Foto: Tv Nova
Co pro vás bylo během proměny nejtěžší?
Nejtěžší bylo vůbec se přihlásit. Překonat ostych, strach a vlastní hlavu, protože největší boj jsem vedla právě s ní. Smířit se s tím, že budu muset sdílet své soukromí, možná se i někde svléknout, tehdy jsem ještě netušila, že se budu svlékat v podstatě pořád. Udělat ten krok do neznáma, vystoupit z komfortní zóny, to bylo nejnáročnější. Ale věděla jsem, že na konci budu vypadat jinak, a to mi pomáhalo. Každé svlékání bylo jen mezistupněm k cíli.
A ten poslední stupeň vlastně ani nebyl vidět. Jak nakonec vypadalo vaše tělo do plavek?
Musím přiznat, že pod šaty ve finálovém večeru nebylo žádné stahovací prádlo, na což jsem velmi pyšná.
To je právě to, co všechny diváky zajímalo, protože vaše proměna byla opravdu neuvěřitelná.
Opravdu tam žádné stahovací prádlo nebylo. Jediné, co jsem měla, byly síťované silonky, takže žádná velká komprese. Moje postava v posledních měsících programu byla zcela autentická. Velkou zásluhu na tom má pan doktor Kubík, který odvedl neuvěřitelnou práci. V době galavečera jsem měla už operované bříško a ta proměna byla natolik výrazná, že už nebylo třeba žádných dalších triků.
Škoda, že ten finální výsledek nebyl ukázán víc. Samozřejmě, v šatech vám to slušelo.
Pan doktor mi udělal operaci tak precizně, že jizva je krásně skrytá v prádle. Ale pořad byl pojat tak, jak byl. Myslím, že to bylo konceptem programu. V gala už šlo o to, abychom se cítili výjimečně. Rodina se stejně celou dobu dívala na staré fotografie na obřích obrazovkách, ale nakonec si mohla užít pohled na krásně oblečenou osobu.
Máte svou starou fotku na lednici jako připomínku?
Oficiálně se ke mně tahle fotka ještě nedostala, ale popravdě bych si ji ani nikam nevylepila. Opravdu jsem se sama lekla, když jsem ji viděla na galavečeru. Možná si o ni řeknu televizi jako připomínku a výstrahu, že takhle už nikdy nechci vypadat. Ale kdykoliv si to můžu pustit zpětně.
Jak dlouho už od té proměny uplynulo?
Galavečer, tedy poslední natáčení, probíhalo v říjnu loňského roku a teď je začátek března.
Držíte si váhu 75 kilogramů, nebo jste ještě něco shodila?
Mým plánem bylo jít ještě níž, ale tělo si žádalo odpočinek. Takže si držím váhu z galavečera.
A jste přesvědčená, že opravdu už cesta zpět nevede?
Byla bych blázen, kdybych se chtěla vrátit tam, odkud jsem vycházela. Nejenže nechci znovu vypadat tak, jak jsem vypadala, ale zároveň bych tím poškodila práci celého týmu, především pana doktora Kubíka. Moc si vážím toho, co pro mě udělal, a nechci to nikdy pokazit.
Byla celoroční proměna bolestivější než pooperační péče?
Největší motivací pro mě byla právě plastická operace. Strašně jsem si ji přála, protože už od šestnácti let jsem měla převis na břiše. Takže tuhle postavu, jakou mám teď, si vlastně ani nepamatuju. Pooperační bolest už byla jen takovou třešničkou na dortu. Jak říká moje máma, pro krásu se musí trpět.
Jak to ovlivnilo váš vztah s manželem?
Zdeněk mě velmi podporoval, dokonce se mnou cvičil a běhal. Pak se ale více ponořil do práce, takže se naše dynamika příliš nezměnila. Díky němu jsem ale mohla tuhle cestu absolvovat, protože se staral o domácnost a zvířata. Bez jeho pomoci by to bylo mnohem těžší.
S jeho náročnou prací je důležité udržet rovnováhu. Uvědomil si, že i vy máte své potřeby?
Určitě vnímá, že jsem se změnila, že vypadám jinak. Ale protože je hodně pracovně vytížený, nijak výrazně se to na našem vztahu neprojevilo.
Jaké jsou vaše nejbližší plány? Na co se těšíte?
Díky proměně a změně myšlení jsem se rozhodla podat si přihlášku na vysokou školu. Po gymnáziu jsem na VŠ nastoupila, ale protože jsem se stranila lidí, nechodila jsem na přednášky a ve čtvrtém ročníku studium ukončila. Po skončení proměny jsem si ale uvědomila, že chci růst a vzdělávat se. V květnu mě čekají přijímačky, tak mi držte palce.
Jaký obor jste si vybrala?
Andragogiku se zaměřením na osobní rozvoj, tedy vzdělávání dospělých a vedení lidí. Možná mě to zavede k práci, kde budu pomáhat ostatním, aby nedopadli tak nešťastně jako já kdysi.
Zdroj: Autorský rozhovor
Nový komentář
Komentáře
Dlouhou dobu jsem bojovala s tím, že se mi nedařilo zhubnout. Zkoušela jsem různá videa na cvičení, párkrát jsem začala běhat, ale brzy jsem s tím přestala. Neměla jsem přehled o tom, co dělám, a hlavně jsem ztrácela motivaci, když jsem neviděla výsledky. Pak jsem dostala tip na chytré hodinky ARMODD Silentwatch 7 Pro GPS – a to byl obrat. Začala jsem je používat každý den a najednou jsem měla přehled. Věděla jsem, kolik kroků mám za sebou, mohla jsem sledovat tepovou frekvenci při cvičení a díky aplikaci vidím, jak se mi daří zlepšovat. Je to obrovská motivace! Hodinky mi navíc ukazují i spánek, a když vidím, že mám málo hlubokého spánku, snažím se chodit dřív spát. Najednou má všechno řád a moje tělo reaguje. Mám dole už skoro 5 kilo a cítím se mnohem lépe.
Dominiko, jste jednička.
Mně to přijde zvrácené, dívat se na nemocné a nešťastné lidi jako v panoptiku. To rozhodně není dokument, to je prachsprostá show na vydělání co nejvíc peněz, na úkor lidí, co v podstatě nemají volbu. Nedivím se jim, že do toho šli, protože sami by to nedokázali, a navíc na závěr dostali drahou plastickou operaci, na kterou by sami třeba nikdy peníze neměli. Pro ně to byla šance na normální život, takže obětovali svoji důstojnost, prodali svoje soukromí, protože pro ně to byla naděje, a tu strašně potřebovali. Nikdo nechce umřít předčasně na morbidní obezitu a její následky. Ale zneužívat takhle lidi na kšeft, to by mělo být trestné, a nemíním to podporovat tím, že bych se na to dívala. To by mi muselo být ze sebe nevolno.
Krásný výsledek. Jen je mi líto, že jí manžel nedal víc najevo, že je teď mnohem krásnější a že má doma novou mladou ženskou.