Svou zkušenost s ním má například třiatřicetiletá Anna, kterou kolegyně málem dovedly k tomu, že se zhroutila. Sama neví, jak by dopadla, kdyby neměla oporu v milujícím příteli.

„Nastoupila jsem do jedné menší firmy jako asistentka ředitele. Zaměstnanců bylo dohromady asi pět a všechno to byly ženy po padesátce. Už do začátku ke mně přistupovaly jako k mladé husičce. Myslela jsem, že je přesvědčím, aby díky mým pracovním schopnostem změnily názor, ale spíš to bylo horší. Pravidelně si dávaly kávu a mě nikdy nepozvaly, když jsem vešla do místnosti, přestaly se bavit, takže bylo jasné, že mě pomlouvají, a když jsem jednou měla rtěnku na zubech, místo aby mi o tom řekly, smály se mi. A já nevěděla proč. Upozornil mě na to až šéf. A až den po vánočním večírku jsem zjistila, že nějaký byl. Šéfovi řekly, že nemůžu a přitom mě ani nepozvaly. Vydržela jsem to tři měsíce a skončila jsem,“ popisuje Anna svou zkušenost. 

63fc871c98dfaobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Toxickým pracovním prostředím se zabývala například studie zveřejněná v roce 2021 v odborném magazínu International Journal of Environmental Research and Public Health. Podle jejích autorů se v obecné rovině může vyznačovat:

  • Narcistickým chováním vedení/spolupracovníků
  • Útočným nebo agresivním vedením
  • Obtěžováním na pracovišti
  • Šikanou
  • Opomíjením a vylučováním určitého kolegy/kolegů
  • Vyhrožujícím chováním ze strany manažerů nebo spolupracovníků

Tyto body jsou ale poměrně obecné. Pro identifikování toxického pracovního prostředí je potřeba se na ně podívat zblízka a více do hloubky. Co se týče nadřízených, ti vytvářejí toxické prostředí například tím, že veškerá motivace zaměstnanců je založená na vyhrožování - například propuštěním v případě, že se něco nepovede. Odmítají jakoukoli diskuzi a zastávají přísně direktivní přístup ve stylu: Já jsem tady vedoucí, já mohu všechno. Pracovním výkonům ani duševnímu zdraví ovšem neprospívá ani opačný extrém, tedy pokud šéf u svých zaměstnanců nevzbuzuje žádný respekt a nejsou nastaveny žádné hranice.

Problematické je také prostředí, ve kterém je hlavní výkon, nikoli bezpečnost. Neprospívají mu ani nadměrné pomluvy a drby šířící se mezi zaměstnanci. Ty se mnohdy týkají nejen práce, ale dokonce i soukromých záležitostí.

Špatně je také přílišná soutěživost, žárlivost na úspěch druhých a snaha připsat si zásluhy někoho jiného. Patří sem také poukazování na chyby ostatních.

Toxické je samozřejmě i to, pokud na pracovišti dochází k sexuálnímu obtěžování včetně nevhodných poznámek. Chybou je rovněž nedostatek komunikace či dokonce obavy vůbec promluvit, navrhnout lepší řešení apod.

Negativní dopady

V práci trávíme značnou část dne – obvykle alespoň osm hodin denně. Je tedy jasné, že pokud se musíme vyrovnávat s podobným prostředím, má to neblahé dopady na naše duševní zdraví. Podle zmíněné studie jde o významný zdroj psychické zátěže, zvyšuje úroveň stresu a riziko syndromu vyhoření.

Toxicita může podporovat kontraproduktivní chování v práci a značně se podepsat na exektivním fungováním celé společnosti. potlačuje kreativitu, inovace a následkem je vysoká fluktulace zaměstnanců. Vedení by tedy mělo záležet na tom, aby byla co nejvíce potlačena. A zaměstnanci by se takovému prostředí měli pokud možno vyhýbat. Sice to nemusí být jednoduché, ale duševní zdraví za změnu zaměstnaní zcela jistě stojí. 

Zdroje: The Muse, Career Contessa, Personio, Forbes, International Journal of Environmental Research and Public Health

Čtěte také: