Že právě sedíte u počítače, je jasné, jinak byste si můj ranní pozdrav nepřečetly. Ale dnes u něj seďte klidně co nejdéle, ať si přečtete i zaslané příspěvky. Psaly jste už včera... protože jste opět seděly u počítače. :)
Téma dnešního vydání zní: Počítač: Co vám dal, co vám vzal. Ovládá on vás, nebo vy jeho?
Co se zdálo před několika desetiletími ještě jako sci-fi, je dnes holou realitou. Počítače zaujímají v našem životě nezastupitelné místo. Záleží jen na nás, zda je ovládáme my, a nebo ony ovládají nás.
- Počítače jsou součástí naší práce
- Komunikací s lidmi, kteří jsou daleko
- Zdrojem rychlých zpráv a informací
Pro řadu nemocných lidí jsou počítače jediným spojením se světem, jedinou zábavou a rozptýlením. To samé platí i u lidí zdravých: zdroj, zábava, rozptýlení, nezbytná součást v zaměstnání.
- Dokážeme si však říct dost, a teď na něj nepůjdu?
- Dokážeme se mu vyhnout v bytě bez povšimnutí?
- Dokážeme u něj sedět jen po tu dobu, kterou jsme si určili, nebo se ta doba protáhne na neurčito?
- Z jakého důvodu ho zapínáme nejčastěji? (sem patří i otevírání stránek Žena-in.:)
Pište k dnešnímu tématu na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Na vaše příspěvky se těším a autorku jednoho z nich odměním příznačným dárkem: hezkou, růžovou, bezdrátovou „myškou“ …
Nový komentář
Komentáře
mamina30 — #5 jsme na tom stejně,můj syn zemřel před dvěma lety a teprve potom jsem používala jeho počítač
neuznávám facebook, nechápu lidi co na něm napíší o sobě vše a vůbec jim nevadí, že to čte x-cizích lidí
naopak mám ráda ženu-in, chodím sem už 8 let a mám tu okruh svých známých, které beru jako kamarádky, s některými se znám osobně, s jinými jen virtuálně ale to vůbec nevadí, jsem ráda že je znám alespoň tak
počítač je dobrý na vyhledávání informací, na to je bezkonkurenční
ale dá se na něm taky vyspěstovat slušná závislost, je to prostě droga jako kterákoliv jiná
záleží na tom-kterém člověku jak k němu bude přistupovat
Já mám počítač teprve rok a půl.Nikdy mi nějak nevadilo,že doma nemáme PC ani dětem nechyběl.Jenže právě před rokem a půl nám umřel syn a já se uzavřela od okolního světa.S nikým jsem nekomunikovala,nikam nechodila.Manžel se na to už nemohl dívat,tak mi koupil notebook a přes jeho neustále přemlouvání jsme si dala říct a začala se seznamovat.Používám ho na komunikaci s rodinou a blízkými známými a také přes něj komunikuji s lidmi,co je potkal stejný osud jako mne.Hodně mi pomáhá vyměnovat si názory a sdílet smutek s někým,kdo ví jak se cítím.Také počítač používám k nakupování přes internet,protože pokud to situace nevyžaduje,nechodim nikam mezi lidi,Jsem jen s rodinou a s dětmi.Samozřejmě chodíme ven s dětmi atp.ale to je vše.Pro děti jsem schopná udělat cokoliv,ale nemám sílu a ani chut se jit někam bavit nebo courat po obchodech.Sleduji jakoby svět skrz internet,aspon tak trochu něco vím,či se dozvím.
Mám i oblíbené stránky,které jsou pro ženy,jako je Žena - in atd.,které navštěvuji,občas přidám nějaký příspěvek,či foto,ale jinak počítači rozhodně nepodléhám.Ted s odstupem času jsem moc ráda,že jsem se manželem nechala přemluvit ke komunikaci přes pc.Protože každodení komunikace s mými nejbližšími,mi moc pomáhá zvládat každý další všední den.
Taky by se mělo rozlišit počítač nebo Internet
protože samotný počítač vnímám jen jako skladiště dat a způsob obživy, zatímco internet, to už je jiná...
já ho mám v práci docela dost, takže doma k němu usedám jen výjimečně, a to většinou, když chci stáhnout fotky nebo tak něco.
ula — #1
Tak to já jsem a dost
Počítač vnímám jako prostředek ke komunikaci. Snažím se, abych na něm nebyla závislá.