Zdroj: YouTube
Proč nepovažujete za správné dávat dětem domácí úkoly?
Je důležité vědět, že vymáhat vypracování domácích úkolů dle českého právního řádu nelze. Není možné ve škole zadat úkol, říct, že musí být vypracován doma po vyučování, a pak trestat, pokud není splněn. Pravomoci učitele končí vyučováním. Učitel nemůže rozhodovat o tom, co bude žák nebo student dělat ve svém volném čase. Přesto je samozřejmě možné za určitých podmínek práci na doma zadat.
Za jakých podmínek by podle Vás učitelé domácí úkoly zadávat mohli nebo měli?
Učitel musí vždy myslet na dobrý vztah žáků k učivu. Je dobré je motivovat, inspirovat, zaujmout natolik, že se i doma sami chtějí učivem zabývat. Není to těžké, pokud má učitel v zásobě pestré metody a zdroje informací. A pokud má také sám o učivo přirozený zájem. Někdy stačí položit pár podnětných otázek, jindy ukázat zajímavý web, hru nebo aktivitu. Na každou věc se chytí někdo jiný. Problém nastane vždy, když se pracuje pod hrozbou špatné známky. Takový úkol bude většina žáků brát prostě jako povinnost, radost z učení se pravděpodobně vytratí. Ti, kteří nemají rádi nátlak, nebo mají z domova nějakou zátěž, budou takové úkoly bojkotovat. A je zaděláno na konflikt. Myslet si, že hrozbou někoho donutím získat vztah ke vzdělání, je mýtus.
Foto: Se souhlasem Štěpánky Cimlové
Učitelé argumentují tím, že děti si učivo prostřednictvím domácích úkolů více vštípí. Co si o tom myslíte? Jak jinak by si mohli žáci učivo vštípit?
Hlavním úkolem učitele v dnešní informacemi přehlcené době je pomoci žákům najít vztah ke vzdělávání. Škola dá základ, ale to už dnes nestačí. Pokud někoho drilujete třeba 5 let proti jeho vůli, metodou, která mu nevyhovuje, donutíte ho pod hrozbou trestu dřít i doma, tak ho možná skutečně něco naučíte. Dáte mu ale maximálně těch 5 let, protože jakmile přestanete tlačit, žák přestane pracovat a možná bude mít k učení i aktivní odpor. Obrovskou výhodu pak bude mít žák, kterému jeho učitel dal svobodu. Nechal ho najít metody, které mu vyhovují, a témata, která ho zajímají. Žák díky tomu pak zažil ve škole úspěch, má se vzděláním spojené samé dobré pocity a bude se chtít tím pádem i dál vzdělávat sám. Ve výsledku tak dojde dál, než ten, který vydržel pouhých 5 let, a to ještě z donucení.
Měli by se podle vás dětem, co se učiva týče, věnovat i rodiče?
Rodiče nikdy nic nezkazí tím, když se budou zajímat o to, co dítě zažívá, čím se zabývá, co ho baví, nebaví a proč. Když dítě něco zajímá, je dnes spousta možností, jak se tím zabývat s ním. Můžete využít internet, knížky, zoologické zahrady, muzea a další instituce nebo jednoduše život a přírodu. Rodiče by si každopádně měli pohlídat, kdo a jak ve škole působí na jejich dítě. Jak s ním mluví, jestli ho neponižuje, zbytečně nestresuje a jaká atmosféra ve škole obecně panuje. Dnes je vědecky dokázáno, že učení nejlépe funguje, když se dítě cítí bezpečně, klidně, zkrátka když jsou ošetřeny emoce. Proto by rodiče daleko více než nějaké konkrétní učivo měli řešit psychickou pohodu svých dětí. Když je pohoda, učivo přijde samo.
Máte zkušenost i se školstvím v některých jiných státech. Tam žáci úkoly nedělají?
Ve vyspělých státech se obecně upouští od přetěžování učivem na prvním stupni. I k nám už doléhají snahy například o plošné zrušení známkování, což je dobře. Na první stupeň nepatří dril, děti nemají ještě vyvinutý smysl pro povinnost. Naopak mají extrémní chuť objevovat svět přirozeně a úkolem školy je tuto vlastnost jednoduše nezahubit. Osobní zkušenost mám se středním školstvím v Kanadě, kde je naopak úkolů poměrně dost. Ale jsou to v drtivé většině projekty, eseje, úvahy nebo jiná vlastní tvorba. Jejich rozpis je jasný na celé pololetí dopředu, nikdy nejde o úkoly ze dne na den. Nejen, že vás takové úkoly skutečně rozvíjí, ale máte navíc i flexibilitu v organizaci svého času. Důležité je také říct, že máte na pololetí vždy jen 4 předměty, které jsou ve velké míře volitelné.
Foto: Se souhlasem Štěpánky Cimlové
Co ještě považujete v našem školství za zásadní přežitek a hodno změny? A proč?
Největší přežitek je jakékoliv trestání chyb, například způsobem srážení bodů nebo celých stupňů za chybu. Přitom stačí logiku otočit a hned to vypadá lépe – známkovat za počet správných odpovědí. Velmi málo se pracuje se sebehodnocením, s vzájemným hodnocením a zpětnou vazbou. Vždy by mělo být možné chybu opravit. Kde jinde, než ve škole? Dalším přežitkem je neustálý spěch. Učiva dnes již není tolik a učitelé mají povinnost respektovat potřeby žáků, tedy i různé tempo učení. Někdo potřebuje času méně, někdo více, to je normální. Není těžké připravit hodinu tak, aby si v ní každý něco našel a nikdo se nenudil. Prostě přinesete do hodiny různé nápady a dáte dětem vybrat. Systém to tak dokonce vyžaduje. Každý by si měl přečíst Rámcový vzdělávací program, dokument, který v roce 2007 nahradil osnovy a je pro školy a učitele závazný. Tam to všechno je, neříkám nic revolučního.
Označují vás, co se školství týče, za „Rebelku z TikToku“. Co je vaším cílem? A daří se to?
Mým cílem je podpořit ty, kteří mají smůlu na špatné učitele, a zažívají kvůli tomu ve škole neúspěch. Je obrovská škoda, když si schopný mladý člověk myslí, že je hloupý, jenom proto, že jeho učitel používá zastaralé, neodborné metody, nebo je vyloženě psychicky narušený. Proto se snažím na toxické praktiky učitelů upozornit, pojmenovat je a dodat odvahu žákům, studentům a jejich rodičům, aby se proti nim ozývali. Podle obrovského množství ohlasů vím, že se tak skutečně děje a jsem za to moc ráda. Mnozí špatní učitelé celé roky nedodržují Rámcový vzdělávací program a prochází jim to čistě jenom díky neinformovanosti jejich svěřenců. Z celého srdce doufám, že touto generací ona neinformovanost skončí. Moje videa mají běžně statisíce zhlédnutí, řada z nich přesáhla milion.
| Ing. Štěpánka Cimlová má přes 15 let učitelské praxe ve státních a soukromých institucích. Zabývá individuální i skupinovou výukou dětí, dospívajících i dospělých. Specializuje se na angličtinu, ekonomii, informatiku, hudební nauku a hru na klavír. Působí ve školském managementu a má zkušenost se vzdělávacími systémy Česka, Kanady, USA, Francie a Indie. Na sociálních sítích, kde její provokativní videa sledují statisíce lidí, vystupuje pod pseudonymem Štěkánka. |
Zdroj informací: rozhovor se Štěpánkou Cimlovou
Nový komentář
Komentáře
Děti "nemusí". A proto to (nejen ve školách) vypadá tak, jak to vypadá.
Jsem na tuhle paní čím dál tím více alergická. Stejně jako někdo nedokáže pochopit názory její, tak ona nedokáže pochopit názory cizích. Prostě když se dítě chová jako blázen, tak je normální mu dát trest. Samozřejmě jsou zbytečné jisté typy domácích úkolů, které slouží učitelům proto, aby si usnadnili práci. Nebo třeba dávat úkoly, když se většina třídy učí na testy na přijímačky. Ale na tom, aby sedmák dostal domácí úkol, nevidím nic špatného.
