Dobré ráno, milé princezny (a královny). Doufám, že vám toto pohádkové oslovení nevadí, je totiž k dnešnímu tématu nejvhodnější. K tématu, které zní: Existují princové na bílém koni? Dočkala jste se toho svého, nebo na něj teprve čekáte?
Téma princové (a králové) našich srdcí se týká jak těch, které už si svého prince našly, popřípadě i ztratily, tak i těch, které na svého „prince na bílém koni“ teprve čekají.
Ve vztahu dvou lidí je důležitá láska, tolerance, ohleduplnost a úcta jednoho k druhému. Pokud k tomu připočteme i tu správnou jiskru, krásu, odvahu a chrabrost, máme tu prince jak vyšitého. Která by po něm netoužila… a některá se i dočkala.
Napište nám v tyto krásné, slunečné dny, zda se v dáli, zalitý sluncem - ten VÁŠ pravý princ objevil.
- Jaké vlastnosti by podle vás měl mít novodobý princ na bílém koni?
- Dočkala jste se Vy sama toho vysněného?
- Pokud ano, splňoval vlastnosti, které jste si vysnila?
- Zůstaly mu i do budoucna?
- Proč právě ON?
- Proč on ne?
- Myslíte si, že se dnešní muži hodně liší od mužů, dejme tomu z doby Oldřicha Nového?
- Je Váš muž gentleman?
- Dokázal by za Vás „bojovat“ a ochránit Vás i vaši rodinu?
- Čekáte teprve na toho správného?
- Zklamal Vás už nějaký „zlý“ princ?
Opět mě napadá tisíce otázek, ale nechám prostor raději pro vás
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Nejhezčí pohádkový příběh odměníme: společenskou hrou Laškování a k tomu ještě dostanete nádavkem veselou knihu Jiřiny Tejkalové: Já a štrúdl.
Zda se napřed pustit do pečení štrúdlu a pak do laškování, a nebo nejdříve zalaškovat a pak se pustit do štrúdlu, to už nechám na výherkyni ))
Nový komentář
Komentáře
selinka — #46 Jsou ještě další lokality. I možnosti. Ale to chce čas nebo správnou shodu náhod, co ti ke změně dopomůže
Já jsem jeden čas přemýšlela, že bych vycestovala, pak to úplně padlo, žila jsem si spokojený život ve svém městě no a shodou spousty náhod jsem bydlení poblíž ZOO vyměnila za bydlení (shodou okolností taky poblíž ZOO
) o nějaký ten kousek dál.
evelyn — #49 výstižně řečeno
no snad se mi to někdy (kéž by brzo) podaří a vypadnu odsud taky ...
evelyn — #47 otec chtěl být blíž svým rodičům a nastoupil na šachtu. my museli s ním. Já vím, že se opakuju a nepíšu to poprvý, ale já si tu fakt nezvykla a krom toho jsem rozvedená a ex mi a dětem dělal takové peklo, že i psycholožka mi řekla, že s debilem se člověk nedomluví a ať odsud vypadnu. Cože jde, když máš člověk práci a jakés takés zázemí ..no sama s dětmi jsemuž šest let a už toho mám prostě plný kecky.
evelyn — #44 máš to ve vzkazech
wich — #45 slovo sen bylo asi špatně použité, beru zpět. a ad Ostrava - hm, jsem z Aše, příbuzné mám na Hané a ve východním Slovensku = strašný nepoměr. A i když tu jsem dlouho, prostě jsme si nezvykla. A ano, Stará a Nová Bělá - dobré varianty, jenže 1) opravdu hodně drahý, 2)tam bydlí polovina exovy rodiny a nemůžou mě ani cítit. No nic, děkuju za vyslechnutí a přeju, ať se Ti daří!
evelyn — #35 Děkuji. Uvidím časem
selinka — #37 S dětmi je to těžší
, ale v rámci ČR je to to nejjednodušší. A proč konkrétně chceš z Ostravy? Já ji mám celkem ráda, infrastruktura, dostupnost všech škol od MŠ (i mateřských center) po VŠ, obchody, divadla, možnosti trávení volného času, koupání, hory... mi přijde pro matku s dětmi v Ostravě celkem dobrá. Volila bych asi jen v rámci lokalit. Třeba pokud toužíš po domku, přestěhuj se do okrajové části Hrabová, St. Bělá, Slezská Ostrava... to jsou hezké čtvrtě a neodřízneš se s dětmi od pohodlí města
Co se týče "snu mít firmu", sny jsou k ničemu, když se pro jejich splnění nic nepodnikne, já jsem to nebrala jako sen, ale jako práci a živobytí.
