Nenechte se zlákat titulkem.
Jedná se o pseudoreportáž pseudoromantika Krize o sobotním pražském vystoupení slovenské skupiny Elán.

Bylo tam údajně 70 tisíc lidí, bylo krásné počasí, bylo odpoledne a pak večer, bylo spousta prachu a bylo tam Elán, Peter Nagy, Lojzo, Miro Žbirka, Katapult. :-)
Mluvím o sobotním odpoledni a večeru, mluvím o zasněných pohledech a ohňostroji.
O frontách na toaletu a reklamách mezi koncerty.

Masové akce, jak je asi cítit z výše popsaného, nemám rád.
Sobotní koncert skupiny Elán jsem si však kvůli své Klárce nemohl nechat ujít.

Již od rána jsme si notovali různé skladby ve slovenštině a dohadovali se, kdo kterou zpíval. Vzpomněli jsme si na spoustu Elánovek, ale i na některý ty Nagyovky či Žbirovky.
Som ťažký ako slon, vážim tisíc tuon,“ jsme však neurčili.

Šli jsme na koncert kapely, která pro nás znamenala vzpomínky na dobu našeho dospívání. Zapšklí jedinci možná řeknou, že jsme šli na koncert bolševikovi sloužící kapely, ale ať.
My jsme se šli bavit.
A bavili jsme se náramně… Zahráli vše, co jsme čekali, pamatujete na Lúčnice, Tuláci v podchodoch, Človečina, Láska je láska, Sestričky z Kramárov, Stúžková a Voda čo ma drží nad vodou…

Děvčatům slzely oči ... a jak jsem tak občas pozoroval okolostojící, evidentně ne příliš časté návštěvnice hromadných koncertů byly myšlenkami někde ztraceny v časoprostoru. Kritizovat netřeba, tančili jsme, bavili jsme se a nakonec strávili příjemný večer.

A co vy? Závidíte, nebo jste tam taky byli?
Fotodokumentace ZDE

            
Reklama