Když se řekne domácí násilí, většina z vás si představí ženu s dětmi v roli oběti a muže jako útočníka. Ale je tomu tak pokaždé? Není to jen zažitý mýtus a pravda je jinde? Jaké další mýty jsou v souvislosti s domácím násilím nejčastější? Přestože informovanost o této problematice sílí, je domácí násilí v Česku stále zahaleno mnohými mýty. Přečtěte si názor odborníka.

O svůj názor na pět nejčastějších mýtů o násilí se s vámi podělí Klára Cozlová, sociální pracovnice informačního a poradenského centra v Praze.

Mýtus: Máme zákon, edukaci, centra a neziskové organizace, tudíž je všechno v pořádku.

Realita: „Současná situace v ČR by se na první pohled mohla zdát uspokojivá. Díky spojenému úsilí vznikl zákon o domácím násilí, byli proškoleni odpovědní pracovníci a pracovnice, Policie ČR, byla zřízena intervenční centra, existují neziskové organizace, které se touto problematikou zabývají.

Na druhou stranu se však v praktické sociální práci stále ukazují potíže. Nejde jen o selhání či neinformovanosti v řadách jednotlivců, nýbrž se ukazují i strukturální problémy. Nejzávažnější se zdá být podvědomá snaha odsunout tuto tématiku z centra zájmu s tím, že již zákon o domácím násilí máme. Je alarmující, že se jen těžko otevírá diskuse, která se snaží rozšířit hranice vnímání násilí na ženách i na jiné fenomény či na další doposud opomíjené skupiny.“

Mýtus: Domácí násilí se týká matek s dětmi

Realita: „O domácím násilí se hovoří především v souvislosti s mladšími ženami, matkami od dětí. Pro ně je také nejvíce zařízení poskytující následnou péči. Bohužel jsou tak celkem mimo zájem ženy, které do takovéto skupiny nezapadají. Zde mám na mysli především ženy seniorky, ženy z romského etnika či jiných minoritních skupin.“

Mýtus: Domácí násilí = fyzické násilí

Realita: „Jako palčivý problém se také ukazuje, že násilí na ženách je vnímáno především z pohledu fyzického násilí. Mediální kampaň rozšíření tohoto tématu opominula, a tak chyběla debata o ne/přijatelnosti psychického a ekonomického násilí, vydírání, vyhrožování. Proto je na něj těžké odkazovat – detekce jevu odpovědnými pracovníky a pracovnicemi je minimální, prokazování je téměř nemožné a současnou právní úpravou těžko postižitelné.“

Mýtus: Násilí na ženách = domácí násilí

Realita: „I v rámci domácího násilí a násilí na ženách se často upadá do stereotypů. Násilí na ženách je daleko širší fenomén než domácí násilí. Mnoho prostoru se však těmto dalším tématům (obchodování se ženami, prostituce, stalking…) nevěnuje. Pro sociální práci by měla být výzva dále se touto tématikou zabývat, rozšiřovat hranice pomoci, zaměřovat se na opomíjené skupiny a nastartovat tak další kolo práce pomáhající zamezit násilí na ženách.“

Mýtus: Policie násilníka odsoudí a je pokoj

Realita: „Za zmínku také stojí, že se žádným způsobem nepracuje s násilníky. Ti jsou vykázáni, případně odsouzeni, ale další návazný systém práce s nimi neexistuje.“

Kde hledat pomoc?

domácí násilíOběti domácího násilí se mohou obrátit na kterékoliv z intervenčních center v České republice, jejichž seznam naleznete ZDE.

Centra nabízejí klientkám a klientům tyto služby:

  • Psychosociální služby – krizová intervence, tedy akutní psychologická pomoc v přímém kontaktu nebo po telefonu zaměřená na akutní potíže ohrožené osoby domácím násilím a podpůrné psychoterapie
  • Právní poradenství – především v oblasti občanské a rodinné právo (předběžná opatření, rozvodová problematika, problematika výživného, nezletilé děti, manželé, rozvedení manželé, společné jmění manželů, bytová problematika, exekuce atd.), trestní právo (trestní oznámení, možnosti kompenzace obětí trestných činů, náhrada škody, informace o právech poškozeného), přestupkové právo a pomoc při sepsání právního návrhu.
  • Nadstandardní a další služby – doprovázení na úřady, k soudům apod., výjezd do místa bydliště uživatele, zprostředkování kontaktů na návazné sociální služby.

Znáte další mýty, které se objevují v souvislosti s násilím? A jaký je váš názor na ně?