Během půl roku udělala televize Nova zázrak. Pět let se paní Iveta trápila ztrátou syna tak, že si pomalu ani nevšimla, že má ještě jedno dítě. Na začátku ani ne hodinového pořadu byla zcela zlomená žena…

Na konci jsme se dívali do tváře veselé, vyrovnané paní, která se doslova zázrakem vrátila do života. Nevěříte? Taky se mi nechtělo věřit. Několik investovaných tisíc, něco plastických operací, jedny lázně a Nova strčila do kapsy všechny psychiatry světa.

Během půl roku, což je doba, kterou televizní štáby věnovaly paní Ivetě, dokázaly něco, s čím si nevěděla lékařka rady několik let.

Paní Ivetu na začátku pořadu sledujeme, kterak pláče v kostele, pláče na hřbitově, pláče doma. Je zlomená, neupravená, v depresi a přemýšlí i o sebevraždě. Její devatenáctiletý syn si před pěti lety vzal život z nešťastné lásky. Vnímáme příběh matky, která se není schopna vyrovnat s životní tragédií. Zavírá se doma, pročítá staré dopisy, jiné píše „do šuplíku“. Nemůže spát, nezajímá ji život, navštěvuje psychiatrickou kliniku. S minimálním úspěchem.

Nastupuje televize
Paní Iveta si náhle uvědomuje, že její dcera za těch pět let dospěla a má snoubence. Také si všimne, že brzy bude mít vnouče. To celé za asistence televizních kamer.

V dalším záběru již nešťastná paní není nešťastná. Již chová v náručí novorozeného chlapečka své dcery, o které patrně doteď neměla tušení.  Alespoň tak to na diváka působí.
Vrací se jí barva. Nova kupuje malému chlapečkovi pokojíček. Paní Iveta ožívá. Už slzíte?

O pár minut později sledujeme Ivetu ležící na stole známého plastického chirurga. Tady ubereme, tady zařízneme…vytáhneme, zmenšíme, zkrátíme…

Dalších pár minut a máme pěknou ženu, která vesele cvičí v posilovně. Ani stopa po pětiletém soužení. Paní Iveta jede s dcerou do lázní.

Konec pořadu
Z obrazovky se na nás dívá někdo zcela jiný. Opravená vizáž a naprosto repasovaná, vymetená duše.

Myslíte si, že to jde? Pět let truchlit a pak se během půl roku naprosto od základu změnit a být samá legrace? Co se stalo tak zásadního? Kde se zlomila ta pětiletá beznaděj a apatie? Zázrak televizních kamer, finanční investice? Plastika? Ježíšek?

Buďme dobří
Pakliže se paní skutečně zkvalitnil život, jestliže jí pozornost věnovaná televizí pomohla od žalu, pokud si člověk teprve v přítomnosti kamer uvědomí, že kolem se také něco děje, je to každopádně k dobru.
Ráda bych zaslzela nad happy endem, ale nešlo to. Dokonce i já, která jsem schopná uvěřit čemukoli a rozbrečet se třeba z pohledu na krásnou krajinu, jsem se na včerejší rychloterapii na Nově dívala jako na vynucenou křeč.

V každém případě bez jakékoli ironie. Paní Ivetě do dalšího života hodně štěstí a radosti z narozeného vnoučka. Je to skutečně překrásný klouček. Ten jediný mi v celém pořadu připadal pravý, ryzí a upřímný.

Reklama