Svoje nejhnusnější jídlo jsem musela jídávat každý čtvrtek po celou dobu své docházky do zařízení, které se dnes jmenuje mateřská školka.

Byla to dršťková polévka, kterou nosila paní kuchařka v hrnci mezi nás děti a dolévala a dolévala... byla to polévka tak hustá, že se to ze sběračky sotva převalilo na talíř... protože na talíři nesmělo nic zůstat, vyjedla jsem těch několik lžic tekutiny, která v polévce byla, a dršťkami jsem plnila „klokaní" kapsu na zástěrce... ale ještě nebyl té hrůze konec... ještě se šlo spát a já jsem po celou dobu, kdy ostatní děti sladce spaly, držela ruce nad kapsou, aby nebyla špinavá deka...

Ale někdo z toho mého utrpení měl přeci jen užitek... pejsek mého kamaráda Pepíka Araska, která mě vždy ve čtvrtek vítala huronským štěkotem.

Někomu se může zdát, že to vlastně není nic tak hrozného, ale pro mě ještě dnes dršťkovka" znamená hrůzu, kterou jsem ještě nepřekonala...

terka.2


Uf, tak to je drsné! Děkuji za pěkný příspěvek!

redakce@zena-in.cz

Reklama