Pořád jsem se to snažila oddálit. Neustále jsem mu vysvětlovala, že po dvou měsících vztahu ještě není důvod k tomu seznamovat se s jeho rodiči. I po třech měsících je přece brzy. Přítel začal být však postupem času stále více nervózní, protože už nevěděl, jak reagovat na neustálé telefonické dotazy maminky, proč nechceme přijet. Nezbylo mi, než ho ubezpečit, že až se vrátím z dovolené, zajedeme k nim.
Hlavně ji nerozbít
Deset dní v Bulharsku s kamarádkou, ale bez svojí lásky, jsem si příliš neužila. Nejen proto, že se mi stýskalo, ale čím více se blížil datum odjezdu, stoupala nervozita ze setkání s jeho rodiči. Kamarádka mě uklidňovala a velice trpělivě se mnou hledala ten nejvhodnější dárek pro ně. Nakonec jsme společně vybraly kvalitní bulharské víno. Prodavači jsem se snažila vysvětlit, že víno bude sloužit jako dárek a jediné, co nechci, je šetřit na jeho ceně.
V den odjezdu jsem láhev červeného balila do ručníku a opatrně vložila do batohu. Přece nebudu riskovat, že se v kufru během letu rozbije. Raději ji ponesu na zádech.
Láhev přežila let a já se připravovala na to, abych co nejlépe přežila návštěvu. Byla jsem nervózní. Měla jsem pocity, jako bych právě maturovala. Knedlík v krku a největší přání nic nezkazit. Jen jedním jsem si byla opravdu jistá, a to dárkem pro rodiče. Ten přece nemůže urazit.
Hlavně vydržet
Čím dál jsme byli od Prahy, tím více se ztrácela moje jistota v sama sebe. Vlak v poklidu razil kilometry stále blíž přítelovým rodičům a já měla co dělat, abych nezatáhla za záchrannou páku. Při vystupování z vlaku jsem se jen snažila chytit přítele co nejpevněji za ruku a vzpomněla si, že takhle jsem se naposledy držela rodičů, když mě vedli do první třídy.
Představování bylo trochu rozpačité. Snažila jsem se příliš nevnímat všechny pohledy, které se na mě upínaly. Snažila jsem se být co nejvíce nenápadná, až do chvíle, kdy jsem vyndala z tašky dárek. Konečně bulharská láhev dospěla k cíli. Trochu s rozpaky jsem ji předala mamince, a v tom to přišlo.
„Aha, zase další víno,“ řekla spíš pro okolí než pro sebe a položila láhev na kuchyňskou linku.
Zdálo se mi to, nebo jsem opravdu přestala dýchat? Další? Jen další v pořadí byl můj dárek? Věc, do které jsem vkládala naději, že odstartuje příjemný vztah s rodiči mého přítele, selhala na celé čáře. Měla jsem chuť popadnout to víno, utíkat daleko a pak si někde sednout na patník a vypít ho až do dna.
Hlavně se neudusit
Vydržela jsem a neutekla. Víno z Bulharska bylo možná příčinou toho, že ani další návštěvy nebyly ty nejlepší. Několikrát jsem měla kvůli nepříjemným poznámkám chuť vybuchnout a prásknout dveřmi. Ale byla jsem v klidu. Nakonec mi i můj klid byl vyčten. Občas jsem si přála milovat přítele trochu míň, mít trochu méně úcty ke starším a vyřešit si to s nimi jednou provždy.
„Holka, vždyť s jeho rodiči nežiješ, tak si z toho nedělej hlavu,“ uklidňovala mě mamka, když jsem se jí s pláčem a se špetkou sebelítostí svěřovala. „Pamatuji si, že když jsem se setkala s rodiči taťky poprvé, jen se po mně divně dívali.“
Nakonec se mamka díky vzpomínkám rozpovídala o tom, že nejhorší byl pro ni asi první oběd u rodičů. „Babička udělala bramborový salát s řízkem. Jenže do něj nakrájela na velké kousky mrkev, kterou jsem já doslova nesnášela. Nemohla jsem to však říct, a tak jsem ji celý oběd polykala a modlila se, abych se neudusila.“
Ani další návštěvy nebyly lepší (i přesto, že již byly bez bramborového salátu). „Zvlášť, když mi začala babička s velkým nadšením vyprávět o taťkově bývalé manželce. Bylo mi trapně a nevěděla jsem, jak reagovat. Vyprávěla o ní v superlativech a já si připadala trochu zbytečně.“
Vyprávění mamky mě překvapilo, ale také dalo sílu do budoucna. Věděla jsem totiž, že když to přežila ona, tak já taky. Snad…
A jaká byla vaše první návštěva? Napište mi o ní.
Dnešní téma
PRVNÍ NÁVŠTĚVA U RODIČŮ
Jaká byla první návštěva u rodičů vašeho přítele?
Jak vás rodiče přijali?
Co vás nejvíce překvapilo?
Jak se chovala maminka?
Změnil partner doma své chování?
Stal se vám nějaký trapas?
Jak se zachovali vaši rodiče, když poznali vašeho přítele?
Jaké kladli otázky?
Chtěli se s ním vůbec bavit?
Proč si ho nakonec oblíbili?
Nebo se jim pořád na něm něco nelíbí?
Vzpomeňte si na setkání rodičů s vaším přítelem nebo budoucím manželem!
Vybavte si zážitky, které jste měla, když jste se setkala s maminkou svých partnerů!
Napište:
redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
To jsem zažila a už nikdy.
