Neodpovídá, nereaguje, nejspíš někam vycestoval a na internet nemá čas. Takové myšlenky se vám honí hlavou, když se snažíte kontaktovat pomocí Facebooku vzdáleného přítele, který se vám neozývá. Může to být ale jinak...
Sociální internetové sítě jsou fenoménem posledních deseti let. Největší z nich Facebook. Jen v kostce pro ty, co třeba neznají, nebo z principu nepoužívají: Zaregistrujete se a vytváříte si okruh přátel, se kterými sdílíte obsah svého profilu. Do něj nahráváte fotky a videa, píšete moudra a informace o sobě. Ústředním hybatelem Facebooku je tak zvaná „zeď“. Cokoli na svou zeď napíšete, objeví se i na zdech vašich přátel. Tak můžete sledovat, jak se zrovna mají a co dělají lidé, kteří jsou třeba na druhém konci republiky.
Co ještě? Facebook eviduje data narozenin a upozorňuje všechny přátele, stejně tak eviduje facebookové aktivity přátel, takže víte, s kým se zrovna skamarádili. Můžete sledovat, kdo je zrovna online, a soukromě s ním „pokecat“. Hrát tu můžete hry, sledovat pozvánky na různé akce, sdružovat se do zájmových skupin, a dokonce i nakupovat ve fcebookových internetových obchodech. Tím vším si samozřejmě rozšiřujete svoji sociální síť, protože tak objevujete nové i staré známé.
Nesporný klad
Díky Facebooku má člověk nablízku lidi, se kterými se roky neviděl. Můžete zde najít spolužáky, dávné lásky, zatoulané kamarády... Například, když se někdo provdá či ožení do zahraničí, je kontakt s ním obtížný, ale díky Facebooku si můžete vesele klábosit každý den.
A teď k tomu duchovi
Nedávno jsem se dozvěděl (podotýkám ne přes Facebook) o smrti vzdáleného kamaráda. Vídali jsme se tak jednou dvakrát do roka, jenže když člověk vynechá pár akcí, tak ani neví, že se na nich někdo neobjevil, a nevidí některé lidi třeba dva tři roky. A pak to najednou přijde jako šok. „Cože? Petr zemřel? Proboha, co se stalo?“
Co se stalo, není pro náš příběh důležité. Byla to náhlá nečekaná zdravotní komplikace, na kterou se lékaři trochu vykašlali. Ale to neřešme. To, že Petr umřel, jsem se dozvěděl asi tři čtvrtě roku po jeho smrti. Nedávno na mě však blikl Facebook: Petr má narozeniny! A pochopitelně se našli jeho nevědoucí vzdálení přátelé, kteří mu začali na zeď psát srdečná přání dlouhého zdraví, pohody a spokojenosti, začali se vyptávat, jak se pořád má... Jak se asi v tu chvíli cítila jeho ovdovělá žena, nechci ani domýšlet. Je pochopitelné, že to vzdálení přátelé neví a při facebookovém upozornění honem neletí zkontrolovat stav partnera, jestli se náhodou nezměnil na „vdova“, a pak teprve píší přání k narozkám.
Co s tím?
Asi vás napadne, že není nic jednoduššího než nechat Petrovi zrušit na Facebooku profil. Jo, to by člověk mohl, kdyby znal heslo do jeho účtu. Nejspíš by to šlo nějakou složitou mašinérií s prokazováním smrti, ale komu by se do takového přeshraničního kolotoče chtělo? Jitřit rány jen pro to, aby se sociální síť dozvěděla? Blízkým přátelům to člověk řekne a ostatní na to časem přijdou...
A mě napadá, kolik asi takových duchů na Facebooku je? Jsem tím snad zase o krůček blíž nesmrtelnosti?
Nový komentář
Komentáře
žádného takového ducha na facebooku nemám a neznám
nepoužívám Facebook
Trefa:zadneho ducha neznam.malo chodim na facebook.
setkala jsem se s tím, že přátelé cíleně píší zesnulým na FB, což mi přijde ještě morbidnější
Mischelle3 — #15 Jistě,každý máme máme jiné potřeby a možnosti
Milý Jakube, napsal jsi to moc krásně. Vím na vlastní kůži, o čem píšeš. Na facebooku mám v přátelích několik lidí, kteří tu bohužel už nejsou. Přišlo by mi podivné si je smazat. A co se týče zrušení účtu zemřelého - mám zkušenost akorát z jednoho severu, kde jsem poznala mého zesnulého expřítele. Napsala jsem prostě adminovi, že dotyčná osoba s tím a tím mailem a přezdívkou již není mezi námi. Nejsem si teď úplně jistá, ale zřejmě jsem k tomu připojila odkaz na seriozní web, kde o jeho smrti psali. A admin mu nastavil do ikony, která zobrazuje návštěvnost černý puntík.
Na ženu-in by možná mohl přijít tentýž dotaz - jak se vyrovnáváte vy se zemřelými uživateli? Mažete je, nebo je nějak speciálně označíte?
Z redakce jiného webu vím, jak to strašně moc bolí, když zemře (o to víc, je-li to nečekaně a náhle) spolupracující a diskutující člen. My takové lidi škrtáme z newsletterů. Z databáze já osobně neškrtám, přišlo by mi nefér smazat cenné názory někoho, koho si vážím.
