Ve velmi složitém období mého života, kdy jsem se rozhodovala, zda se s manželem rozvést pro jeho neustálé podvádění, mě napadla dovolená u moře. Takže se jelo a bylo to buď a nebo. „V cizím prostředí při první naší rodinné a společné dovolené se ukáže, zda spolu ještě dokážeme vůbec existovat,“ říkala jsem si a tak trochu kvůli synovi doufala.

 

Vyrazili jsme společně s naším rok a půlletým klučíkem a přes mé protesty  i s párkem známých mého muže do Chorvatska jedním autem. Obavy z 16hodinové cesty s takhle malým děckem ve starém Citroenu a v pěti lidech se potvrdily. Autosedačka, mých 70 kilo a půlmetrové pozadí naší známé Evy – to vše slibovalo opravdový požitek z cestování.

 

Sotva jsme před odjezdem nasedli do našeho fára, už to začalo.
Třiadvacetiletá Eva doslova kňourala, že taková dálka bude příšerná, že to snad nezvládne a jak má málo prostoru. Nápad, že se budeme mačkat v jednom autě, abychom ušetřili, vyšel pochopitelně z její hlavy. Řeknu vám, že celou cestu byla na pár facek a naopak náš synek zvládl cestu úplně úžasně. „S takhle ufňukanou slečinkou trávit dovolenou…“
Ale vyhlídka, že poprvé spatříme moře a ucítíme ho na vlastní kůži mě držela nad věcí.

 

Když jsme dorazili k moři, byla to opravdová nádhera.
Kvůli synkovi jsme se ubytovali v hotelu. Žádné starosti s vařením – parádička. Každá maminka ví, o čem mluvím…
Výhled z balkonu na moře, pár kroků stačilo a už se člověk unešeně nadnášel ve slaných vlnkách a veškeré chmury byly ty tam.

 

Po tomto labužnicky vychutnaném odpoledni jsem šla po večeři uspat našeho kloučka a ostatní hurá na pivo. Kochala jsem se na balkoně pohledem na tu krásu a nasávala vlhký přímořský vzduch.

Asi tak hodinu před půlnocí přiběhla rozjařená Eva s nabídkou, jestli bych s ní šla na hotelovou diskotéku, že bychom se víc poznaly. 

Tak jsme se s manželem vystřídali a vyrazily jsme s Evou o pár pater víš na drink.

Řeknu vám, to bylo něco! Ani jsme si nestačily nic říct a už okolo nás brousili neukojení mladíci a objednávali nám pití. Eva byla ve svém živlu, a než jsem se stačila rozkoukat, stála jsem u baru sama.

 

Večer nakonec dopadl dost bídně.
Naše milá přítelkyně pro svou hloupost a naivitu asi na tento večírek jen tak nezapomene. Byla totiž donucena uspokojit jednoho chorvatského „mládence“. Není třeba a už vůbec ne nezbytně nutné to zde rozvádět. Zkrátka to nezvládla a nakonec pěkně po jižansku odnesla.

 

Druhý den naší dovolené jsme si s manželem a synem naplánovali výlet po okolí. Skutečně jsme měli snahu a snažili se naprogramovat příjemný den.
Avšak namísto příjemného dne, udeřila pořádná krize. Naši známí měli co řešit (pochopitelně) a manžel byl z celé situace tak špatný, že vysedával celý den v přímořském báru. My s malým pendlovali mezi mořem a hotelem. Byla to dost zabíračka, protože ještě neuměl moc chodit, bála jsem se, aby se nespálil apod. S drahým manžílkem jsme se sešli akorát na večeři, chvilku na pokoji, kdy se upravoval a po té vyrazil do ulic na lov. Třetí den se zdál o něco málo klidnější, ale vše proběhlo ve stejně příšerné atmosféře. Ve mně to opravdu vřelo a představa, jak zase celý den ve velkém vedru běhám za synem, děsně utahaná, a manžel utrácí naše společné peníze za nějaké fešandy, byla prostě příšerná.

 

Následující den se naši známí konečně uklidnili. Tušila jsem, že přijde nějaká pořádná pecka. A přesně tak! Sešli jsme se společně u oběda, zamilovaný páreček – radost pohledět, a oznámili nám, že se zasnoubili.

 

Zbytek dovolené jsme trávili každý zvlášť. Drazí zamilovaní nebyli skoro vůbec vidět.

Můj manžel si stále užíval po svém. No a my se synkem po každé večeři do hajan.

Cesta zpátky byla téměř beze slov. Po patnáctihodinovém řízení, jen co jsme dorazili domů, manžel odešel do hospody a vrátil se k ránu s označkovaným krkem od nějaké jeho další milenky…

A bylo rozhodnuto.

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