co nám ještě zbývá. Udržela nás při dobré mysli a aktivní a i díky ní se podařilo stihnout ještě do porodu situaci vyřešit. Naše nejbližší okolí absolutně nechápalo, proč tak zápasíme o možnost přirozeného porodu - znáte ty věty: „My jsme to taky vydržely, o co jde...", „Dyť to máš vlastně lepší císařem..." Dula pro nás byla skutečnou podporou tím, že nikdy nezapochybovala, že to, co si s manželem přejeme prosadit, je správné; vždy vyslechla a nikdy neshazovala ani velké, ani ty malé věci, co se v nich plácají budoucí rodiče.
Její přítomnost při samotném porodu byla vlastně jen vyústěním tohoto důvěrného vztahu, který jsme navázali před porodem. Znala nás, věděla, jak proběhl můj předchozí porod, čeho a proč se bojím, co a proč si přeji nebo nepřeji, jak mne nenápadně zmanipulovat ke spolupráci i jak docílit toho, že se „šprajcnu" a nebude se mnou k pořízení. Sebeempatičtější porodní asistentka, která má na vás deset minut při příjmu, tyhle věci prostě nebude vědět - přesto jsou na nich postavené vaše reakce a chování při porodu.
Samotný přínos duly u porodu byl od technických věci, jako že např. tatínek parkoval, zatímco dula se mnou už měla vyřízený příjem až po to, co nejlépe popsal můj muž - že on by třeba strašně rád masíroval, ale musela bych mu přesně vysvětlit, kam tu ruku dát a jakou silou tlačit, aby mi to bylo příjemné. A dule to nikdo vysvětlovat nemusel, ona to prostě věděla, kam a kdy tu ruku položit. Pokud mohu porovnat s prvním porodem, tentokrát jsem se cítila lépe, abych tak řekla - neopuštěně - také po porodu, když tatínek nadšeně odběhl fotit potomka a rozesílat hrdé SMS.
Poslední setkání s naší dulou bylo poporodní. Ani ne tak kvůli poradě a pomoci v šestinedělí, i když i to je náplň práce dul. Setkání jsme využili k vyprávění si o porodu, k takovému nějakému shrnutí, zhodnocení, poděkování a rozloučení.
Kdyby mi to někdo řekl před touto zkušeností, že to lze, najmout si důvěrného společníka, nevěřila bych mu. Určitě to nefunguje, pokud člověk uvažuje o dule, protože je to moderní. Taky je nesmírně důležitý výběr vhodné duly, určité názorové souznění a člověk nesmí očekávat, že dula umí dělat zázraky nebo že celou situaci nějak vyřeší za rodiče.
Asi nejtrefnější přirovnání, které jsem slyšela, je, že dula je to samé, jako horský vůdce. Ukazuje nejschůdnější cestu, volí vhodné tempo, aby člověk došel k vrcholu a nepadl vyčerpáním, i po dlouhých hodinách výstupu stále s úsměvem tvrdí, že na vrchol už zbývá slabá půlhodinka, a člověk mu to věří, a v pravý okamžik vyloví z kapsy medovou oplatku na rychlé dočerpání energie.
Ale tu cestu člověk musí stejně ujít sám.
A tím asi končím, beztak je to román. Hezký den přeji. :-)
IMI
Nový komentář
Komentáře
Kdybych rodila v této době se svými zkušenostmi, určitě bych si dulu vzala. Musím říct, že při prvním porodu mi takovou "dulu" téměř zastoupila lékařka. Povídala si se mnou, když mě šila, tak se pořád na něco ptala, abych se nesoustředila na bolest a vůbec byla fajn. Navíc to byla lékařka, ke které jsem chodila na gyndu. Druhý porod byl horor a udělala to hlavně doktorka. Já tam šla v pohodě. On je jeden velký rozdíl mezi dříve a nyní. Dnes hodnotí maminky nemocnici, tehdy "známkovali" doktoři chování rodičky. Dostala jsem se do stadia, kdy mi hrozila narkoza, byly nějaké zmatky a ta ženská mi ani nebyla schopna říct, co se děje. Už volali anesteziologa, ten přišel a já jsem zjistila, že je to můj známý. Povídal si se mnou, úplně jsem se uvolnila a zbytek proběhl v klidu a bez narkozy. Navíc si myslím, že být tam "někdo", třeba dula, tak by se i ta doktorka chovala jinak.
gerda: no já teda myslím, že práce duly není žádný "prodej slušnosti, zájmu, ochoty a laskavosti", jak píšeš ty...