To, že poslední dobou média vytahují informace ze zdi zemřelých - ano, je to dost silná káva. Nechci dělat chytrou, ale jediná obrana proti tomuto je neveřejná zeď. Sama ji mám, věřejnou a těžko říct, co by se s ní stalo, kdyby mě něco tragického potkalo.
kobližka — #11 Vidiš to a já když zapnu pc jdu dřív na fb než na meil
Na FB nejsem, a jsem ráda, zvláště po tom, co tu čtu. Jen tak ze zvědavosti jsem teď zadala do vyhledávače "zrušení účtu na fb" a vyjelo mi toho dost.
Mezi jiným, že FB nechce, abyste účet rušili a udělají vše proto, aby vám to ani nešlo, v jedné diskuzi se píše, že stejně účet doopravdy nezruší, jen deaktivují. No a taky nemusím mít všechno, ale chápu, že pro někoho je to dobrý prostředek.
Taky se mi stalo, že mi do e-mailu přišly pozvánky fb od lidí, které mám v kontaktech. A bylo tam něco jako: Milá ...., už jste se dlouho neukázala na fb..., no to je dobrý, tak já tam ani nemám účet a už jsem tam dlouho nebyla? - a když jsem se těch lidí ptala, co to má být, prý to neposílali, to prý robot bez jejich vědomí. Nakonec jsem schránku zrušila a je klid.
A taky - každý systém může být oslaben nebo napaden, prostě FB nechci, nevěřím mu. Mně úplně stačí těch pár stránek, kam na netu chodím, ani nestihnu být všude.
datura — #10 pokud to tak bude, je to OK, ale já tam zprvnu byla, asi měsíc a za tu dobu mi přišly stovky žádostí o přátelství od lidí, které neznám ap ořád dokola...a to mi vadilo, tak jsem utekla..
jako že: kamarád tvé kamarádky Jarky (ale které, proboha) se chce stát tvým kamarádem...atd...no tohle není pro mne...fakt ne...ráda si své kamarády/dky vybírám sama po svém uvážení
a to není jediné, co mi tam vadilo...už je to několik let, takže mám klid
kobližka — #11 ne každý a ne všechno. Tyhle blbosti tam píšou lidi, kteří jsou znudění anebo malinko jednodušší.
Na Facebooku víc než kde jinde platí, že jaký si to uděláš, takový to máš.
Nebude to jen mým věkem,ale nepochopila jsem ten smysl Fcb.Proč tam musí každý na sebe všechno "vykvákat"? Proč si tam zdělují,že pečou mazanec,jak si užili na horách,že potomek se přestal počůrávat......
Přece,když budu chtít být s někým v kontaktu,stačí mi obyčejný meil,nebo skype a protějšek může být třeba na druhém konci světa.
Ani ta nejlákavější soutěž by mě nepřiměla k tomu,abych se registrovala na Fcb
lenig — #1 tam jsem se přihlásila, protože to byla podmínka jedné soutěže a všeho všudy tam mám napsáno, že jsem žena. A to bude i nadále vše, co FB důvěrně sdělím.
ToraToraTora — #8
jsou i stránky takového druhu, že jednou založený účet uživatel sám ani zrušit nemůže, i když heslo zná. 
někdy se to člověk dozví dopředu, a má možnost se tudíž nezaregistrovat, a někdy na to přijde až dodatečně, když už je pozdě. Lumpárna. Snažím se nikde žádné registrace nevyplňovat, pokud je to jen trochu možné, jenže čím dál častěji narážím na to, že někam je možný vstup pouze z některé sociální sítě. Pokud člověk není nikde registrován, nebaví se s ním. 
Duchů je tam hodně a nejen na facebooku. Aby nebyli, musel by po sobě každý pozůstalý nechat všechna hesla a adresy, kde se registroval, chatoval, kam chodil a kde si založil profily a účty. Uplně jednoduše by šlo, např při roku nečinnosti účet automaticky zrušit, jenže ty hle registrace slouží především k reklamě a rozesílání PR informací, takže se k tomu nikdo moc nemá.
Facebook mám ráda, protože třeba s kamarádkami z Itálie nebo z Prahy se mi jen tak nepodaří jít na kafe, kdy se mi zachce.
Přesto jsou to milé osoby, se kterými bych nerada ztratila kontakt a FB je ideální. Existují asi dvě osoby, které mají heslo od mého FB, myslím, že v případě mé smrti by se dokázaly o můj FB profil postarat. 
Rikina — #5
Facebookového ducha neznám, na Fcb nechodím, nemám tam založený profil
Ducha FB neznám, moc se tam nevyskytuju. V televizi, v rádiu, všude jen člověk slyší FB. Proč se například ve zprávách čtou vzkazy z něčí zdi na FB?
Raději půjdu s kamarádkou na kafe do pizzerky, než si s ní dvě hodiny psát na FB.
Za mě - nemám rád FB.
instant messenger mě taky upozorňuje, že má můj ex svátek a narozeniny.. ale přeci si jen kvůli tomu, že už tu není, nesmažu jeho účet z kontakt listu
(jo, můžu zálohovat historii, ale takhle je z piety pořád "s námi"). na FB jsem jen kvůli škole, ale i jako nezdatná uživatelka bych dokázala poslat zprávu přátelům zemřelého - pokud by mi to nebylo jako manželce či blízké příbuzné šumák.