Kdo už jste letos zavařoval okurky? Vy, kdo se touto bohulibou činností zabýváte každoročně, máte jistě již svůj ozkoušený recept… i já. Letos mám ale inovaci. Taková aviváž…
Ve snaze udělat cosi dobrého pro rodinu a hlavně pro „Matyldu“ zmermomocnila jsem přítele Radka, aby od trhovce u silnice zakoupil nakládačky. Nechtěl.
„Máš dost starostí a ještě budeš nakládat z okurky? Není to nutné, ve finále vyjdou dráž než v krámě. Už máme plnou chodbu medu z pampelišek, rybízový marmelády, měsíčkový mastičky a dalších jedů,“ pravil…
Proti jedům jsem se ohradila a připomněla mu, jak mu ty jedy byly dobré, když kníkal maje natažený sval, a jak si lebedil, když jsem mu mnou omylem opařenou ruku ošetřila měsíčkovou mastičkou.
„Relaxuji u toho, Radku. Baví mě to a hlavně, takovýhle okurky, který jsou okořeněný snahou a dobrou vůlí, nekoupíš NIKDE!“
Je v tom, nutno dodat, u mě i jistá dávka nostalgie. Mám zafixováno, když jsem jako dítě usínala a máma zavařovala do noci okurky, bylo mi nádherně, protože jsem poslouchala, jak cinká sklenicemi, a do usínání se mi krásně vtírala nakyslá vůně láku. Navíc jsem byla jako dítě takový uzlíček nervů, který se bál tmy, a noci a usínání a vůbec všeho. Když byla „okurková sezona“, usínala jsem prostě s pocitem, že ještě někdo jiný nespí, a to mě uklidňovalo.
Mám tedy mnoho důvodů, proč převzít zavařovací štafetu.
Pravda, deset kilo okurek přišlo na dost přes třista korun, což se Radkovi zdálo hodně. I vysvětlila jsem mu, kterak je letos moc špatná úroda, díky neustálým dešťům, a jak jsou namnoze napadeny plísní.
„Tohle je miláčku možná poslední šance, jak je vůbec někde pořídit. Navíc podraží.“
Hned po příjezdu jsem naběhla do obchodu zakoupit víčka a zavařovačky.
Je fakt, že pod dřezem harpagonsky skladuji každou závitovou sklenici a že jich je tam již tolik, že bych měla vystaráno na půlku života.
Nějakým řízením osudu k nim ale pokaždé během roku poztrácím závitová víčka, čili je stejně každý rok kupuji i se sklenicemi, čili sklenice jen bez úbytku úspěšně množím. Beru jako rituál, že když otevřu skříňku, abych si vyndala prášek do myčky, vyvalí se na mě několik tun skla. Nemohu je vyházet. CO KDYBY NÁHODOU!?
Zatímco Radek usnul spánkem spravedlivých, udělala jsem parádní lák a nacpala první pětikilovou várku okurek do pračky. Je to ideální způsob, jak je nemuset odrbávat kartáčkem. Prostě se pračka zapne na máchání a postará se sama.
Kolem jedné ráno mi začaly padat oči.
No co, dám vyprat dalších pět kilo a dodělám to ráno… řekla jsem si a nasoukala okurky do bubnu, zapnula jsem pračku a zaplula vedle Radka. Ani nevím, jak jsem usnula.
Probudil mě nahnědlý soused, zavilý hudebník, který už od osmi od rána trpělivě nacvičoval stále stejný rytmus na bicí. Patrně před domem. Nebo možná v obýváku, ale je to jedno, protože dům sousedů je moderně a prakticky vyletněný. Bez okenních tabulek.
Nade mnou stál Radek již oblečený.
„Udělal jsem snídani. Nesmíš se tak přepínat, pak ti to už vůbec nemyslí. Představ si, že jsi dala prát prádlo a 
„?????!!!!!“
Máme zavařeno pět kilo okurek.
Druhá várka těch zcvrklých, dehydrovaných, částečně rozmašírovaných, ale velice svěže po šeříku vonících chudinek skončila zdárně v popelnici.
Myslím, že ho miluji.
Nový komentář
Komentáře
My je zavařujeme velice elegantně, ve staré romo pračce
a všechny se stihnou sníst
Okurky jsem zavařovala snad jednou a samozřejmě asi půlky sklenic zpesnivěla. Takže holt moje děti nemají ty specifický vzpomínky...
