„Agátě je třicet a původně jsme si mysleli, že z rodinného hnízda vylétne v pětadvaceti po ukončení vysoké školy, jenže se k tomu vůbec neměla a argumentu, že nájmy jsou pro jednoho člověka docela drahé, jsme s manželem rozuměli. Když nám ale před necelým rokem slavnostně oznámila, že se s přítelem, se kterým chodí asi rok a půl, rozhodli bydlet spolu ve vedlejším městě, neskrývali jsme nadšení,“ popisuje Michaela.
Foto: Shutterstock
Agáta se sice z domova odstěhovala, ale mnoho se toho stejně nezměnilo. Bydlí v docela malém bytě, takže si odnesla jen část věcí a zbytek zůstal v jejím původním dětském pokoji. Za rodiči navíc hodně často jezdí. Někdy dokonce i několikrát týdně a většinou bez ohlášení.
„Skoro jsme nezaregistrovali, že je pryč, protože moc pryč není. Její přítel pracuje na směny, a když má noční, nechce spát sama v bytě, a tak většinou přespí u nás. Jezdí, jak se jí zachce, a většinou to ani neřekne dopředu. Respektive volá z auta, že už je na cestě. Bez ohledu na to, jestli je všední den nebo víkend, spoléhá na to, že jsme s manželem většinou stejně doma. To ale neznamená, že nechceme mít svůj klid,“ tvrdí Michaela, na jejíž vkus je dcera až moc hovorná a pokaždé, když přijede, tak je jí plný dům.
„Je nám to s manželem hloupé, dceru milujeme, věnovali jsme se jí značnou část života, ale teď už chceme mít taky klid. Nevadí nám, když občas zavolá, když přijede jednou za tři týdny na oběd, ale častěji bychom ji u nás nakvartýrovanou mít nemuseli. Chová se totiž pořád jako doma. Bere si z lednice, co se jí zlíbí, a dokonce nacházím v koši na prádlo její oblečení. Přitom kolegyně se stejně starými dětmi mi to závidí. Co by prý za to daly, kdyby nemusely ty svoje uhánět, aby přijely jednou za čas na návštěvu,“ uzavírá Michaela.
Zdroj: respondentka Michaela
Čtěte také:
- Moje vztahy se snachou se strašně zhoršily. Příčinou je narození vnučky, tvrdí Lenka
- Zpovědi žen, které s stačily provdat dřív, než jim bylo dvacet let
Nový komentář
Komentáře
Já bych to radši chtěla jednou mít jako Michaela, než jako to měla moje tchýně. Dcera se jí odstěhovala do Anglie, ukázala se jednou třeba za 3 roky na týden a hotovo. Vlastního vnuka viděla poprvé až v jeho téměř 2 letech. Takže pokud by šlo vybrat si, prosila bych vídat své děti i v jejich dospělosti co nejvíce
No tak proč to dceři jednoduše neřeknete?
Když volá z auta, tak ji řekněte, že jste zrovna na odchodu a opravdu si s mužem někam vyrazte. Pár takových zbytečných výletů k vám dceru třeba naučí ohlašovat se přiměřeně dopředu.
Za pár let tu bude článek, kde si bude Michaela stěžovat, že skoro nevídá vnoučata a Agáta jí je nepůjčuje - to až bude mít Agáta děti a bude dodržovat maminčino maximálně jednou za tři týdny na oběd.
Dceři bych na rovinu řekla že už má svůj domov jinde a na návštěvu by měla jezdit jen po vzájemné domluvě. Pokud to nezačnou řešit budou čím dál víc ve stresu. Snad má své rodiče ráda a pochopí že chtějí mít své soukromí a čas jen pro sebe. Zřejmě si zvykla že má u nich pořád stejný a tedy plnohodnotný servis a nic jí to nestojí a to ji vyhovuje a v nové domácnosti chybí protože tam ho musí vytvářet sama.
Mimochodem - nájmy jsou docela drahé... a to ta dospělá dcera pět let po ukončení VŠ rodičům ani nepřispívala na nájem a energie? Zadarmiko si bydlela v dětském pokojíčku, s veškerým servisem od maminky? Jestli třeba není chyba i tady.
Dceři je třicet, je zdravá, má práci, a tedy nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Napřed by bylo vhodné jí říct, co je v článku. Říct, ne naznačovat. Na plná ústa jí sdělit, že návštěva jednou za tři týdny na oběd je to, co jsou rodiče ochotní akceptovat. Nic víc. A měsíc počkat. Pokud se nic nezmění, tak byty mají dveře, dveře mají zámky a ty zámky mají klíče. Vyměňte zámek a nové klíče dcerunka nedostane. Problém vyřešen.