Nebo také Cordyline, jak je libo. Tato příbuzná draceny je s ní velmi často zaměňována. Podstatný rozdíl ale tkví v kořenech. Zatímco dracena je má hladké, oranžové nebo žluté, tak Cordyline má bílé bulkovité kořeny. Podle vzhledu listů jsou ale poměrně těžce rozeznatelné. Má stejně jako dracena úzký kmínek a dlouhé špičaté nebo široce rozložené listy, které mohou být čistě zelené, nebo pestré spolu červenou nebo žlutou barvou. Původ, přirozené prostředí: Austrálie a Nový Zéland.
Jsou v podstatě totožné jako s dracenou. Dračinka také vyžaduje spíše vlhčí prostředí, takže ji potěšíte pravidelným rosením, které také zmenší pravděpodobnost napadení savými škůdci. Náročná je na zálivku, nesnáší přeschnutí, ale při přelití hrozí velmi rychle hniloba kořenů. Musíte ji tedy pečlivě sledovat. Pokud se chcete těmto problémům vyhnout, pak vsaďte na hydroponii, dračinka je totiž velmi vhodnou kandidátkou.
Při klasickém pěstování ji přesazuje každý rok na jaře, starší rostliny stačí každé druhé jaro. Opět si dejte pozor na kořeny, jsou velmi křehké. Sázíme do rašelinového substrátu nebo speciální zeminy pro pokojové rostliny.
Ve zkratce
• Světlo: světlo, ne však přímé slunce
• Teplota: běžná pokojová, v zimě ne méně než 16 stupňů
• Vzduch: spíše vlhčí, prospívá jí rosení
• Zálivka: vždy, když bal vyschne, pozor na přelití
• Hnojení: každých 14 dní hnojivem na zelené rostliny
• Množení: vrcholovými řízky
• Škůdci: svilušky a mšice při suchém vzduchu
Nedávno mě velice překvapila, když jsem její vrcholový řízek našla ve vázané kytici. Vážně netuším, jestli je to běžná praxe, nebo se jim v květinářství ulomila a aby ji zbůhdarma nevyhodily… Těžko říct, každopádně vypadalo to velmi hezky. A já nelenila a snažila se o zakořenění – nepovedlo se.
Tak ať jste úspěšnější v pěstování dračinky…
Nový komentář