Zdravím všechny.

Když se řekne den blbec, vždy si vzpomenu na den před dvěma lety. Byl to svatební den mé starší dcery. Se svým nastávajícím bydlela ve vlastním bytě, a tak jako nevěsta nevycházela z domova rodičů, ale ze svého.

Bylo ráno, můj manžel říká: "Hele, já zajedu k mladým, jestli nepotřebují s něčím píchnout. Nevíš, kde mám klíčky od auta?" Šla jsem najisto na místo, kde vždy bývaly, ale ouha, nebyly tam. Začalo prohledávání celého bytu. Dokonce mě napadlo prohledat i koš se špinavým prádlem. A vida v kapse montérek byly ztracené klíče. Večer si je tam dal muž, když myl auto.
 
Odjel a já šla ke kadeřnici. Vejdu a vidím její zakaboněný obličej. "Je mi líto, ale neteče nám voda." Obrátila jsem se a letěla domů si hlavu umýt. S mokrou hlavou hned zpátky a nechat si udělat účes hodný matinky nevěsty.
 
S načesanou hlavou jsem se doma začala oblékat do svátečního. Při zapínání knoflíku u kostýmku slyším "cvrnk, cvrnk". To odlétávaly knoflíky. Byla jsem tak nervózní, že jsem více zabrala a ony se poroučely k zemi. Honem šití, protože hodiny ukazovaly hodinu do obřadu.
 
Učesaná, obléknutá jsem se postavila k oknu a čekala na manželovo auto, aby mě odvezlo k mladým. S přibývajícimi minutami jsem se stále častěji dívala na hodinky. Ale auto nikde. Honem mobil (bravo, že existují), a volám mužovi, kde že je. Zvedl to a podle hlasu jsem pochopila, že  pro mě nepřijede, protože už má špičku. Předal telefon dceři. "Mami, hned pro tebe jede auto". To opravdu přijelo, ale bylo plné skla a na zadním sedadle seděla pěkně velká doga.
 
Co mi zbývalo. Půl hodiny to snad vydržím. "Pejsek" mi celou dobu funěl do obličeje. Obřad jsem stihla jen tak tak. Obřad i následujíci veselí proběhlo už v klidu, takže na dopolední trampoty jsem si už nevzpomněla. Teď jenom čekat na přichod vnoučátka. Snad při jeho narození nebude stát "den blbec".
 
Ahojky Januše
 
Milá Januše.... všemu rozumím! Dnes ano... moc díky za tvůj příspěvek. Posílám ti voňavé potěšeníčko. :o)))
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY