„Agátě je třicet a původně jsme si mysleli, že z rodinného hnízda vylétne v pětadvaceti po ukončení vysoké školy, jenže se k tomu vůbec neměla a argumentu, že nájmy jsou pro jednoho člověka docela drahé, jsme s manželem rozuměli. Když nám ale před necelým rokem slavnostně oznámila, že se s přítelem, se kterým chodí asi rok a půl, rozhodli bydlet spolu ve vedlejším městě, neskrývali jsme nadšení,“ popisuje Michaela.

6410480cd4f56obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Agáta se sice z domova odstěhovala, ale mnoho se toho stejně nezměnilo. Bydlí v docela malém bytě, takže si odnesla jen část věcí a zbytek zůstal v jejím původním dětském pokoji. Za rodiči navíc hodně často jezdí. Někdy dokonce i několikrát týdně a většinou bez ohlášení.
„Skoro jsme nezaregistrovali, že je pryč, protože moc pryč není. Její přítel pracuje na směny, a když má noční, nechce spát sama v bytě, a tak většinou přespí u nás. Jezdí, jak se jí zachce, a většinou to ani neřekne dopředu. Respektive volá z auta, že už je na cestě. Bez ohledu na to, jestli je všední den nebo víkend, spoléhá na to, že jsme s manželem většinou stejně doma. To ale neznamená, že nechceme mít svůj klid,“ tvrdí Michaela, na jejíž vkus je dcera až moc hovorná a pokaždé, když přijede, tak je jí plný dům.

„Je nám to s manželem hloupé, dceru milujeme, věnovali jsme se jí značnou část života, ale teď už chceme mít taky klid. Nevadí nám, když občas zavolá, když přijede jednou za tři týdny na oběd, ale častěji bychom ji u nás nakvartýrovanou mít nemuseli. Chová se totiž pořád jako doma. Bere si z lednice, co se jí zlíbí, a dokonce nacházím v koši na prádlo její oblečení. Přitom kolegyně se stejně starými dětmi mi to závidí. Co by prý za to daly, kdyby nemusely ty svoje uhánět, aby přijely jednou za čas na návštěvu,“ uzavírá Michaela.

Zdroj: respondentka Michaela

Čtěte také: