Ahoj všichni, zrovna jsem se sem dostala a zjistila, jaké je dnes téma.
Děti sice ještě nemám, ale dojímají mě mé vlastní vzpomínky na dětství, které jsem trávila hlavně u babičky, když jsem měla prázdniny.Vždycky jsem se tam hrozně těšila, a vždycky měla co dělat. A proč mě to dojímá, protože když tam dojedu teď, tak už tam nejsem v kuse několik týdnů, ale po dvou dnech už se těším domů, protože je tam děsná nuda, když už jsou probrané všechny drby. Je to docela smutné, když o tom tak přemýšlím.
Ale mnohem smutnější je, že naposledy, když jsem tam byla, bych tam nejraději vůbec nebyla, protože jsem tam jela na pohřeb. Teď si asi řeknete, chudák babička, a máte pravdu, protože babička je opravdu chudák, a my všichni okolo taky. Proč? Protože před deseti lety babička pochovala svého syna, který se ve 23 letech cizí vinou zabil v autě, a teď,po deseti letech téměř ve stejnou dobu, pochovala 10letého vnuka.
Není nic horšího, než když se rodina musí rozloučit s někým, kdo se k ní sotva připojil.
Proč nás vždycky opustí ty nejkrásnější duše?
Bednaroi
Ach jo...takové smutné počtení ;o( Co k tomu dodat? Ráda bych tě pohladila po duši i po srdíčku, ale jaksi nenacházím ta správná slova..... Posílám ti alespoň malý dáreček, třeba tě potěší...
Tobě, tvé rodině i babičce přeji silné nervy a v životě už jen a jen samé štěstí a pohodu.
Nový komentář
Komentáře
Kolikrát si říkám, kde ty ženské berou sílu se s tím vyrovnat. Vůbec si to neumím a ani nechci představit.
Moje prababička pochovala už 2 ze svých tří dětí... Musí být hrozné, něco takového zažít.
Prababička je naštěstí obrovská optimistka, letos jí bude 90 let a je neuvěřitelně čilá a svojí radostí ze života dokáže nakazit naprosto všechny v okolí. 
však se říká, že není nic horšího, než když se matka dívá do hrobu svému dítěti...i moje babička to zažila, 5 let jí umírala dcera, moje matka...nikomu nepřeju
Moje babička má taky takový život, zemřel jí manžel, tři s osmi dětí, čtrnáctiletá vnučka. Babičce je přes osmdesát a už ji nebaví žít...