Já souhlasím. Když to vezmu z pohledu rodiče. Jsem zaměstnaná na plný úvazek a mám 3 děti, kdy každé má jisté pravidelné návštěvy lékařů. V práci si mohu vzít propustky na jen určitý počet hodin měsíčně, jinak přijdu o prémie. Takže zbytek naddělat. Jsem v práci třeba do půl páté, než dojdu přes celé město domů, je to minimálně 20 minut, když hodně ženu. Do toho mám taťku po úraze nohy, kdy chodí pouze po doma s chodítkem, takže mu musím nakupovat a pomáhat doma. Plus vařit i pro něj. Přijdu domů totálně vyflusaná, je půl sedmý, taky mi je blbý mu jen dát nákup mezi dveřma a čau, když je celý dny doma sám, to musí bejt na hlavu. Takže chvilku posedět. A v půl sedmý doma rychle večeři-ráno vstáváme po páté, děti o půl šesté, takže do postele chodí ve 20 hodin-umýt je, nádobí, vyprat a pověsit prádlo když je třeba, a ještě do toho úkoly, jelikož prvňák prostě pomoc potřebuje a starší třeba něčemu nerozumí. Párkrát jsem jí starší řekla na férovku tak si to opiš. Za mě úkoly zbytečné, ale budiž, horší je že se známkují což je pro některé nevýhoda (např.úkol na notebooku kde některé děti ho nemají)
Já si myslím, že na plnění svých povinností není nic špatného. Kde se to dětí naučí? Dnes lidem obecně chybí zdravá sebekritika, vyrovnání se s tím, že nemůže být každý odborníkem v tolika oborech jako autorka článku. Ovšem ten písemný projev! A ohánět se právem? To mnohdy nedokáže ani vystudovaný právník. Odborníkem na výklad psychického dopadu na člověka, když se setká s neúspěchem, napsalo už mnoho lidí, protože psaní ve virtuálním světě nic nestojí. Já bych ohodnotila článek jako další návod dětem, jak se stavět do opozice. Pan Werich by řekl: jeden hledá způsob a druhý hledá důvod.
Nevím, jestli "netrestat za chyby ale odměňovat za úspěchy" je pro život to nejlepší. Samozřejmě, asi by to mělo být odstupňované podle věku a třídy. U těch malých chválit (oprávněně) a odměňovat, u těch starších už přecházet na důraz na vyšší zodpovědnost a vést je k vědomí, že i jedna chyba může být v reálném životě problém. Dnešní život je tak komplexní a sofistikovaný, že i naprostí trotlové při většině chyb přežijí, nezahynou. A to je poněkud zneužívané. Ne všichni jsou letečtí dispečeři, kde je každá jejich chyba průšvihem. Ale většina lidí má řidičák, a při řízení auta znamená často jedna jediná chyba průšvih, havárii, zranění, případně i ztrátu života. Tady se nehraje na "odměňování za úspěchy". Tady jednou uděláte chybu a může to stát životy. Takže povídačky nějaké tiktokerky jsou možná zajímavé i pro paní redaktorku, ale dost scestné pro praktický život. Naštěstí pracuji v kolektivu asi normálních ženských, které (včetně jejich manželů) věnují dětem doma dost času na učení se s nima (dětmi), a nikdo nemá přitroublé nápady, že "vymáhat vypracování domácích úkolů dle českého právního řádu nelze".
Svatá pravda, vyspělé země se odklánějí od "přetěžování učivem" a proto je ve vzdělání a výkonech lehce válcují žáci a studenti z Asie, kde se po dětech učení stále ještě vyžaduje.
Ráda bych paní tiktokerku viděla za katedrou běžné školní třídy ZŠ např. 3. ročníku...
Tato paní tak chce mít z dětí jen tlupu přihlouplých idiotů sledujících Tik tokery, aby nemusela nic dělat. Nijak jinak si to neumím vysvětlit. Domácí úkoly mají zapojit aktivně do vzdělání také rodiče. Pasivita v rodinách a nedostatek komunikace mezi členy rodiny, rodinou a učitelem tak povede jen k dalšímu hloupnutí lidstva, které je jinak mimochodem doloženo poklesem IQ.
No jasně, a za pár let už místo chytrých lidí budeme národem hlupáků a lenochů, kteří nebudou mít ani základní znalosti z důležitých oblastí života. Pár lidí, kteří mají přirozenou touhu po vzdělání, to nezachrání. Ve škole se dnes učitel musí zabývat při výuce úplně jinými věcmi, než učením a zajímavou prací s dětmi, aby mu hejno dětí, které všechno smí a nic nemusí, neudělalo ze školní třídy kůlničku na dříví. Za těch několik desítek minut v hodině se toho moc nestihne. Kromě toho spousta věcí ve škole vůbec dělat nejde, je k nim potřeba klid, vlastní iniciativa a více času.
