Dobrodružný výlet do řeckého historického městečka Nafplion

… sobota 14. 6. 2003

 Vstali jsme časně ráno na snídani, naplněni touhou po dalším poznání.

Dnes se vydáme do krásného městečka Nafplion, které jsme už měli možnost shlédnout při minulé noční návštěvě.

Dnes ho prozkoumáme blíže během dne.

Vedra jsou sice stále neúnosná, ale překonáváme se a vyrážíme na autobusovou zastávku kousek od hotelu v severní části Tola. Hromadnou  dopravou směr Tolo ® Nafplion.

Jejich jízdní řády jsou značně nepřesné, jelikož řidiči si jezdí, jak chtějí. Autobus by měl jezdit přibližně každou půl hodinku.

Pro jistotu vycházíme hodně dopředu. Po dvaceti minutách přijede téměř zcela naplněný autobus lidmi a my znaveně dosedáme na jedny z posledních míst.

Nejprve jsem se cesty obávala kvůli vedru, ale autobus měl naštěstí spoustu okýnek dokořán.

Za necelou hodinku jsme byli v Nafplionu. Naše kroky nejprve směřovaly na tržnici, o které nám řekl náš delegát. Každou sobotu se v Nafplionu konají trhy a pokud má člověk možnost, měl by tam zavítat. Inu možnost jsme měli, ale směr jsme přesný neměli. Našli jsme to vcelku rychle, šli jsme po stopách domácích, protože v sobotu zavítal na tržnici zřejmě opravdu každý.

Stánků bylo po obou stranách jedné ulice přehršel, ani jsme nevěděli, kde začít. Vydali jsme se do davu a snažili se zapadnout. Na trhu převládali obchodníci především s ovocem, zeleninou a rybami. Nakoupili jsme si asi kilo meruněk, pár jablíček a broskví. Vše vyšlo přibližně o 50 % (za kilo) levněji než u nás v městečku a bylo opravdu na výběr, takže jsme nakonec vybrali stánek s nejkrásnějšími ovocem.
Ryby trošku zaváněly, jak jinak než rybinou. (Musím říct, že u těch ryb bych asi dlouho nevydržela…) Mimo potravin bylo na tržnici samozřejmě i pár stánků s hadříky - obchodnice stály bosé na stole jako ňáké vyvolávačky a velmi hlasitě křičely (samozřejmě řecky) a nabízely svým zákazníkům své zboží. Povětšinou zboží mělo jednotnou cenu (kolem 3 - 6 euro). Ať už látkové kalhoty, nebo trička, popř. botky … A předháněly se tím, kdo to má nejlevnější. Trochu mi to připomínalo vietnamskou tržnici, která už je, bohužel, snad v každém českém městě…

Po nákupu a prohlídce tržnice jsme si šli sednout do nedalekého parku a dali si malou svačinku.

Pak jsme se rozhodli navštívit trochu historie, abychom měli pár vzpomínek.

Cestou jsme vzhlédli do výšin, abychom shlédli pevnost Palamidi, na kterou jsme se vyšplhali včerejšího večera. Teď jsme si ji vyfotili i za  denního světla.

Naše cesty se vydaly nejprve do Muzea řetízků Komboloi. Našli jsme ho docela rychle, protože z promenády (která vedla na hlavní náměstí – Platia Sintagmatos) vedl ukazatel do malé uličky a pak nás to již nasměrovalo do malého soukromého muzea řetízků.
V přízemí byl obchůdek plný nádherných řetízků a v první patře zmiňované muzeum (vstupné 1,5 euro). V muzeu uvidíte řetízky z let 1700 až 1950. Jsou vyrobené z jantaru, slonoviny či z ebenu, z černých a červených korálků,...  Můžete zde například také vidět hinduistické a buddhistické Komboloi a katolické růžence.

Řecko je jedinou zemí na světě, která nikdy nepoužívala Komboloi pro náboženské účely. Tento zvyk převzali Řekové od muslimů. Řetízky byly trošku jiné, než byl originál, a stalo se to vlastně hračkou pro jejich ruce – Komboloi jim pomáhá zachovat klid, být  soustředěný a shromažďovat své myšlenky…

I mě tyto přívěsky uchvátily a moc jsem takové chtěla. Hodily by se mi pro uklidňování a koncentraci. Jantarový Komboloi je ale docela drahá záležitost. Nakonec jsem si vybrala podobný přívěsek Komboloi v jiném obchůdku, a to s dřevěnými korálky (z olivovníku).

Po návštěvě jednoho muzea nás čekalo další. Tentokrát muzeum archeologické, které je umístěno v bývalých kasárnách postavených roku 1713. Nachází se na hlavním náměstí Platia Sintagmatos. V době naší návštěvy však probíhala renovace Archeologického muzea a bylo otevřené pouze jedno patro k prohlídce. Vstupné bylo free. V muzeu jsou k vidění především nálezy z doby mykénské. Podařilo se nám zachytit na fotoaparát jeden zajímavý kousek - bronzové brnění mykénského válečníka ze 14. století.

Pár fotografií k muzeu naleznete v odkazu na konci článku. 

Na náměstí Sintagmos je možné si prohlédnou i dvě mešity.

Poté už naše kroky mířily k pobřeží. Venku byla úmorná vedra a čas pozdního oběda se blížil. Zašli jsme tedy do pobřežní restaurace, kde jsme si dali lehký oběd – řecký salát a samozřejmě pravý a nefalšovaný čerstvý orange juice. Byl výtečný!

Z restaurace jsme měli krásný výhled na další pevnost v Nafplionu – a to malý hrad na ostrůvku, s názvem Bourtsi. Po chvilce odpočinku jsme se vydali za dalším poznáním. U pobřeží byly malé motorové lodě, které odvážely nadšence na nedalekou pevnost Bourtsi. Za 3 euro nás dovezli k malému ostrůvku, vystoupili jsme a na prohlídku pevnosti jsme měli zhruba 20 minut.

Dle našeho delegáta z CK je prý Bourtsi nyní v rukou soukromníka a docela chátrá. Třeba to bude na prodej! Uvnitř vlastně nic pořádného k vidění nebylo. Jen pár kamenných místností. Lidé tam jezdí spíše ze zvědavosti a za pěkným výhledem z ostrůvku na celé městečko.

(mimochodem ty fotky s věží stejně za moc nestály, protože jsem je fotila já…)

S krvavým kapesníkem v ruce jsem se vydala k lodi. Na pevnině mi byla zakoupena dvojitá zmrzlina s čokoládovou polevou. Výborná náplast  :-).

Byli jsme znaveni z veder a výlet byl také docela vyčerpávající. Vrátili jsme se na autobus zpět do Tola.

Chcete-li vidět pár fotografií - klikněte ZDE 

FOTO: Milan Fukárek