dog.jpg
Tamara (23): Ulovil strašlivého Chloupka
5a856793655b3obrazek.pngBrácha vezl manželku do porodnice, a tak mě poprosil, zda bych nepohlídala jejich dva kluky, než se vrátí. Hráli jsme si Tomíkem v obýváku, když Pavlík, ten starší, přiběhl celý vyděšený z pokojíčku. Hulákal na celé kolo, že mu utekl jakýsi „Chloupek“. Myslela jsem si, že jde o nějakou hru. Ale odpověď na svou otázku, co že je to zač, bych byla bývala raději ani neslyšela. „No to je náš nový pavouček,“ klopil provinile oči Pavlík a já šla do kolen. Ač nerada, šla jsem se pro jistotu přesvědčit, zda si ze mě neutahuje. A vážně! Měli tam akvárium a bylo odklopené! A hned vedle příručku o chovu tarantulí. Krve by se ve mně nedořezal. Zvláště ve chvíli, kdy jsem zahlédla, jak se něco mihlo za psacím stolkem. Popadla jsem kluky a jen v pantoflích je vystrkala na chodbu za vchodové dveře.
Jak jsme tam tak stály, odcházel z bytu o patro výš nějaký muž. Všiml si nás a zeptal se, co se děje. Kluci ho zřejmě znali, a tak mu vše okamžitě vyklopili. On se nabídl, že nám tu strašlivou potvoru chytí. Pustila jsem ho tedy do pokojíčku a po deseti minutách skutečně vycházel s úsměvem ve tváři. Když nám oznamoval, že je pavouk v zpět teráriu, oddychla jsem si a konečně si všimla, jak je náš zachránce pěkný. I já se mu evidentně líbila, ale jen jsme se rozloučili a šli každý po svém.
Jenže po týdnu mi můj bratr volal, že se po mně ten soused ptal, a jestli mu na mě může dát telefonní číslo. To víte, že jsem souhlasila! No a už jsme spolu půl druhého roku.

Gábina (31): Máte tu potkana, pane prodavači!
5a8567ef04f99obrazek.pngRozhodla jsem se pořídit našemu Pepanovi kamaráda, a tak jsem se vypravila do zverimexu v nedalekém obchodním centru. Abyste rozuměli, Pepan je potkan. Když jsem ale vycházela z obchodu, zavadila jsem o dveře přepravkou s novým domácím mazlíčkem. Co čert nechtěl, její dvířka povolila. A jak se k tomu ještě klícka naklonila, to nebohé zvíře z ní vypadlo! 
Naštěstí se mu nic nestalo. Naopak, nově nabytá svoboda ho okouzlila natolik, že se dal na útěk. A já za ním. Pelášil po chodbě mezi lidmi a já se modlila, aby na něj někdo nešlápl. Pak najednou zabočil do jednoho z obchodů. Vpadla jsem tam taky a celá udýchaná vyhrkla na prodavače: „Máte tu potkana!“.
Vyjeveně se na mě podíval, zatímco já šmejdila pod regály. Myslel si, že jsem utekla z blázince, jak mi později prozradil. Z omylu ho ale vyvedl můj prst namířený na prchajícího hlodavce. Zablekotal „promiňte“ a okamžitě se chopil pánvičky z regálu. Já ho ale naštěstí včas zastavila s tím, že jde o ochočené zvíře. A tak mi ho pomohl chytit pod mísu. Ano, musela jsem ji koupit. Ale to nebylo to jediné, s čím jsem z obchodu odcházela. Měla jsem i pozvání na kávu od pana prodavače. I když pod podmínkou, že tentokrát nechám své myší kamarády doma.
Nakonec je ale přeci jen vzal na milost a chodí je i krmit. Aby ne, vždy jim vděčíme za své seznámení!

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama