V první řadě musím poznamenat, že nemám ráda slovo "tchyně" a "snacha".
 
Z prvního manželství mi zbyla opravdová, pravá a snad i puncovaná TCHYNĚ. Nikdy bych tomu nevěřila, jsem schopná vyjít s každým, ale s ní tak vyběhnout. Jak říká klasik, na každou svini se voda vaří, a ona už ji má po kolena. Dokud jsem s bývalým chodila, bylo vše ok. Teda zpětně musím přiznat, že to byl relativní pocit, táhlo jí na 70, a společný čas jsme trávily jen u jídla, a když byl bývalý mimo republiku, tak jsem zaskočila poklidit, uvařit  a tak. Z krátkého společného bydlení mi utkvěly v hlavě ty "lepší" zážitky, kdy např. požadovala 50,- Kč za telefon na pohotovost, když jsem doma potratila... (Buď zaplať, a nebo si tam dojdi pěšky!) Po návratu z nemocnice jsem poslouchala např. že mám AIDS, že jejímu synovi nikdy syna nedám (shodou okolností je můj syn její jediné vlastní vnouče mužského pohlaví).....
 
Tolik k představě tchyně, kterou jsem si utvořila po rozvodu, mamky tchyně byla též podobného kalibru a jiné zkušenosti nebyly.
 
Když jsem se seznámila s mým nynějším manželem, vůbec jsem neměla chuť se seznamovat s "jeho" rodinou, z doslechu - rodiče rozvedeni, tatínek je trochu od rány, mamka moc času nemá atd.....
 
Když jsme tam přijeli, bydleli jsme u "tchána", neboť bydlel sám v RD...
 
Druhý den jsme měli navštívit "tchyni", miláček několikrát volal, že tam přijdeme, tak jsem si říkala no nazdar, co mě tady čeká.... Seznámení: "Ahoj, já jsem Ivana, to je můj manžel Vasil"....byla jsem vybitá jak baterky z dvacet let používaného mobilu...
Já měla pětiletého syna, jsem o čtyři roky starší, prostě pro "mamánka" nejhorší kombinace partnerky. Navíc synáček (přesto, že obvykle se na návštěvě chová celkem slušně) byl po pěti minutách v nějaké podivné extázi, skákal po sedačce jak opičák, co padalo z jeho milé pusinky je i tady nepublikovatelné, prostě ukázal případné "babičce" co ji všechno čeká.... Rozhovor na přátelské úrovni - co vaše rodina, zaměstnání, má ten malý nějakého otce - otřešinkovala mladší sestra (modelka) mého vyvoleného, kterou jsme potkaly při odchodu - "Ségra, to je žena mýho života" a sestřička pohrdavě pronesla " Hmm, dobrý" tónem "co s tou vykopávkou budeš dělat?"
 
Od té doby uplynuly čtyři roky, přestože mamča bydlí 200 km od nás, jezdím tam každý měsíc (i dvakrát), a pokaždé první večer klábosíme do čtyř do pěti ráno, přestože mamina jde druhý den v šest ráno do práce na denní třináctku, přestože si pokaždé říkáme "dnes jdeme spát brzo", nikdy to nevyjde a mamča se v práci plouží s kruhy pod očima. Malého miluje stejně jako druhého synka, který je "vlastní", někdy mám pocit, že má i toho staršího raději :-)) Nikdy nezapomene na narozeniny, svátek, Vánoce, trávíme spolu dovolené, víkendy, svátky, prostě jsem získala druhou mámu, a to přes to, že i má vlastní máma je  skvělá. Dokonce se navštěvují i mí rodiče s rodiči mého manžela a se švagrovou, která je dnes nositelkou několika titulů Miss, jsme výborné kamarádky.
 
Nevím, čím jsem si to zasloužila, nikde v okolí takové hezké vztahy nevidím, a když to někomu vyprávím, tak mi stejně nevěří.. zní to jako pohádka, a nejkrásnější na tom je, že hraju jednu z hlavních rolí....
 
Dadamac
_________________________________________________________________________________
Milá Dadamac, díky za příběh, kdy tchyně není tchyní, ale prima kamarádkou, nebo jak sama píšeš "druhou mámou"!
I Tobě posíláme krásný dáreček a věříme, že nejsi sama, kdo má tak senzační vztah s maminkou svého partnera ;o)