Kouřim, ani ne tří tisícové ospalé městečko, prý založil kníže Lech v roce 653. Podal pak zprávu ohněm svému staršímu bratru Čechovi, který se usídlil na Řípu. A právě od kouře z toho velkého ohně dostalo prý pak město jméno. Ale Lech nebyl prvním člověkem, který v těch místech na spáleništi zakládal pole. Vykopávky ve Staré Kouřimi dokazují, že zde zemědělci sídlili už v mladší době kamenné, tedy v druhé polovině 3. tisíciletí před Kristem. Jiné prameny uvádějí, že Kouřim dostala své jméno podle častých požárů.

Ale teprve v době slovanské tady vzniklo skutečné hradiště s velkou devadesát metrů dlouhou halou-shromaždištěm. Kouřim se stala mocenským a obchodním centrem kmene Zličanů, kteří soupeřili s Přemyslovci o vládu v zemi. Po pádu Velkomoravské říše se skrývali na hradišti zlatníci, proto se ve vykopávkách nacházejí náušnice, korály i proslulé „gombíky“. Symbolem slovanského osídlení je v Kouřimi i tzv. Lechův kámen. Říká se, že když na Velký pátek obskáčete kámen po jedné noze, pak se vám otevřou poklady.

Novou Kouřim na protějším vrchu založil buď Václav I. (nebo jeho syn Přemysl Otakar II. - nevíme přesně), když dal saským kolonistům k dispozici 40 lánů úrodné země (protože má červenou barvu, říkali jí červinka). Ve městě se dařilo zejména potravinářským řemeslům, ať už to byli řezníci, pekaři či sladovníci. V okolí města byly chmelnice, dokonce i šafránice (místo, kde se pěstoval šafrán). V 16. století bylo v Kouřimi již 15 řemeslnických cechů, 20 kupeckých krámů a 12 masných krámů. Docela hodně na tak malé městečko, ale všichni se uživili.

Pak však nastal soumrak blahobytu. Přišla první konfiskace statků za účast na povstání českých stavů, druhá pak po Bílé hoře. Následovala třicetiletá válka, kdy město vydrancovali Švédi. A všechno neštěstí dovršil mor a opět katastrofální požár, kdy hořely celé ulice. Městečko ovšem povstalo z popela a začalo stavět, takže i dnes máme co obdivovat.

Nádherný je třeba arciděkanský chrám sv. Štěpána, spojující v sobě sloh románský a gotický. Při novogotické úpravě (přelom 19. a 20. století) byla do vnější zdi vsazena galerie renesančních náhrobků z mramoru a červeného pískovce. Pod kněžištěm je skryta osmiboká kaple sv. Kateřiny s evropským unikátem – hvězdicovitou klenbou podepřenou jediným pilířem.

Unikátní je i zvonice stojící vedle chrámu. Je zdobená sgrafity a její dva zvony jsou zavěšeny srdcem vzhůru.

Pražská brána a obranná bašta Kolínské brány, to jsou zbytky původního opevnění. Večer je město osvětleno lucernami, a jeho malebná zákoutí lákají k procházkám. Není ani divu, že se město tak líbí i filmařům.

Po procházce Kouřimí se vydejme za město do  skanzenu české vesnice. Muzeum lidových staveb vzniklo původně jako záchranný skanzen objektů lidové architektury ze zatopené oblasti na Želivce. Začalo se budovat roku 1972 a v roce 1996 bylo vyhlášeno památkou České republiky. Původní koncepce  záchranného skanzenu byla změněna a skanzen  získal funkci speciálního zařízení, zaměřeného na ukázky stavebních technik, užívaných v lidové architektuře celé České republiky.

Můžeme tu obdivovat třeba durdickou devítibokou stodolu,  dochované špýchary z různých konců Čech, roubenou kovárnu z Polabí nebo rychtu z Podkrkonoší.

V prosinci je  muzeum otevřeno:

* úterý-pátek: 09:00-13:00

* sobota-neděle a pondělí 20. a 27. 12.: 10:00-16:00

Zavřeno: každé pondělí a 21.-25. prosince

Kromě obvyklé prohlídky se můžete zúčastnit i zajímavých pořadů:

18. 12. S koledou k Betlému.  Doprovodný pořad k výstavě. Lidová tvorba a tradiční zvykosloví - chození po koledě, prodej vánočních dárků.

19. 12. My ti přinášíme Štědrého večera.  Loučení se starým rokem, v chalupách se bude drát peří, příst, péct cukroví a smažit placky, budou se hrát koledy, zkrátka bude tu ta pravá vánoční atmosféra.

www.kolin.cz/muzeum/prog  

             
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