Čím jsem starší, tím víc té povídce rozumím a dávám za pravdu.
Právě dnes, chystáme se na jednodenní výlet. Manžel, já, vnučka a pes.
A bytem létají věty:
Doprala už pračka?
Je zavřený balkon?
Máme dárky pro Mirku?
Dojedla ta holka snídani?
Vzala sis bačkory?
Kdo bere psa?
Odcházejí – muž, vnučka a pes.
Ta úleva.
Sedám k toaletnímu stolku, nanáším make-up a zhluboka dýchám. 
Jsou to moje housle – a já hraju a já si to užívám … naposledy nadechnout, zamknout a…
„Proboha, cos tam tak dlouho dělala?“
Myslíte, že by pochopil?
Že vy mně rozumíte ?
Nový komentář
Komentáře
medved: medvede, no já to samozřejmě naschvál nedělám..obkléknu dvě děti, vyšupajdím je ven, pak se oblékám sama, zapínám třeba ještě myčku, beru pití pro děti atd..
me osobne by prislo neslusny nechat cele osazenstvo cekat v aute, ne ? a jsem rada, ze to nedela ani
...
Pala: myslim, ze to co si popsala neni normalni chlap, ale nejake ubohe nerozumne stvoreni, ktere je misto pomoci pritezi...s tim bych se tedy neobtezovala a standopede ho vratila matince
Kelly: "šílenej dým..."
Jak to tak čtu, tak to vůbec není ojedinělý stav ...
ele, udělám na pár minut šílenej dým a věřte nebo ne, je to on, co začne mluvit jako by nic a udobřuje si mně.
.
... a nedej Bože zapomenout jednu jedinou věc z té šílené hromady věcí! To je keců a keců. Nervózní je jak sáňky v létě. V tu chvíli mám chuť se na všechno vykašlat a zůstat sama doma, a ať si jede, kam chce. Idyla je prostě fuč ...
Už to řeším tím, že se nas*ru, pošlu jej do
Jo chlapi. To je kapitola sama o sobě.
Máma má to samý. Táta vezme pouze klíče od auta a čeká, a čeká, a čeká ... a nechápe, co tam ta baba furt a pořád dělá
Majucha:holka,jak já té tvé mámě rozumím...víš co je to za pocit,všechno a všichni v autě a já procházím pokoj po pokoji a užívám si chvilinku pohody a ticha
?
Kremzina: To je přesně jako u nás.
mam-ča: Cha, Cha. To by tedy mohli.
Jeremi:
jako u nás
Vidim, ze je to vsude stejne. Ja pripravuji veci, balim ap. a muj
vezme klice od auta a je pripraven odjet. A kdyz se neco zapomene, coz se obcas samozrejme stane, tak za to mohu preci ja, protoze to je moje starost. 
Ale za ta leta jsem si uz zvykla, takze jsem v klidu. Ono to vzdycky nejak dopadne.
Deja:
Že by se ty naše "životní opory" vzaly za ruce, a šly spolu světem ? 
Když někam jedeme, tak já balím, uklízím, myju nádobí, maluju se...
leží v posteli, sleduje mě a pobízí ať si pohnu, že už máme nejvyšší čas
. V předem dohodnutou hodinu já stojím u dveří nachystaná a on pobíhá neoblečenej po bytě a je šíleně nervozní, protože v tomto tričku má moc velké břicho, v tomto mu náležitě nevystupují svaly, v tomto vypadá nějak divně... No, chlap
.
mam-ča: Pod to se mohu jen podepsat. U nás vždy totožné a ještě k tomu arogantní kecy, že mám chuť zůstat doma /což v posledních letech i činím a je mi fajn/
Kremzina: tak to se stalo
taky,jel s
lyžovat a bundu nechal doma
,tak musel na místě do obchodu a nejlevnější co tam měli koupil
U nás se taky čeká na tatínka. Domluvíme se, kdy odjíždíme a přesně ve chvíli, kdy my s
stojíme v předsini obuté a oblečené, připravené k odchodu. Zjistí manžel, že musí na WC.
Už mě to ani nerozčiluje.
Mě už jen rozčílí, když se mě za městem zeptá, jestli máme to a to, zatímco během mého balení byl naprosto v klidu a balil si jen své věci, kytaru a nějaké nesmysly. Takto např jednou na cestu na hory zapomněl bundu.
Majucha, to jako rekognoskuju byt...je takový uklizený, když všechno nabaléné k odvozu zmizí...
A jako kontroluju, plyn, vodu, okna...
úplně nehraději mám, když odjedou a mně nechají doma
( stačí ten nákup....)
teda u nás se většinou taky čeká na
,protože pořád něco hledá,ale už jsem si zvykla ho moc nepopohánět,protože,když pak zjistí,že něco zapoměl,tak hádejte,kdo za to nakonec většinou může...._
Pan Werich a pan Horníček
Majucha, to znááám! Vždycky vyexpeduju chlapy s taškama k autu a než to porovnají, tak si jen tak bloumám...
Jedna z mála nikoliv negativních vzpomínek na nepříliš radostné dětství: ano, přesně tohle byla moje maminka - ostatní sedí v autě a čeká se na ni
- povídku o houslích neznám, jen ten název. Já bych na to nervy asi neměla, když bych věděla, že všichni sedí v autě a čekaj netrpělivě na mě - asi je to taky otázka sebevědomí 