Osobní zkušenost samozřejmě nemám a mít nechci, ale z toho, co jsem si o dulách přečetla, fakt nemám dojem, že by jejich práce byla o tom, že jim ženská zaplatí za to, aby na ně byl někdo laskavý... To je podle mě dost hrubé a dost nefér zjednodušení
gerda: Mám stejný názor jako ty, pokud se týká mě. Ale na druhou stranu existuje dost velká skupina žen, které mají pocit, že jim chtějí ti zlí profesionálové ubližovat. Pro takové je dula (odpudivé slovo) důležitá a asi je to dobré i pro personál porodnice, protože může zklidnit osobu, která by mohla začít hysterčit. A to spíš dokáže citově nezainteresovaná dula než matka, sestra, kamarádka.
Každý asi vnímá chování okolí jinak. Když se narodil syn, narodilo se té noci pět dětí. Čtyři jsme byly víceméně v pohodě, ale jedna podala stížnost na chování téhož personálu, který z mého pohledu byl docela příjemný a nepozorovala jsem, že by se k ostatním choval hůře. Ale já jsem technokrat, tak asi nemám tu správnou citlivost.
Meander: já to cítím podobně. Porod je natolik intimní záležitost, že tam chci jen zdravotníky a nanejvýš pachatele, tedy otce dítěte (teoretizuju, já samozřejmě rodit nebudu). Ale podle svých porodů si dovolím trvat na tom, že pro rodičku je daleko cennější kvalitní lékařský tým se vší možnou technikou po ruce, než psychologická podpora duly, která, když dojde na lámání chleba, bude muset tomu doktorovi stejně uvolnit pomyslnou židličku.
Btw. kde jsi přišla na to, že bych si nějakou ženskou, ať už cizí nebo příbuznou, chtěla tahat k porodu? Kdyby mě to někdy mělo postihnout, tak jediná osoba, na které bych trvala, je anesteziolog.
medved: u porodu mi bohatě stačí kvalifikovaný personál. Radši snesu mlčenlivého, leč erudovaného a zkušeného lékaře, než showmana, co si neporadí. Nepožaduju u svého porodu zpěvy a tance, ale záruku bezpečného prostředí pro mě i pro dítě. Vždyť je to záležitost pár hodin a pak to bude stejně tak, jak to budu chtít já!
medved: Moje máti povila tři potomky a o jednoho přišla, takže nějaké ponětí o porodech asi měla. Rozhodně bych se s ní o tom ale nechtěla bavit.
gerda: Meander: a kolik toho vase maminka nebo kamaradka vi o porodu ? podle me z odborne stranky nic
tudiz je mi milejsi dula, ktera odrodila more zen, vi o porodu spoustu veci a dokaze mi kvalifikovane pomoct a poradit...na psychickou podporu tam je preci manzel, ne ?
IMI: Moje máma je mrtvá. Ale i kdyby nebyla, k porodu bych si ji rozhodně netahala, to bych jí neudělala.
gerda: Jo, přesně tak to vidím.
gerda: nedokončila jsem - snad na tom proboha ještě nejsme tak špatně, abychom si museli kupovat slušnost, zájem, ochotu a laskavost. JE TO CELÉ JAKÉSI FALEŠNÉ.
Meander: já tě do puntíku chápu. Taky to tak vidím. Buď mám někoho, komu věřím, zadarmo a do konce života, anebo se budu muset obejít bez sympatické důvěrnice, která - pokud si ji nezaplatím - svou obětavou pomoc bez rozpaků přenese o dům dál tam, co na ni budou mít a po mně ani nevzdechne.
Já bych ji tenkrát moc přivítala.
