Na strach jsem neměla čas
Moje dcera pořádala zahradní party a já se na posezení s přáteli moc těšila. Před začátkem slavnosti jsem odešla do koupelny, a když jsem si pod sprchou mydlila tělo, na levém prsu jsem nahmatala bouličku. Byla sice maličká asi jako hrášek, ale byla tam! Dcera, které jsem se s pláčem svěřila, mě uklidňovala: „Mami, nemysli hned na nejhorší, to bude tuková bulka, uvidíš. Ale teď se musíš rychle obléknout, hosté už se sjíždějí.“ Soňa mě sice uklidňovala, přesto večer zavolala svému známému lékaři a už druhý den jsem podstoupila všechna nutná vyšetření, která bohužel odhalila zhoubný nádor. Neměla jsem čas se ani bát, protože už o týden později jsem se podrobila operaci, při které mi musela být provedena nejen amputace levého prsu, ale i odstranění spádových lymfatických uzlin.
Vnučky se mě bez vlasů bály
I když mě lékař o provedeném zákroku podrobně informoval, teprve po sundání obvazu se dostavil šok. Stála jsem před zrcadlem a nemohla se na své znetvořené tělo podívat. Naštěstí manžel i dcera (vnučky byly moc malé, aby situaci chápaly) mi v těžkých chvílích byli obrovskou oporou! Byla jsem přesvědčená, že amputací prsu jsem vyléčená, ale z omylu mě vyvedli lékaři, kteří mi řekli, že budu muset docházet na chemoterapie. Neuměla jsem si představit, co mě čeká, a z následné léčby jsem měla velký strach. A oprávněně. Po chemoterapiích mi bylo zle, vypadaly mi vlasy i veškeré ochlupení, ale nejhorší to bylo s mojí psychikou. Brala jsem kvanta léků a mezi nimi i antidepresiva, bez kterých bych tohle hodně těžké období nezvládla. Snad nejvíc mě ale bolelo, když mě vnučky uviděly bez paruky a s křikem ode mě utekly.
Báječné ženy z Mamma HELPu
Kromě rodiny se mi dostalo nečekané, zato velké opory od cizích žen. O organizaci Mamma HELP (sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu) jsem se dozvěděla od kamarádky Hanky. Psychicky jsem na tom nebyla dobře, proto jsem pozvání do tohoto sdružení odmítala. „Mám svých starostí nad hlavu a ještě abych poslouchala nářky cizích ženských! Kdepak, o tohle vážně nestojím.“ Ovšem Hanka se mými řečmi nedala odradit a „vandrovala“ do mě tak dlouho, až jsem se do Mamma HELPu vypravila. Hned od prvního okamžiku mi mezi ženami, které si prošly stejným trápením, bylo moc dobře. Mezi nimi jsem se cítila uvolněně a rovnocenně. Na každé setkání jsem se těšila, ale úplně nejvíc na rekondiční pobyty. Zase jsem začala naplno žít, ale samozřejmě jsem dál docházela na pravidelné kontroly na onkologické oddělení. A když mi jednoho dne lékař řekl, že jsem - v rámci možností - zdravá, moje pocity štěstí se slovy nedají popsat. Věřila jsem, že jsem nad nemocí definitivně vyhrála.
S tím, co přijde, jsem smířená
Jenže po necelých třech letech nemoc udeřila znovu. A tentokrát zasáhla játra. V nemocnici mě vyšetřili na speciálním tomografu (PET/CT) a když mi onkolog ukazoval snímky, zaujaly mě na nich zářící body. Jenže právě ta „světýlka“ znamenala to nejhorší – rakovinu. Neměla jsem daleko ke zhroucení a byla jsem přesvědčená, že tohle je konec! Následná léčba byla mnohem drastičtější než u karcinomu prsu. Po chemoterapiích a ozařování mi bylo moc zle a kromě vlasů mi slezly i nehty. Znovu jsem byla psychicky na dně a měla stavy, kdy jsem uvažovala o sebevraždě. Opět to byla rodina, přátelé, ale tentokrát už i ženy z Mamma HELPu, kdo mi v těžkých chvílích dodávali odvahu i sílu se s nemocí rvát. Když jsem na tom byla opravdu zle, kamarádky ze sdružení mi říkaly: „Mysli na vnučky! Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli nim to nesmíš vzdát! Ještě tě budou moc potřebovat, tak se seber a bojuj!“ To byla poslední „bitva“, do které jsem se pustila a doufala, že i tentokrát rakovinu porazím.
Před dvěma měsíci mi byla diagnostikována rakovina kostí. S tím, co nevyhnutelně přijde, jsem smířená. Ale než se tak stane, chci být se svými milovanými. Připadám si jako běžec, který netuší, jak dlouhou trať ještě před sebou má. A i když jsem hodně unavená a bolavá, dokud budu mít sílu, nevzdám to a poběžím!
Mamma HELP - sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu. Více informací se dozvíte na: www.mammahelp.cz
Nový komentář
Komentáře
přeju hodně síly a držím všechny palce co mám..jste úžasná a obdivuhodná silná žena,
Paní Evo, držte se a věřte, že i když se zdá, že je vše ztraceno, není to tak. Bojujte! Přeji hodně sil
taky přeji hodně síly ,a hezké chvíle prožité s rodinou
Přeji Vám hodně sil a mnoho prožitých chvil s Vaší rodinou
Máte i nás,kteří vám moc fandíme.Přejeme všichi,co tady jsme,jen dobré dny
Paní Evo, přeji Vám hodně sil a štěstí .
hlavně že umí lékaři prodloužit penis, ale vyléčit rakovinu ne....svět je naruby paní Evo, moc držím pěsti ať dáte rakovině jednou provždy na prdel
smutné a moc, držím palečky i zázraky se dějí, nevzdávejte to
ježiš, to je strašné, kdy tohle skončí? proč už konečně ty nenažrané farmaceutické giganty nezveřejní ten lék na rakovinu? proč nechají lidi takhle zbytečně umírat?? paní Evo, bulím tu jak želva nad vaším osudem, moc držím pěsti, ať tu mrchu porazíte i tentokrát... ale moc nechápu, proč je to v rubrice Sex a vztahy....
hodně síly !