Byla to fakt jízda. Chce se mi napsat, že přímo rodičovský Survival. Ale neměnila bych. A kdo na Dolní Moravě už s dětmi byl, dá mi určitě za pravdu. Bohatší program pro děti si totiž člověk snad ani nedokáže představit, natož ho s nimi prožít. Přiznávám, na slunce jsme tentokrát štěstí neměli, ale o sníh nouze nebyla (sněžilo nám totiž celý víkend) a o zábavu na hotelu už vůbec ne.
S rodinkou jsme se ubytovali tradičně v našem oblíbeném wellness hotelu Vista. Zdejší královské snídaně a večeře v hotelové restauraci Vyhlídka jsou pro nás svou kvalitou i bohatým výběrem jídla zkrátka nepřekonatelné. Strategická je pro nás i poloha hotelu. S malými dětmi se nemusíte nikam trmácet a poutat je kvůli pár minutám do autosedaček, protože hned naproti hotelu máte lanovku s top sjezdovkou, na které se několikrát do týdne koná i večerní lyžování.
Ale pojďme ještě na chvíli zpátky do hotelu. Byli jsme s manželem celkem smířeni s tím, že wellness radovánek si tu se dvěma malými dětmi užijeme buď poskromnu, anebo vůbec (máme děti ve věku 4 roky a 1 a půl roku). Nakonec jsme ale zvládli bazén, vířivku i saunový svět. Od tří let vám totiž dítě zdarma pohlídají v hotelové herně hned naproti vstupu do wellnessu. Kromě spousty hraček a obrovské prolézačky s klouzačkou tu na děti čeká i dílnička s animátorem. Maty si mohl vyrobit tričko, papírovou masku na obličej, svíčku… Vše spolu s animátorkou. Ale náš Maty byl stejně nejvíc spokojený spolu s ostatními dětmi v bludišti prolézaček, kde by snad nejradši strávil celý víkend.
Do wellness s námi tedy šla jen Terezka, která byla v dětském (a krásně teplém!) bazénku nad míru spokojená. Uprostřed bazénku nechybí klouzačka ve tvaru červeného mamutíka, po stranách jsou různé vodotrysky a všude okolo máte k dispozici plno dětských hraček do vody. Byla v sedmém, možná dokonce v osmém, nebi! S manželem jsme se u malé vystřídali a já si tak užila i pár vzácných minut ticha ve vířivce, páře i sauně. Manžel pak ode mě dostal na oplátku propustku do hotelového fitka. Bylo to pro oba, myslím si, dost osvěžující!
Příjemné zázemí hotelu jsme tentokrát nad míru využili i ocenili, protože na horách se počasí rychle mění a nám tentokrát opravdu nepřálo. Na druhou stranu – potom, co jsme vyzkoušeli i druhou, obrovskou hotelovou hernu pro menší děti a zažili jsme několik animačních programů (od ranní rozcvičky s mamutíkem, přes výpravu na severní pól, až po vesmírnou diskotéku) – táhlo nás to logicky ven počasí navzdory.
V sobotu dopoledne jsme proto vyrazili se synem na kopec do dětského ski parku Amálka, kde jsme spolu pilovali první obloučky, zatímco manžel s naší Terezkou trpělivě boboval. Přiznávám, plán byl původně trochu jiný – syn měl jít do místní ski school a my měli bobovat společně, případně se jen tak trochu kochat krajinou. Ale maminka jaksi podcenila vysoký zájem o zdejší instruktory, a protože na nás žádný nezbyl, musela jsem se v něj proměnit sama. Pokud si nechcete pocuchat nervy a bojovat s nedostatkem autority na kopci, doporučuji proto nepodcenit přípravu stejně jako já a zamluvit lekci s instruktorem pro své dítě dopředu on-line.
Pojďme ale dál. Toužila jsem se znovu podívat nejen na Stezku v oblacích a ukázat ji dětem, ale konečně na vlastní oči vidět i proslulý Sky Bridge 721 – nejdelší visutý most na světě, novinku na Dolní Moravě pro letošní sezonu. V sobotu bychom kvůli počasí ani z jedné vyhlídky nic moc neviděli, v neděli bylo počasí o trochu příznivější, a tak jsme do toho šli. Obě triumfální stavby jsme nakonec i s dětmi dobyli a dolů jsme se na přání Matyho svezli po Mamutí horské dráze, nejdelší bobové dráze ve střední Evropě.
Pravda, chtěli jsme toho stihnout za víkend ještě mnohem víc. Třeba večerní sáňkařskou dráhu, nebo si užít procházku po Sky Bridge za hezčího počasí a s menší dávkou adrenalinu způsobeného silným větrem. Na druhou stranu máme alespoň o důvod víc, proč se na Dolní Moravu zase brzy vrátit. Víkend je na všechny zdejší atrakce zkrátka málo. Vlastně je pravda, že co jsme přijeli domů, už hledám volné termíny, kdy bychom si mohli dát ve Vistě horské repete. Dolní Moravo, díky. Přijedeme rádi zas! Jen doufám, že děti teď po mně doma nebudou vyžadovat stejně pestrý program, jako jim předvedli animátoři ve Vistě. Laťka je totiž krutě vysoko.
Text a foto: Petra Vachoušková
Nový komentář