K umění to Dorotheu Tanning (1910 – 2012) táhlo už v době dospívání k nemalé radosti jejích konzervativních rodičů. Po všeobecných studiích zakotvila na umělecké škole v Chicagu, tu ale brzy opustila a dala přednost škole života.

Ve třicátých letech se přestěhovala do New Yorku, živila se jako ilustrátorka a pomalu začíná pronikat do umělecké branže. Objevuje nové směry, dadaismus a surrealismus. V tom vidí svou budoucnost, a proto vyráží v roce 1939 do „mekky umělců“ do Paříže. Tam zjistí, že většina umělců naopak prchla před blížící se válkou do ciziny. A tak se raději i ona vrací do Ameriky.

Po osmiletém vztahu byla v roce 1941 krátce provdána za spisovatele Homera Shannona, ale rozhodující událost v jejím životě ji teprve čeká. Na jednom večírku v roce 1942 poznává německého židovského malíře Ernsta Maxe, předního představitele evropského surrealismu a dadaismu. Ten se teprve nedávno oženil s bohatou a vlivnou mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou, která mu v hodině dvanácté umožnila útěk z Evropy do Ameriky.

Peggy byla mimořádně schopná žena a skvělá obchodnice. Měla velmi dobrý odhad a dokázala za babku nakupovat nejen díla umělců už známých, když byli právě bez peněz, ale i těch, na něž sláva teprve čekala. V říjnu 1942 si na Manhattanu v New Yorku otevřela novou galerii Art of this Century - Umění tohoto století.

A od 5. ledna do 6. února 1943 tu pořádala neobvyklou výstavu obrazů, jejichž autorkami bylo 31 malířek – žen šestnácti národností. Všechny až na jednu byly mladší 30 let. Při přípravě výstavy Peggy pomáhal její muž Ernst Max. Mezi jmény se mimo jiné objevila Frida Kahlo i Dorothea Tanning. Ernst byl doslova uchvácen dnes už kultovním Dorotheininých autoportrétem Narozeniny, na němž stojí poloobnažená Dorothea.

Výstava nebyla sice tak komerčně úspěšná, jak Peggy předpokládala, ale vzbudila velkou pozornost a znamenala velký zásah do života Peggy Guggenheimové. Ernst se tak zamiloval do Dorothey Tanning, že spálil všechny mosty, v nejbližších dnech opustil bezstarostný život s milionářkou a dal přednost lásce k mladé a krásné malířce. Dorothea byla o devatenáct let mladší a skutečně měla pověst krasavice. Ernst byl zase znám svými bouřlivými milostnými vztahy a několika manželstvími. Peggy se později nechala slyšet, že nikdy nepřestane proklínat chvíli, kdy ji napadlo takovou výstavu uspořádat.

Ukázka děl D. Tanningové

Vztah Ernsta a Dorothey byl zpečetěn svatbou v roce 1946 a manželství trvalo třicet let až do Ernstovy smrti v roce 1976. Umělci si byli vzájemnou inspirací. Po válce často navštěvovali Evropu, žili v Paříži i v Provence, ale jejich trvalým sídlem se stalo město Sedona v Arizoně, které se jim zalíbilo už v počátcích jejich vztahu. Měli řadu přátel z umělecké branže, kteří je ve Francii i Americe často navštěvovali.

Ernst a Dorothea

Kromě malování se věnují oba i sochařství. Dorothein zájem o tanec, hudbu a scénické umění se od 50. let projevuje v její abstraktní malbě a také také ve scénických a kostýmních návrzích pro několik baletů. V šedesátých letech se pak stává jejím oblíbeným materiálem textil a pracovním nástrojem šicí stroj. V experimentování pokračuje i po smrti Ernsta, kdy strávila několik let v Evropě.


 Od roku 1980 už ale žije natrvalo v New Yorku a začíná se věnovat psaní. Básně a drobné prózy sice psala a publikovala už od čtyřicátých let, ale bez větší pozornosti. Nyní se pouští do psaní autobiografie. V roce 1986 vydává vzpomínkovou knihu Narozeniny o obraze, který se promítl do jejího dalšího života. Kniha se setkala s velkým úspěchem a byla přeložena do několika jazyků.

Když v roce 2010 slavila Dorothea sté narozeniny, dostala velkolepý dárek. Hned několik významných světových galerií uspořádalo její retrospektivní výstavy. I když už dávno opustila surrealismus, zůstala nejdéle žijící a tvořící surrealistkou.
Zemřela v lednu 2012 krásném věku 101 let…

Foto: Wikipedie, youtube, wikiart.
 
Mohli jste si přečíst:

Reklama