Meander: to je tvuj soukromy nazor, proste se nedokazes prenest pres to, ze to je placena osoba...OK...ale jiny se pres to prenesou a treba ja osobne bych o tom u druheho tehotenstvi uvazovala...uz treba jen kvuli te organizaci porodu, kdy manzel musi zavezt nekam dite na hlidani a me se nechce byt v porodnici samotne...navic jsem u porodu mela osobne dojem, ze si me nikdo moc nevsima
a byla jsem presne ten netypicky pripad, kdy doktor pri prvni rutinni kontrole slavnostne zjistil, ze uz vlastne muzu rodit
...byt tam dula, tak jsem si treba mohla par kontrakci usetrit, coz by fakt v tom zaveru bodlo
Meander: jestli dulu nepotřebuješ, protože máš skvělý vztah s mámou, je to pro tebe bonus a gratuluji ti (a závidím ti).
nebo jinému odborníkovi na určitou problematiku. Toho taky vyhledáš jen v období určité krize, vyklopíš mu, co máš na srdci, uleví se ti, případně společně najdete řešení nějakého intimního nebo ryze soukromého problému, který bys třeba ani s vlastní mámou neprobírala a pak jdeš dál a už ho nepotřebuješ. Akorát dula má část práce podobnou jako psycholog a část má "fyzickou" - jako řekněme ta tebou zmíněná ošetřovatelka.
Můžeš si to přirovnat ne ke společnici=placené kamarádce, ale třeba k psychologovi. Nebo sexuologovi
Přínos duly je zejména v tom, že tě provází a sleduje během těhotenství a po celou dobu porodu jedna odborně vyškolená (na rozdíl od 90% tatínků-laiků) osoba, takže může objektivně hodnotit vývoj situace (zejména u porodu velmi dlouhého, kdy se na tobě "vystřídá" několik směn běžného nemocničního personálu). Některé hektické situace vznikají jednoduše z toho, že personál nemá dostatek prostoru zjišťovat individualitu každé rodičky, posuzuje a reaguje paušálně podle obecných zkušeností. Pozornost personálu je obvykle rozptýlena mezi více porodů a někdy jsou standartní "kontrolní" intervaly příliš dlouhé, jen tak mohou vznikat situace, kdy se "najednou" zjistí, že už je to k tomu a musí se honem honem...
Já například když se na mne "houkne" tak místo spolupráce stávkuju. Má to personál čas a zájem zjišťovat? Nemá. Kdo to ví? Ten kdo mne zná. Kdo mne zná, ví co se se mnou děje a nepodlehne panice ve strachu o můj a potomkův život? Někdo třetí...kamarádka, matka, tchýně nebo když není nikdo takový po ruce, tak profesionální doprovod. A díky za tu možnost.
Kdyby třeba byla u nás možnost, že ženu provází těhotenstvím gynekolog nebo porodní asistentka, která si ji pak i odrodí, možná by nebyla tak naléhavá potřeba placených doprovodů k porodu.
Po zkušenostech s porodem bych dulu uvítala. Byla jsem případ na umření, partner tam nesměl, ale dulu by mi tam nechali. Držela mě ve finále za ruku úplně cizí sestřička a bylo to moc fajn. Natož kdyby to byl člověk, kterého znám víc, který by víc znal mne a mohl se mi věnovat celou dobu.
Vivian: jojo, navíc ne každá má maminku empatickou a schopnou naštudovat hromadu literatury a profesionálně pohovořit s doktory. mám s maminku skvělý vztah, ale třeba s masáží by byl problém. prostěmoje mamka je skvělá, ale není a nebude to odborník na porod a taky má svoje starosti.
Vivian: Doufám, že ji nikdy nebudu potřebovat. Mně to přijde strašně nepřirozené a skoro až fyzicky nepříjemné. Takové jako bych měla placenou společnici, která by mi dělala důvěrnou přítelkyni, ale v okamžiku, když jí na konto nepřijde poplatek za přívětivost, hodila by mi klíče do schránky a smazala moje číslo z mobilu.
Kdyby to byla ošetřovatelka, budiž, ale ta prezentace dul mi přijde jako když si kupuju kamarádku.
Meander: no proto píšou, že je to "podobné", ne "stejné". Dula je povolání, tudíž těžko může pracovat zadarmo.
Meander:
Mnozí asi můj smajl nepochopí, pardon.
Zrovna se chystám napsat, že se mi tenhle článek líbí, protože nikomu nic nevnucuje. Kdybych někdy měla ještě rodit, dulu bych uvítala. Máti již nefunguje. Možná za prachy by fungovala.