Tady jsou okurky tak chutne, ze nemam vuuuuuubec zadnej duvod se s necim patlat. V Cesku, na pohrbu me babicky, jsem potkala ( bohuzel ) stryce ze Znojma a co
nechtel, pracovali jsem oba u stejne firmy, Hutnich montazi. 2.den me volali do vratnice, ze tam mam ohromnej pytel. Dobrak mi poslal pytel okurek po nejakym aute, ktere jelo k nam. Bydlela jsem v garsonce 18 m2 a svou automatku jsem mela u nasich, protoze se mi tam proste nevesla. Za pomoci babicky EXe c.1 jsme do noci zavarovaly a zavarovaly a uz nikdy vickrat to neudelam. Tenkrat ovsem okurky proste v kramech nebyly, pak se dala koupit jen cuketa udelana ,,jako okurky", no vetsi hnus jsem v zivote nejdla, myslim... Takze jo, ja, milovnice okurek, jsem mela bajecne ( a krome me zbytek rodiny ) okurky. A kvasaky, ty mi kvasily v chodbicce ty garsony, to byl smrad!
U nás to nehrozí
ovenka — #32 Jak k tomu došel nevím, ale pračku kupoval, čili ji umí. Navíc, aviváž zůstává, jak víš, až do konce praní. Okurky za třicet mají v obci Kelské vinice, před zatáčkou směrem na Mělník.
Jak manžel poznal, že v pračce není prášek ,když si ho "bere " na začátku praní a on spal ? A okurky za 30 Kč jsem nikdy nikde neviděla . Sama jsem kupovala za 20 a byly nejdražší široko daleko . Peru také v pračce, kde nechám předem proběhnout máchání naprázdno - aby si "nečuchly" k aviváži .
Michaela Kudláčková — #29
taky meju okurky v pračce, ale naštěstí, by se mi manža ani nevšiml, že mi tam chybí prášek, natož aviváž 
Nestyda — #1 Taky peru okurky v pračce,ale tak všímavého manžela po 44 letech manželství nemám.
Jitulinka — #23 ...já nechala otevřenou tu nádržku víš... ale fajn je, to jo :-)
Klára Křížová — #20 Viď, je to taková specifická vzpomínka :-)
Já zavařuji okurky postupně,jak se mi rodí na zahrádce.Takže si navařím plný hrnec láku,umyju sklenice a potom 2 -3x za týden,jak se okurky rodí,strkám do sklenic.Až jich mám asi 40,končím.Jenže v sobotu mi syn od známé dovezl 20kg a já je musela zpracovat.Tak to mě fakt nebavilo,to už byla povinnost.Ta moje pomalá úroda,to je radost!
Jitulinka — #23 S tím musím souhlasit...takových je málo
Jinak jsem letos pomáhala se zavařováním mamce na chatě...20 kilo a měla jsem pocit, že ač okurky miluju, tak si je dopřeji nejdřív o Vánocích v salátu
Nelze říci nic jiného
Okurky zavařuji pouze, když "přijdou", tzn. že někomu přebývají a nemusím je platit. "Mytí" v pračce mám vyzkoušené, je to dobrý nápad. Před pár lety jsem si sousedce "postěžovala", že budu jdu na okurky - lahve jsem strčila do myčky, okurky do pračky a lehla si k televizi.
Míšo Ty musíš mít super chlapa,který když projde kolem pračky tak si všimne,že jsi do praní nepřidala prášek a aviváž,jak to dělá
To ten můj by si spíš všiml okurek v pračce,než toho,že jsem nepřidala prací prostředek atd.
Míšo, taky ráda vzpomínám, jak naše máma zavařovala okurky
evelyn — #15 Jo, ale je fakt, že většina okurek z obchodů jsou hnusné a nechutné
evelyn — #15 Okurky taky nezavařuju, i manžel, jehož matka s okurkami blbla každý rok, usoudil, že je jednodušší koupit velkou sklenici v Makru. Místo toho vyrábím různé pokusné marmelády a džemy, většinou je to inspirace, nedržím se žádného receptu. To samé s cuketami, taky vymýšlím různé způsoby zpracování. Jenže to pak většinou nikdo nejí, tak to rozdávám, a po čase vyhodím. Jediné opravdu osvědčené, co rodina požaduje, je meruňková marmeláda (už jsem letos zavařovala, ale ještě mi čekají další) a pak rybíz ala brusinky, ten dělám opravdu podle receptu.
A o víkendu jsem vymyslela absolutně dokonalou kombinaci broskví s trochou malin a rumu, je to děsně dobrý.
chlap, který si všímá pračky, je k zulíbání
evelyn — #15 Moje řeč