Loni v září jste oslavila kulatou padesátku. Brala jste to nějak vážněji, nebo je to pro vás jen číslo?
Musím říct, že všechna ta kulatá výročí nějak prožívám a sleduju, co to se mnou dělá. Nikdy se ale zatím nestalo nic dramatického a pokud se něco změnilo, tak spíše k lepšímu. Stejně tak jsem to měla i s padesátkou. Ta je, mám pocit, zejména u žen, označována jak velký mezník a je to částečně pochopitelné. Některé tělesné a psychické změny ne všechny ženy nesou úplně jednoduše, něco se opravdu mění. Ale stejně jako vše je to individuální. Takže já čekala pohromu a zatím to probíhá celkem slibně. Cítím se mnohem svobodněji než kdykoliv dřív, chovám se sama k sobě mnohem ohleduplněji, mnohem víc poslouchám, co moje tělo a mysl chce a snažím se mu to dát. Díky tomu mám víc energie a chuti do života, pouštím se do úplně nových věcí nebo do věcí, o kterých jsem dlouho snila a nesebrala na ně odvahu nebo nenašla čas. Takže já bych neměnila.
Jak moc jste během své kariéry pocítila nebo nepocítila, jak je pro úspěšnou pěveckou kariéru důležitý vzhled?
Řekla bych, že více než vzhled je pro jakéhokoliv umělce důležité charisma. To je to přitažlivé, co diváky upoutá. A samozřejmě, pokud jste umělecky činný a veřejně vystupujete, měl by váš vzhled odpovídat tomu, jak se prezentujete.
Jak se o sebe po fyzické i psychické stránce staráte?
Nejsem úplně sportovní typ, ale pohyb mám ráda. Ráda chodím pěšky, a tak se snažím i po Praze přemisťovat po svých a sledovat co se kde děje nového. To je i dobré odreagování od mé práce, která je poměrně psychicky náročná, takže určitá psycho hygiena je naprosto nutná. Taky se snažím každý den spát alespoň 7 hodin, 8 je ideál. Je to nejlepší regenerace i pro hlasivky. A taky se snažím kvalitně jíst a vídat se s přáteli u sklenky dobrého vína. To si myslím, že je taky hodně důležité - prožívat bezstarostné chvíle s rodinou a přáteli. A ráda cestuju.
Na jevišti své jubileum teprve oslavíte. Na co se mohou fanoušci těšit?
Připravila jsem pro své příznivce tři velké koncerty s názvem Padedé. Ten v Plzni už máme za sebou a čekají nás ještě koncerty v Praze a Brně. Je to takový průřez mou dosavadní hudební tvorbou, která vzniká už 35 let. Přizvala jsem k této oslavě Petra Maláska s jeho skvělou kapelou a jako host vystoupí David Koller (Praha, Plzeň) a Ondřej Ruml (Brno).
Co kromě koncertů chystáte, na čem momentálně pracujete?
Už několik let pracuju na dalším albu. Hlavně díky mým koncertním aktivitám to tentokrát trvá o něco déle, ale už se kvůli tomu přestávám stresovat a beru to jako fakt. Zkrátka všechno chce svůj čas a ten mám jen jeden. Baví mě hlavně ta cesta, kdy to vše vzniká, i když některé uličky jsou slepé. Například se mění témata, o kterých bych chtěla zpívat. Možná s tím souvisí i právě ten věk.
Jak byste popsala album, které připravujete?
Padesátka přináší nové výzvy i možnosti. Je to věk, kdy už není na co čekat – teď je ta chvíle splnit si své odložené sny a žít naplno. Album není jen o ženách, ale i o mužích, kteří v tomto období dosahují profesních vrcholů, nacházejí rovnováhu ve vztazích i ve vztahu sami k sobě a nacházejí znovu radost v koníčcích, na které dříve nebyl čas. Je to věk, kdy si lidé uvědomují, co je v životě skutečně důležité a nebojí se jít vlastní cestou. Zároveň však čelí předsudkům společnosti, která padesátníky často přehlíží – ať už na pracovním trhu, v médiích, nebo v popkultuře. Chtěla bych na této desce zachytit celou škálu emocí spojených s tímto obdobím. Je to čas bilancování, ale i obrovské svobody a chuti dělat věci po svém. Chtěla bych, aby nové album bylo opět upřímnou, osobní zpovědí o životních proměnách, odvaze a radosti z toho, co ještě přijde. Album vzniká s důrazem na nový zvuk, jiný přístup a energii, než měly předchozí desky. První singl Podzimní, který vyšel na podzim, je předzvěstí této hudební cesty.