Pro mě si přijel Martin v zeleném renaultu a jsme spolu třetím rokem
... ne, na prince nevěřím, protože když si něco moc malujeme, o to víc bolí neúspěch.
evelyn — #41 v Malmö máme pobočku
Já byla na služebce ve Stockholmu a měli jsme štěstí, kolega se nám opravdu věnoval a provedl nás historickou částí. Ta se mi líbila hodně. Bydleli jsme v hotelu u Benzinky a MacDonaldu na výpadovce na letiště - děs a hrůza, ale zas když jsme šli pěšky do kanclu, tak jsme museli obdivovat, kolik stromů a lesů tam je - za hotelem sídliště v lese. Jen nám taky potvrdili, že bydlení tam je hodně drahý.
evelyn — #39 to je úplně můj sen, já totiž nemám ani ke komu vyrazit na zahradu, protože v Ově kamarády jaksi nemám ...no prostě pryč odsud .... Ty jsi te´d ve Švédsku?
wich — #34 mně by stačilo město
hlavně pryč z ovy ...i vím, kde bych chtěla být, malé město na Hané, jenže tam je problém nezaměstnanost, takže ... no třeba se mi to někdy povede . Jinak mít svou firmu je taky můj sen, jen jsem zatím nenašla způsob jak a v čem se realizovat....
evelyn — #33 nesedíš, já se snažím z Ostravy dostat už moc dlouho, ale jako matka samoživitelka + dvě děti a bez rodinné podpory ...
evelyn — #31 Zatím na "zkoušku". Přišla v osobní krizi nová příležitost, tak jsem po ní sáhla
selinka — #32 Já to zatím neberu jako přestěhování doslova a definitivně. Zkouším to a sice se spoustou výhod, co mladý člověk s holou kapsou po škole nemá. V ČR mám svoji zavedenou firmu, kterou můžu řídit odsud, nemusím tedy hledat práci atd. takže radu "jak začít v zahraničí" nemám
Sama nevím, jak a jak dlouho to bude všechno fungovat
evelyn — #31 wich se podařilo odstěhovat z ostravy? Tak honem si prosím vzkaz, jak toho docílit a přitom si uchovat životní úroveň ....
Toho nejlepšího jsem měla, teď už bohužel není. Život jde ale dál, tak uvidíme, co mi ty na mě (osobu, co do životních změn značně konzervativní) dost velké životní změny přinesou
Pentlička — #26 Třeba je dobře, že je pryč.Perioda se u takových"hochů" zkracuje a druhá princezna bude plakat dřív než ty, páč princezny bývají většinou tři - dvanáct
OlgaMarie — #10 Já asi stárnu, blbnu a babkovatím dohromady. Když se řekne porsche, tak nevidím dálnici a tachometr na maximum, ale za kolik bych ho střelila, koupila byt a jak bych zbytek rozdělila dětem na úspory do budoucna
Můj princ měl jen bílé embéčko a ještě půjčené od rodičů. Ale vůbec mi to nevadilo. Považovala jsem naše manželství za to pohádkové - a žili šťastně až do smrti tak dlouho, až jsem se dozvěděla, že je všechno špatně a hlavně já nejsem pro mého prince žádná Popelka, jak jsem si do té doby naivně myslela. Tak můj princ odcválal tentokrát už ve vlastní stříbrné oktávce vstříc světlým zítřkům s jinou princeznou a já zůstala na ocet smutná jak ta Popelka bez kouzelných oříšků a hodných holoubků a ještě k tomu o 30 let starší. Chjo...
krokodylice — #23 Tak to se budu muset jet do těch Průhonic podívat. Má tam dům, víš?
krokodylice — #23 nedobrovolně, ale jistě jsme trpělivost dotáhla k rezignaci. Teď chci aspoň toho koně
selinka — #16 V tomhle životě máš takový milý kukuč, na ten se určitě někdo chytí.
Trpělivost, Selinko! 
Dante Alighieri — #17 On už někde běhá zhmotněný, jen ho poznat.
selinka — #21
Máš pravdu.