Krásný uplakaný den Tobě Meryl a všem čtenářkám!
 
Pěkně jste mě s Vikinou dojaly a já si vzpomněla na to, jak jsem vždycky seděla u televize a napjatě čekala, až přijde ta chvíle, kdy se moje maminka rozbrečí. Poťouchle jsem ji pozorovala, moje napětí se zvyšovalo tím, jak se její výraz tváře měnil. Za pár let jsem tajně bulela do polštáře, no uznejte, přece se neznemožním před rodiči, a za ještě kratší dobu jsem bulela nahlas a veřejně. Už jsme byly dvě.
 
Uběhlo dalších pár let a dorůstala mi dcera, ta ovšem, vedena k samostatnému vyjadřování a  vlastnímu názoru, moje plakánky ještě náležitě komentovala. Dostalo se mi zadostiučinění. Jednou končil Robin Hood a moje děťátko se rozplakalo. Zapracovaly hormony. Nutno podotknouti, že je ještě spolehlivější bulílek než já.
Dojímají nás i reklamy, veškeré citové filmy, hezké sms, pěkné fotky, milé dopísky. Prostě všechno, co nás hladí po duši.
 
Teď námi opovrhuje moje mladší dcera. Přes clonu řas a vlasů, s hlavou mírně na stranu a ohrnutým rtem nás pozoruje a dušuje se slovy, z nichž přímo odkapává zhnusení, že doufá, že ONA, takhle trapně nedopadne. My se s Terezkou smějeme, popotahujíce s červeným nosem a mokrým kapesníkem, víme své.
 
Bude, bude bulet a budem čtyři. Plačící sbor. Nedávno jsme byli na víkend u rodičů. Dávaly Armagedon, no a na konci jsme sborově bulely včechny tři, maminka, já i Terča. No to se fakt nedalo, i když já brečela už na začátku, když ve zpomaleném záběru ti úžasní zachránci v kombinézách, při písničce, co vás naprosto odbourá, šli zachraňovat svět.
 
Mohla bych tu vyjmenovat spoustu filmů a knížek, ale jeden jediný film nechci vidět už nikdy. Ale nevím, spíš to nedodržím. Ten mě vždycky úplně "zrychtuje!" Neumím to nijak jinak nazvat. Nemůžu se koukat na "Vyšší princip!"  Pan Smolík byl nepřekonatelný, vůbec všichni hráli moc krásně a ten film má pro mne hloubku, čistotu a nadčasovost. Pokaždé když ho vidím, je lepší a najdu něco nového... a víc "řvu!".
 
Tedy Meryl, to jsem si nemyslela, ale taky mě to trošku vzalo, to psaní  o dojímání.
 
Od pondělí mám tři týdny dovolenou, ale nijak mi to nezabrání ve čtení a soutěžení. Krásný den, úspěšné dojímání, opuchlé oči od plakání, hezký pocit na duši a prima den............
 
Hanice
 
Milá Hanice, to je něco, viď? Hezky to hodit na papír... připomenout si všechno, co tě dohání k pláči... hned je člověku nějak "hezčeji".... A Vyšší princip..... Naprostý souhlas. "Vražda na tyranu není zločinem. Proto i já schvaluji atentát na Heydricha!" A pak jak si všichni stoupnu... a už mě to bere....
Díky za tvůj hezký příspěvek...