Já byla šíleně nervózní a v poho
Matka mého přítele je hrozně falešná
Meander: Máš pravdu, ale já jsem se ze začátku snažila kvůli manželovi. Ale časem jsem zjistila, že se jim stejně nezavděčím, ať udělám co udělám, tak jsem to vzdala. Dnes už nežije tchyně ani tchán a mrzí mě, že jsme neměli hezké vztahy, ale nešlo to. Oni byli silně věřící a některé jejich argumenty mně připadaly jak ze středověku. S jeho sestrou a bratrem se taky radši nevidím, protože jsou ze stejného těsta a mají mi za zlé, že jsem manžela zkazila (nechodí do kostela). Mrzí mě to kvůli dětem, že mají o 1 tetu a 1 strejdu míň, ale to se fakt nedá. Když k nám náhodou bez ohlášení zavítají, tak to přetrpíme, ale v podstatě si nemáme co říct, víc si rozumím s cizími lidmi. Jsem ráda, že manžel není jako oni.
Když nám umřel pes, tak mě ta ztráta bolela víc než když odešel tchán, a to je hrozné.
No to jsem zvědavá, co o mně, kde bude psat má snacha...
... jestli nějaká bude.
Tak to mě poprvé viděli přítelovi rodiče dalekohledem... byli jsme s přítelem na rozhledně, když mi začal ukazovat v dálce dvě postavy - že to jsou jeho rodiče. Oni nás, jak na schvál zahlédli, tak jsme na sebe začali mávat a oni do toho všeho vytasili dalekohled.... (měli ho s sebou, protože zkoumali krásy mého rodného města) a posléze i mě...
S tchýní jsme se pak jednoho rána potkaly u nich v nočních košilkách na chodbě, podaly jsme si ruce a představily se...
Tchán je na první dojem přátelštější, ale, ale...
S tchyní si rozumím hodně, jedem na rovinu!
Já jsem svoji tchýni poprvé poznala až když jsme jeli domlouvat svatbu. Manžel bydlel na Slovensku a nikdy (během chození) nás nenapadlo tam zajet na návštěvu. Když jsme tam přijeli, chovali se ke mně divně, oni byli silně věřící a já ne.
To se jim vůbec nezamlouvalo a tak dlouho do mě hustili 
až jsem jim slíbila, že si dodatečně udělám svaté příjímání. Jinak by svatbu vůbec nepovolili. Po svatbě mě taky vůbec neuznávali, časem jsme tam přestali jezdit úplně.
daneta: Já se s rodinou svého bývalého nestýkala vůbec. Chovali se ke mně hnusně, tak co bych u nich hledala?
Nyotaimori: To je fakt, že s jeho rodiči nežiješ, ale budeš se s nimi vídat. My měli konflikty jenom kvůli jeho rodině, protože k nám neustále jezdili na víkendy a já z toho byla nešťastná, pořád jsem pro všechny vařila a soukromí žádné. Když jsem se po čase vzbouřila, všichni byli zděšení, jak jsem nesnášenlivá. Jejich rodina je pro ně svatá a já jim to nebudu kazit, když se chtějí scházet. Teď po 20 letech mám fajn manželství, ale je to za cenu toho, že se prakticky nestýkáme s manželovou rodinou. Oni neuznávají návštěvy na chvíli, to se prý radši nemusíme scházet vůbec. Jinak miluju návštěvy mojí ségry, mamky a známých, ale to necítím jako povinnost a vždy se domluvíme.
Byla jsem představena už dvakrát svými partnery... Vždycky to bylo ani ne po měsíci
Nikdy jsem nic nepřinesla, protože si myslím, že je to podlízání. To kámoška na to šla jinak - na první family seznamku přinesla flašku, bonboniéru, gelovou svíčku a něco keramickýho 
Rodiče byli vždy skvělí, a to byl partner starší o 8-9 let 
Můj exexexe..ex mě dovezl z prázdnin, bafl na mé rodiče, že spolu pojedeme za týden do Německa, zeptal se otce, co dělá a kolik vydelává, oznámil jim, že jsem miláček, že je obchodník, ukázal vzorky zboží, aby věřili, hodil do sebe kafe a bylo
. Otec se mě pak ptal, co to bylo za vola, byl ZKOPRNĚLÝ a KONSTERNOVANÝ.Byli si v jednání velice podobní, takoví dva se jen tak nenajdou. 
no oni ty maminky na nás asi trochu žárlí protože jim beremety jejich chlapečky.Já si ale na nastávající tchýni stěžovat nemůžu.
Meander:
. Já měla to štěstí jen jednou
.
tyrkys: Povídám, že jsem ideální partie
Nejlepší ze všeho jsou sirotci
. Po zkušenostech se skorotchýní těžkou alkoholičkou se každé další děsím....
jo, jo, některé tchýně jsou spíš tchýči..
Klarka02: a vy nemáte telefony
já a tchyně darmo mluvit hned zkraje sem od ní dostala takovou sprchu že dodnes mám pocit že to bylo včéra a je to 26 let a to už pak nešlo najít si k ní cestu i když sme vcelku .......dnes už tchyně není a já přemýšlím čeho se vyvarovat a co se nelíbylo mě nebot dříve nebo později budu tchyně já a chtěla bych aby to bylo mezi námi lepší než sem to měla já ale to ukáže čas..
Bóbika: já už to vzdala, po 20-ti letech, to si myslím, že jsem ještě měla jó trpělivost. Ale už došla.
Zdenka04: kdybys poznala moji tchýni, došla bys k názoru, že se můžeš přetrhnout, ale vždycky to bude málo. Já dle názoru nestranných lidí dělám více než maximum pro dobré vztahy v rodině, ale tchýně to vnímá naprosto opačně. A nezlob se na mě, ale aby mě někdo ve čtyřiceti komandoval jak malou holku, na to teda žaludek nemám. Zvlášť když jsem zvyklá se od 18-ti o sebe starat sama.