Předvánoční mejdan se zrodil zcela nečekaně. Tedy, plánovali jsme ho už několik roků a původně ani předvánoční být neměl, ale vždycky do toho někomu něco přišlo a nakonec se vše odvolalo. Až letos jsme se všichni shodli na stejném datu, kdy máme volno a můžeme se sejít. A tak jsem minulý týden vyrazila IC s názvem Hutník směr Ostrava, abychom se všichni, coby správní absolventi, někteří nadále i profesoři na Vysoké škole báňské, sešli stylově u uhelného dolu v Orlové.

 

Byl to naprosto nejoriginálnější „mejdan", co jsem zažila. Tři a půl hodiny jsme courali 900 metrů pod zemí s hornickou výstrojí, ošahali jsme si všechno, co se v dole děje, jak se těží a dál zpracovává uhlí, a poznali těžký život horníků se vším všudy. Když jsem vyšla nahoru na povrch, měla jsem pocit, že jsem o šest kilo lehčí, ale především bohatší o další bezvadný zážitek. Ovšem zážitek jsme neměli jenom my. Špína z uhlí se dala smýt ze všeho... kromě očí. Když jsme si potom šli sednout do restaurace na oběd, vypadali jsme jako rozvětvená Adamsova rodina. Personál i ostatní hosté se na nás dívali s notnou dávkou obezřetnosti a jedno malé dítě se dokonce rozplakalo.

 

Škoda, že jsme ten mejdan neprovedli o týden později. Vzít si s sebou i rohy a ocas, mohli jsme nadosmrti napravit všechny zlobivé děti. :-))

 

Majucha

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak za tento podzemní mejdan vám posílám 1500 bodů. Doufám, že do diskuze přidáte ještě nějaké perličky z podzemí. ;)

Reklama