Děkuji za zajímavý rozhovor. Dodnes si pamatuji na čtyřku z ročních období a ten smutek, možná i stud, který to ve mě vyvolalo. Dlouho jsem se potom bála chodit na to ponižující místo před tabulí, kde na vás všichni koukají a možná se i chychotají. Naštěstí to časem potkalo všechny a tak nějak jsme se s tím sžili. O to více mě bavilo na střední škole, když jsme u tabule seděli naproti učiteli a vlastně si povídali jako dva rovní lidé. Ostatní pracovali na nějakém samostatném zadání a nikdo neměl čas na hloupé pohyhňávání, ale ani na případné okaté razení na dálku.
Už jako dítě jsem ve škole i jinde slýchala "myšlení bolí". Jasně, že každé dítě, když bude mít možnost, si vybere nějakou oblíbenou zábavu a ne školní učivo. Myslím, že základ by ale mělo dostat každé dítě tak, aby dobře zvládlo pravopis a aspoň trojčlenku (to je holý základ). I za cenu toho, že doma něco napíše a spočítá. Opakování je matka moudrosti a když si dítě doma upevní to, co slyšelo a naučilo se ve škole, bude to jen pro jeho dobro.Každý nemusí být studijní typ a neleží v knihách nebo si doma nevymýšlí počítačové programy. Nároky dnes kladené na pracovníky např. u strojů se nedají srovnat s těmi, se kterými vystačili naši dědečkové. Technika je velmi drahá a každý zaměstnavatel by s člověkem, který mu ji zničí, rychle vyběhl. Učit se musíme celý život. Děti by měly vstřebávat pracovní návyky odmalinka. Zvykat si na odpovědnost za svou práci, kterou jsou např. i úkoly. Mladá slečna učitelka to určitě myslí dobře, jen dětem maluje jakési vzdušné zámky v Cochcárně , kde nikdo nic nemusí.
Rozhodně souhlasím s nezadáváním ukolů. Vychovala jsem čtyři děti. Mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl 19 let. A právě nejmladší dcera měla učitelku, která úkoly nedávala a dokonce ani nechtěla, abychom s dětmi doma četli. Tvrdila, že děti si mají hrát, ale také odpočívat, tak jako si rád odpočine dospělý člověk, když přijde z práce domů. A také, že mají třeba i trochu doma pomáhat. Učila číst děti metodou hláskování a po půl roce jsme měli besídku. Světe div se, děti nám četly a to velice dobře, uměly básničky, scénky, písničky a pro nás rodiče to bylo překvapení, které doslova vyrazilo dech. Nevím, zda to je v dceři, či paní učitelce, ale dcera o učení jevila vždy větší zájem, než jsme vídali u předcházejících dětí. Pravdou je, ze střední školu mají všechny děti, starší dcera má ještě 2xDiS. Nejmladší bude letos maturovat a chystá se na VŠ.
Mně osobně je tento postoj učitelky k dětem i výuce velmi blízký a moc bych si přála, aby každé dítě chodilo do školy rádo a nebojovalo s úkoly. Dcera umí, číst, psát, počítat, zpívat, kreslit... Nikdy jsem u ní nepozorovala i třeba nechuť vstávat do první třídy. Paní učitelku měla moc ráda a ráda na ni vzpomíná. U dětí měla přezdívku "víla". Žádné z dětí během ZŠ nepropadlo, takže základy měly očividně všichni dobré
Au. Tohle je učitelka? No nazdar hodiny. Je moc pěkné, když mají děti ošetřené emoce, ale když se kvůli takovýmhle slečnám nenaučí pořádně číst a psát, natož matematiku, to je pak jaksi horší. Mám podezření, že kdyby se dětem dala volnost, neznámkovalo se a čekalo se, až robátko milostivě projeví zájem o učení, dvě třetiny dětí by vyšlo základní školu jako analfabeti. Občas mám pocit, že už se to pár let děje, podle toho, jak se lidi neumí písemně vyjádřit, sekají jednu chybu na druhou, nechápou obsah textu, neorientují se v základních věcech, a co si nenajdou na internetu, to se nikdy nedozvědí. Pak stačí vypnout proud a máte rázem stádo hlupáků, kteří sice umějí bezvadně nahrávat videa na tiktok, ale nic víc, a bez internetu jsou nahraní.