Každá nastávající maminka se těší na příchod svého miminka. Chystá výbavičku a s láskou připravuje vše, co bude její malý drobeček potřebovat. A při všem tom nakupování, chystání a přemýšlení, aby na nic nebylo zapomenuto, se většina z nich pozastaví i nad používáním dudlíku, nebo chcete-li, šidítka.

Některá jeho nákup kategoricky odmítne a je přesvědčena, že její dítko se bez této náhražky obejde. Jiná si zase nakoupí slušnou zásobu těchto gumových sosáčků a připadá jí úplně normální, že její miminko prostě dudat bude.

Nutno podotknout, že většina odpůrkyň dudlíků po první probdělé noci s vytrvale plačícím drobečkem podlehne. Ráno pak stepuje před nejbližší drogerií půl hodiny před otevřením a zběsilým úprkem pádí domů tuto drahocennost vyvařit ..... a zašpuntovat pusinku malého křiklounka.

Není divu. Všechny víme, jak vysilující je neustálý, zoufalý pláč. A to jak pro maminku, tak pro sotva vylíhlé mládě.

Myslím, že každá maminka si položila otázku, zda používáním šidítka své miminko nějak nepoškozuje. Zda tím nebude ohrožen zdárný vývoj kojení, či si děťátko neustálým žmouláním gumové náhražky nezadělává na křivé zoubky.

Zeptali jsme se dětské lékařky Marie Veselovské, jak se na problematiku dudlík – ano, či ne, dívá ona.

„Na otázku, zda dudlík používat, či ne, není úplně jednoznačná odpověď. Musíme si uvědomit, že dudlík je v podstatě náhražka a miminko ji vycítí. Navíc některé kojené děti, které si brzy zvyknou na gumové šidítko, pak málo sají z prsu, a tím je narušen mechanismus kojení.

Každá maminka by měla nejdřív vyzkoušet všechny možnosti k uklidnění dítěte a snažit se vyloučit všechny negativní jevy. Zkontrolovat, zda mu není zima, nebo naopak teplo, zda jej někde něco neškrtí. Nikdy by se neměla uchylovat k používání šidítka automaticky. Dudlík by měl sloužit v tom nejkrajnějším případě k utišení a uklidnění.

Malé miminko potřebuje především blízkost maminky, chce cítit její lásku, zájem a péči. Dítě pláče, když mu něco je, když má nějaký problém, něco ho bolí, nebo jemu smutno. Je na každé mamince, aby rozpoznala, čím může svému děťátku ulevit. Pokud vyčerpala všechny možnosti k utišení svého dítěte, může dudlík miminku nabídnout. Nikdy by tak ale neměla činit z vlastní pohodlnosti.

A už vůbec by se dudlík neměl stát náhražkou za láskyplnou maminčinu náruč a pozornost. Malé dítě vycítí, že je něčím ošizeno. Mechanickým dudáním se sice většinou zklidní, ale mámino pochování mu nahradit nemůže.

Časté dumlání se také brzy stane zlozvykem a navíc má negativní vliv na vývoj dásní.“

 

A jak je to s používáním dudlíku u vás?

hadanka

Reklama