Tak jsme letos zase sehnali zájezd „na poslední chvíli“, a jak jinak než přes internet!

Po loňské zkušenosti nás opět lákalo Španělsko – skalisté pobřeží Costa bravy a romantické městečko Tossa de Mar. Ale na poslední chvíli je všechno jinak… Zase jsem sledovala Lasty na internetu před plánovaným odjezdem na dovolenou a zatím s nejasným cílem…Najednou mi bylo jasno. Našla jsem zemi, zemi milovanou… s romantickou architekturou a laskavými lidmi…. Řecko. Vyhlídla jsem romantický zájezd na slunný řecký ostrůvek, v Sáronském zálivu - Egina.

Lákali nás popisky o klidné zátoce na pobřeží obklopeném pistáciovými sady a piniovými lesy… a samozřejmě křišťálově průzračné moře. Malá vesnička s více než 500 stálými obyvateli. Ideální dovolená pro snílky, romantiky!

Nešlo by odolat... Bohužel asi jsem někdy moc zodpovědná a čekala jsem na souhlas termínu mé dovolené od svého nadřízeného, který byl zrovna v té době na služební cestě. Vrátil se po 3 dnech a termín mi schválil…, samozřejmě zájezd už byl pryč… Na poslední chvíli by asi člověk neměl moc váhat….

Na chvilku jsem propadla depresím, protože ty dlouhé tři dny jsme byli s přítelem už natěšení a zjišťovali jsme kdejaké informace o Egině… Milan mě však uklidňoval, že určitě seženeme něco jiného pěkného. Měli jsme však velmi omezený termín, na který přesně Egina seděla.

Zoufalství však trvalo jen pár chvilek. Ještě ten den mi volala s cestovní kanceláře slečna, která se omlouvala, že Egina je sice již vyprodaná, jak jsem se dozvěděla již přes internet (po vyplnění mé žádosti), ale že by mi ráda nabídla, jinou část Řecka, ale ve stejném termínu a s podobnými podmínkami. Nejprve jsem o její nabídce pochybovačně smýšlela…“Co mi může nabídnout lepšího?!“

„Jako záplatu“ za mou vyprodanou Eginu mi nabídla velmi známý poloostrov Poloponés, letovisko Tolo. Nejprve jsem váhala. To víte, z malého ostrůvku nakonec byl k mání jen velký poloostrov…. Kde skončí ta romantika? Mezi tisíci lidmi…?

Tenkrát jsem se obávala předčasně! Můj přítel vyhledal na internetu ihned všechny informace ohledně poloostrova Poloponés a malého městečka Tolo, včetně webových stránek jedněch „nudistů“, kteří nám vlastně díky tomu pomohli… Psali totiž přímo o této oblasti a o pláži, kam se chodili koupat (byli tam v loňském roce a ve stejném měsíci a týdnu jako my), kde bylo velmi málo lidí, oproti té frekventované pláži.

Takže tímto jim vlastně děkujeme :-) !

Po zjištění těchto lákavých informací, že i Peloponés bude určitě také kouzelným místem pro strávení naší dovolené, jsem udělala internetovou objednávku. Vyšlo to přibližně o 1000,- Kč více (na jednoho) než vysněná Egina, ale i tak se nám cena zdála velmi výhodná.

Rezervace proběhla rychle, celkovou částku jsme museli zaplatit do jednoho týdne (zlatý debet …) a pokyny nám zaslali poštou.

___________________________________________________________

 8.6. 2003 – neděle

Je neděle, 21 h večer a my se pomalu ukládáme ke spánku. Brzy nás čeká perný den. Odjíždíme na dovolenou!

Nařídili jsme pro jistotu 3 budíky a to na 1h15 ráno. Samozřejmě máme potíže usnout. Když se konečně ponoříme do „hlubokého“ spánku, probudí nás děsivá bouřka a ohromné blesky blízko našeho bydliště (jakoby byl Nový rok a všude se blýskalo…? :-)) Bouřka trvala delší čas (pro nás nekonečný), okna se až hřměním prohýbala…. Spánek byl v nedohlednu.

Usínáme až kolem půldvanácté v noci.

Najednou nás budí nemilosrdné zvuky nařízených budíků. Děs!

Mám slepená očka a snažím se je probudit. „Holky, vstávejte, musíme se už rozkoukat…“ Koukám na budík a je na něm 1h15.

Pomalu se hrabeme z postele a snažíme se vzpamatovat z ranního šoku. Umýt se, obléct se a dobalit zbytky věcí. Můžem vyrazit.

Ve 2h00  nás má vyzvednout můj taťka (díky tati!) a hodit do Prahy. Máme totiž dovolenou s pražskou CK a svozy dělá jen z Moravy či západní Čech. My ze Severu a města Liberce to máme prý blízko :-).

Tatínek je přesnější než hodinky a  již čeká před vchodem. Posbíráme všechna zavazadla a jedem!

Liberec – (Praha) – Ruzyně letiště

Cesta na letiště je trochu odvážná. Všichni tam jedeme prvně a i když jsme získali všemožné rady (pro správnou cestu) od známých, realita byla trošku jiná. Cedule byly značně nečitelné a když jsme objížděli Prahu a jeli dál po dálnici, měli jsme co dělat, abychom vždy včas zachytili ceduli se značením správné cesty.

Cíle jsme však dosáhli úspěšně.

3h55 – Ruzyně letiště. Ani jsem nevěřila, že to zabere tolika času (ach, ta Praha, než jí člověk objede….).

U vchodu, u terminálu A, jsme potkali další dovolenkáře, kteří žmoulali v rukou pokyny od té naší cestovky! Hned jsem měla radost, že tu nejsme sami :-).

Chvíli po té přišla pracovnice z cestovní kanceláře. Vystáli jsme si dlouhou frontu, jelikož jsme neměli sil se cpát dopředu, jako ostatní. Rozdala nám vouchery, doklady o cestovním pojištění a visačky na bagáže. Pak nás nasměrovala na místo odbavení. Ze začátku jsme byli oba dost v Jiříkovo vidění, protože jsme tyto procedury prodělávali prvně a prvně POLETÍME! Juj. Odbavení bylo velmi rychlé a bezpečnostní kontrola mě trošku zklamala – asi jsem čekala větší dobrodružství :-). Spousta lidí před námi pípalo, a tak je přejížděli detektorem, ale my byli čistí. Holt jsme měli ty správné pokyny :-)).

Bylo tak půl šesté ráno a letadlo mělo vzlétnou v celou. Měli jsme tedy ještě chvilku na oddech a uvolnění se před cestou, na kterou jsme se oba moc těšili, ale přeci jen ta rozklepaná kolínka tam byla….

Jaké to bude…letět…?       

pokračování příště…  

                        
Reklama