Všichni aktéři domácího násilí potřebují pomoc. Nejen oběť, ale i násilník. Organizací, které pomáhají právě jim, je pomálu. Nicméně existují a centrum Viola má také svou nonstop linku důvěry.
Když se řekne domácí násilí, obvykle si představíte muže agresora, ženu oběť a případně děti jako svědky. A pokud se bavíme o pomoci zúčastněným osobám, budete nejspíš myslet na na pomoc oné ženě, aby odešla, aby od něj měla klid a dokázala se postavit na vlastní nohy. Budete myslet i na děti, kterým je třeba pomoci se se vším vyrovnat a předejít vzniku různých psychických potíží. O muži agresorovi zřejmě přemýšlet nebudete a necháte jej svému osudu. Pravdou však je, že i tento člověk potřebuje odbornou pomoc.
Přesně tuhle pomoc teď začínají nabízet i některé neziskové organizace. Za všechny zmiňme alespoň Informační a poradenské centrum Viola, které nabízí pomoc agresorům už od roku 2009. Centrum nepomáhá jen těm, kteří byli vykázáni z domu pro násilné chování, ale i lidem majícím problémy s konfliktním chováním, jimž právě kvůli tomuto problému hrozí rozpad vztahu.
„Poradna v žádném případě nefunguje tak, že přijde muž agresor a řekne: Odešla mi žena, protož jsem ji bil. Pomozte mi dostat jí zpátky. Funguje tak, že pomáhá těmto konfliktním osobám svou povahu zvládnout, radí, jak se naučit sebeovládání a jak se chovat v krizových situacích,“ tvrdí pracovnice jedné z neziskovek.
Již zmíněné informační a poradenské centrum Viola provozuje Nonstop linku důvěry, na kterou může kdokoliv zavolat a nezávazně promluvit s odborníkem. V případě zájmu mu bude nabídnuta osobní schůzka s odborníkem nebo služba, která bude k řešení jeho problému nejvhodnější.
Číslo Linky důvěry 222 580 697
Stále ovšem zůstává viset ve vzduchu jeden problém. Násilníci se sami musí chtít změnit a něco se sebou udělat. A ruku na srdce, nejspíš jich mnoho nebude.
Nový komentář
Komentáře
Domácí násilí,znám,vydržela jsem to pět let a v roce 1991 se šťastně rozvedla a jsem ráda,že jsem živá a normální.Ani v těch hnusných chvílích jsem mu nic zlého nepřála a časem v sobě mu vše odpustila.Časem pak to s ním šlo vše z kopce,jak práce,zdraví,psychika.Před třemi lety jsem mu byla na pohřbu,spáchal sebevraždu.Bylo mi ho líto a docela mě to vzalo.
nadenica — #1 budeš se divit, ale i tito lidé, tedy hlavně muži, si to přiznávají, většinou až v pozdním věku, kdy už mají sami zdravotní potíže a zůstávají sami, anebo jsou odkázani na pomoc druhých. Ovšem do té doby si zdůvodnili, proč takoví museli být.
Patří sem i nevěrníci... kají se kají, ale kdyby opět byli mladí a zdraví...
je minimální pravděpodobnost zlepšení chování agresorů,ale mají šanci
zajímalo by mě, jakou to má úspěšnost a kolik agresorů si dokáže přiznat, že jsou trotli a potřebují pomoci???
A nebo pak lopatou po hlavě? A nemyslím tím jen chlapy, ale i ženské (třeba Slovenku z Plzně, která ubila své novorozeně)