Většinou je automatické, že rodinka vyjíždí za nevšedními zážitky v době prázdnin pospolu, ale je to tak správné, anebo je to zcela nutné?

Znám jeden pár ve středních letech, který po celý svůj společný život jezdí na dovolené odděleně.

On je totiž vášnivý sportovec a ona neméně vášnivá pohodářka lenošivá.
On tedy sjíždí divoké řeky a zdolává na kole stoupání kdejakých velehor, zatímco ona se sluní se svými kamarádkami na vyhřátých plážích. Zcela jim to vyhovuje a po dovolené se spokojeni setkají doma a vyprávějí si své zážitky. Vždyť jsou spolu celý rok a při troše důvěry, která jim oběma neschází, se takto strávený čas odpočinku jen vyplatí.
Těší se na sebe, jsou si jaksi vzácnější. Funguje to bez závad.

Ne každý je, nebo by byl, s tímto způsobem odloučení spokojen.
Ve hře je žárlivost, nedůvěra, dětinská potřeba „mít toho druhého stále poblíž“ a také dodržování zvyků a jakési tradice.

„Vždyť naši rodiče také jezdili spolu, tak co by si lidé pomysleli,“ promítá se hlavou těm zakrnělejším.

Ale není to prima nápad? Pozdává se vám?

Zkuste s tím přijít za manželem a vyražte si tentokrát s kamarádkou za hranice všedních dnů. Bude to vzrušující změna, a co teprve to přivítání po pár dnech odloučení…

Hezkou dovolenou!  

 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY