Podle mne se vyvíjí teorií laviny. Na počátku je malinká vločka - víš o ní, že je, ale nevěnuješ jí příliš pozornosti, leží si jako by nic. Zavane větřík, rozhýbe vločku, ta se přidá k další a další a ty potom strhnou celý masiv, jenž čekal v bláhové domněnce, že setrvá v klidu na svém místě. A už to jede. Převrhněte stůl, vykliďte dům, fíkusy rozdejte sousedům, nechte vanu vanou, ať si přeteče (jak zpívá Pavel Dobeš) - rychlost je taková, že ani nestačíte zavřít pusu. A co teď? Na útěk už není čas, cesta zpátky nevede, a proč taky? Touhy těla hlava chtěla. Máte možnost schovat hlavu do sněhu a čekat jestli se to přežene (tím ovšem neesteticky odhalíte zadek) a nebo odevzdaně roztáhnout ruce a nechat se pozvolna zasypávat a zasypávat a zasypávat až do úplného zavalení. Devět z deseti dotázaných zamilovaných doporučuje hlasitě při tom křičet, a hystericky se smát a ono to povolí. Nebo nasaďte výraz: „děj se vůle boží“ a Bůh vás vyslyší (není to starý vousatý pán sedící na obláčku a senilně zvonící zvonečkem). To vše můžete prubnout pokud máte dojem že to pomůže, ale každopádně, ať to posléze dopadne, jak chce, nikdy nevymažete to vědomí, že to BYLO, že se to STALO.
Láska na první pohled je podle mého soudu spíš zamilovanost či okouzlení a těžko říct, co vzejde ze stavby s tak prachnicotnými základy. Dejme tomu, že nic, ale když to nezkusíte, jak to můžete vědět? Doporučuji sem tam si nějakou tu lásku na první pohled střihnout, tedy ovšem za předpokladu, že váš muž není členem zločineckého gangu sicilské mafie, kolotočář nebo zoufalec s výraznými sklony k páchání sebevražd. To potom nezbývá než vyhledat (je to ale pech pechatej!) nejlepší videopůjčovnu v republice (seznam dodám) a tématicky se zaměřit na červenou knihovnu. Aspoň něco…

Helena Pelikánová