Před několika lety jste si pořídila roubenku v Podkrkonoší. Už jste si našla více času na její zvelebování?
Myslím, že odpověď najdete u předešlé otázky. Času není, kolik bych si představovala, ale jezdím tam ráda. Je to absolutní kontrast k mému městskému životu. A jak říkala moje máma, to je právě ta devíza toho místa, takže není třeba to nějak výrazně přestavovat. Že tam člověk najde, co mu ve městě chybí, bezprostřední kontakt s přírodou, úplně jinou energii, není tam moc signál, takže i částečný digitální detox, což taky vítám.
A jezdíte tam případně jen zvelebovat, nebo i odpočívat?
Já musím říct, že já u toho zvelebování odpočívám. Vzhledem k formě mé práce, která se skládá hlavně z virtuálních nehmotných emočních věcí, které navíc trvají většinou hodně dlouho, je pro mě třeba posekání trávníku nebo dřeva vyloženě relax. Vidím okamžitý výsledek, který přináší okamžitou radost. A jakákoliv, byť sebemenší změna k lepšímu je skvělá.
Co pro vás znamená pobyt v přírodě?
Mě pobyt v přírodě a práce na zahradě vyloženě nabíjí. Takže ho k životu potřebuju, ale mám ho mnohem méně, než bych chtěla. Když mám ruce v hlíně, tak úplně cítím to energetické propojení.
A vracíte se potom ráda zase do města?
Ano. Mám ráda i město. Tam se zase ty věci dějí, tam je zase ten cvrkot, kterého jsem ráda součástí. Ráda střídám obě tyto polohy. Jsem ráda součástí dění a společnosti a pak jsem zase hrozně ráda sama.
Jak se zatím profiluje vaše dospívající dcera? Vykazuje nějaké hudební nebo herecké nadání?
Myslím, že má hudební sluch, výborně intonuje. Občas to zaslechnu, když se někdy odváže a v mé přítomnosti něco zazpívá. Hrála až do patnácti let na klavír, ale nakonec dala přednost tanci, kde se našla a věnuje mu téměř celý svůj mimoškolní čas. Taky ji baví fotografování, které se rozhodla studovat na střední umělecké škole. Je humanitně založená, to je evidentní, tak uvidíme, kam ji život zavane.
Dovedete si představit, že dcera za pár let vylétne z hnízda? Jak si myslíte, že to budete snášet?
Máme spolu velmi hezký a velmi blízký vztah. Myslím, že jednoduché to nebude a že mi doma bude moc chybět. Vím, že tato chvíle se neúprosně blíží a snažím se na to připravit právě nejrůznějšími plány, které jsem zatím nerealizovala. Dokonce uvažuju, že bych i já třeba na rok někam vylétla. Do úplně jiného města, jiné země, zřejmě někam k moři. A tam bych si našla nějakou úplně jinou práci, třeba v kavárně nebo v galerii a žila chvíli život v jiné kultuře, s jinými zvyky. Myslím, že by to bylo velmi osvěžující a aspoň by to prázdno po dceři nebylo tak ohlušující. Ale nějak cítím, že ona stejně nikdy nebude daleko, že budeme stále v kontaktu. Alespoň bych si to přála.
Jaký je váš názor na střídavou péči? Jak dlouho v tomto režimu s bývalým partnerem fungujete a jaké to pro vás je?
Jakékoliv rozbití rodiny není fajn. Ale v našem případě si myslím, že bylo lepší pro všechny zúčastněné, že se naše cesty s mým bývalým mužem rozešly. Shodli jsme se, že model střídavé péče nám nejvíce vyhovuje. I když vím, že pro dítě to není nic moc. Lepší variantu jsme nenašli. S přibývajícím věkem dítěte se počet dnů u každého z rodičů postupně prodlužoval, dceři to tak více vyhovovalo. A máme alespoň tu výhodu, že bydlíme kousek od sebe, takže Káťa sice putuje mezi dvěma domácnostmi, ale jinak vše zůstává stejné, což si myslím, že tu situaci výrazně zlepšuje. Ve střídavé péči máme dceru 11 let.
V rozhovoru pro Super jste před časem řekla, že věříte, že to nejlepší v lásce vás teprve čeká. Máte dojem, že jste se už dočkala?
Jak už jsem říkala, máme krásný vztah s dcerou a za tuto lásku jsem velice vděčná. Ona je moc dobrý člověk a jsem ráda, že ji můžu mít ve svém životě. Stejně tak moji rodinu, máme se moc rádi. Mám taky pár přátel, to jsou další velké lásky mého života a znamenají pro mě opravdu hodně. Co se týče nějakého mužského parťáka, který by se mnou sdílel můj život, toho momentálně po svém boku nemám. Ale i tady se mi trošku změnil pohled. Mám za sebou několik bolestných zkušeností, za které jsem si často mohla i sama, právě tím upřednostňováním ostatních před sebou sama. A teď kolem padesátky vnímám, že se v některých věcech opravdu měním, že jsem v některých ohledech, troufám si říct, dospěla. Vím, že nemusím s nikým být za každou cenu, že si umím ten život udělat hezký i s tím, co mám, protože toho je skutečně hodně krásného. A že pokud by do něj měl vstoupit nějaký muž, mělo by to být vlídné, přátelské, inspirativní a hlavně zábavné. Pak by to myslím bavilo nás oba. Tak uvidíme…
Liší se nějak, co jste od muže očekávala ve třiceti, čtyřiceti a co od něj očekáváte v padesáti?
Ano, už to vnímám výrazně jinak. Dřív mě přitahovali ti největší rebelové v místnosti, nevím proč, zřejmě svou nedostupností. A několikrát to i klaplo, já byla zase dost často přitažlivá pro ně. Po pár bolestných zkušenostech se mé vnímání naštěstí změnilo. Dnes už jsou pro mě mnohem přitažlivější muži, co třeba drží slovo, co proměňují své plány v činy, co jsou zvídaví, aktivní a empatičtí a se kterýma je sranda.
Na co a kam můžete pozvat naše čtenářky? Co všechno teď chystáte za vystoupení a projekty?
Jak už jsem zmínila, čekají mě ještě dva velké koncerty Padedé:
📍 23. 4. 2025, 19:30 - Praha – Divadlo ABC
📍 30. 5. 2025, 19:00 - Brno – Mahenovo divadlo
Na podzim budeme v tomto turné pokračovat v dalších městech v komornějším složení.
Na GoOut probíhá předprodej letošních koncertních specialitek VILA TOUR 2025. Tento rok pojedeme už čtvrtou sezonu: Jsou to komorní koncerty na architektonicky zajímavých místech, spojené s prohlídkou objektu a ochutnávkou vína z Jindrova vinařství. Za ta léta si lidé tyto koncerty velmi oblíbili a cestují za nimi i přes celou republiku.
📍 25.6. - Luhačovice - Sluneční lázně
📍 26.6. - Mikulov - Horní synagoga
📍 28.8. - Ostrava - Vila Grossmann
📍 29.8. - Pardubice - Automatické mlýny
📍 11.12. - Plzeň - Semlerova rezidence
Dále bych čtěnáře ráda pozvala na zcela nový projekt s Michalem Horáčkem. Jedná se o recitál Baroko! v magickém prostoru Zrcadlové kaple pražského Klementina, kde se propojí slova, hudba i výtvarné umění, aby společně vytvořily atmosféru, která překračuje staletí.
📍 21.5.2025 – od 19:30 – Praha - Zrcadlová kaple - Klementinum
📍 12.6.2025 – od 19:30 – Praha - Zrcadlová kaple - Klementinum
Zdroj: autorský rozhovor s Lenkou Novou
Nový komentář