Alice nastoupila do zaměstnání krátce po střední škole.
Chvilku si užila "sladkého nicnedělání" jako uchazečka o zaměstnání zaregistrovaná na úřadu práce, ale vcelku brzy se na ni usmálo štěstí v jednom z výběrových řízení, a tak nastoupila do firmy, která se zabývala direct marketingem.

Práce ji docela začala bavit, kolektiv byl taky celkem dobrý, složený skoro většinově jen z mladých holek a kluků v Aličině věku, takže osmihodinová pracovní doba rozhodně nebyla utrpením.
Celý kolektiv pak stmelovala společná averze vůči šéfovi - věkem jim blízkým, ale nařízeními i jednáním velmi nepopulárnímu.
Nesly se o něm po firmě mnohdy i velmi nepěkné řeči, ale nikdo se jimi neměl až tolik času zabývat, poněvadž práce bylo opravdu dost a výkony byly přísně kontrolované (a zároveň i odměňované).

Po několika měsících si Ivo dal s Alicí pracovní schůzku u sebe v kanceláři.
Alice okamžitě rekapitulovala uplynulé týdny a hledala případné nedostatky ve své práci, ale zdálo se, že nejsou, takže ohodnotila důvod společného jednání jinak - bude jí nabídnuto nějaké povýšení...
Příliš daleko od pravdy nebyla.

Ivo Alici pochválil za dobře vykonávanou práci a nabídl jí od nového roku místo direct manažerky ve známé firmě obchodující s automobily. Mělo to samozřejmě i podmínky v podobě "dobroušení" angličtiny a němčiny a několikadenního zahraničního školení, ale kdo by takovouhle nabídku nepřijal!
Alice byla šťastná!

Asi za dva dny si ji k sobě opět Ivo zavolal se slovy, že se budou muset ještě sejít s obchodním zástupcem oné automobilové firmy a že domluvil společnou večeři v příjemné restauraci.

Alice si za tímto účelem pořídila nové malé společenské šaty a v určený den na místo určení dorazila. Jaké však bylo její překvapení, když zjistila, že u společného stolu sedí pouze její dosavadní nadřízený Ivo!  A když ani po hodině údajný obchodní zástupce nedorazil, začala mít neblahé tušení, že si s ní někdo celkem neférově zahrává...

Obavy se potvrdily. Když dala najevo, že vzhledem k tomu, že druhý očekávaný společník nedorazil, už není důvod v restauraci setrvávat, chytil ji Ivo za ruku a začal přemlouvat, aby zůstala.

Zůstala - bála se odmítnout.
Něco společně vypili a když odcházeli, udělali zastávku u Iva doma.
Že to nebyla zastávka určená k prohlídce sbírky motýlů, je asi všem dospělým lidem jasné...

Druhý den dopoledne byla neplánovaná pracovní porada. Alice se nikomu s chybou (a v duchu už věděla, že to chyba byla!) uplynulého večera nesvěřila, ale přesto měla obavy, jestli pro ni právě tahle událost nebude mít osudové následky.
Měla.
Ivo ji veřejně (a opravdu nespravedlivě) nařknul ze zanedbání nějakých banálních pracovních povinností  a neodpustil si ještě celkem ponižující průpovídky typu: "Že jestli má v hlavě akorát honění chlapů, tak že by se měla vdát a nezabírat místo ostatním, které se rozhodly něco dokázat.."

Alice se nadechovala k odpovědi, ale cítila, že je zbytečná.

Po odchodu šéfa, se na ni její kolegyně obrátily se zvědavými pohledy a otázkami, co že se to včera stalo?
Alice neměla důvod zapírat - svěřila se.

Od té doby se ale práce pro ni stala nepříjemným prožitkem, protože na každém kroku byla kontrolována Ivem a při sebemenší chybičce veřejně pranýřovaná jako neschopná.
Časem se od ní odklonily i kolegyňky, protože, jak Alice vycítila, dostaly strach, že by se averze šéfa, mohla obrátit i proti nim.

Nabízené atraktivní místo Alice nedostala (možná ani nebylo, kdo ví?).
Co ale bylo horší, jednoho dne si ji Ivo k sobě zavolal s tím, že má zjištěno, že v pracovní době bezdůvodně "surfuje" po internetu, což  za prvé: nemá uloženo v pracovních povinnostech a čímž za druhé: okrádá svého zaměstnavatele. Je to důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a to ještě na "nepěkný" paragraf, s kterým by velmi těžko hledala jakékoli jiné slušné uplatnění...
Ivo je ale lidumil - když podá výpověď sama, podepíše ji a nebude jí kazit život...

Alice měla pocit, že jí nic jiného nezbývá, a tak výpověď s pláčem napsala a podala.

Pro příště jí z toho vyplynulo jedno velmi nepříjemné poznání.
Žádný pracovní postup nebude stvrzovat ani tou nejmenší náklonností ke svému šéfovi. Třeba bude příště úspěšnější.

Kde si myslíte vy, že nastala chyba a co byste Alici do budoucna poradily - jako většinou zaměstnané ženy?

 

             
Reklama