Zapomněla jsem na koloběžku. Včera, když jsem přemítala, na čem všem jsem kdy cestovala. Prostě jsem na ni zapomněla. A přitom je koloběžka tak úžasný dopravní prostředek :). Hlavně takové ty velké, pamatujete? Jak měly odpružené sedátko a brzdu. Kdo měl takovou koloběžku, byl král dětského hřiště...
Já ji nikdy neměla. Měla jsem malou, bez sedátka a brzdy, a občas jí vypadávalo přední kolečko. Hlavně když se jelo z kopce. A já pak brázdila čumákem asfalt.
Kde je jí jenom konec... Ani nevím, možná ještě pořád leží u babičky ve sklepě...
Jak jste na tom se zážitky s dopravními prostředky Vy, ženy-in? Co dopravní prostředky vašeho dětství? Vzpomenete si ještě na staré čtyřkolečkové brusle? Jezdila jste na koloběžce? Nebo spíš na kole? Máte zkušenost s nějakými méně tradičními dopravními prostředky? Co koně? Nebo slon? Jela jste ve voze nebo na raftu?
Vyprávějte, přehánějte, posílejte! A jestli máte i fotky, přidejte je! Na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměním!
Nový komentář
Komentáře
jako dítě jsem si hrozně přála německou koloběžku se silnými koly, ale bo mi ji naši odmítli koupit
tak jsem si ji půjčovala od kámošů za půjčování našeho pejska 
pěkný celý den
jo koloběžku jsem měla také a i s tím sedátkem a brzdami
, ale nejlepší bylo, když jsem dostala právě ty zmiňované čtyřkolečkové brusle (kvalitnější byly ty kovové, ale já dostala ty plastové kostitřasy). bydleli jsme na Malé Straně v Praze ve Vlašské ul. takže tam asfaltová plocha žádná jen samé tzv." kočičí hlavy" to byla jízda 
se divím, že nekoktám ještě dnes. a to nebyly chrániče 
, ještě štěstí, že vedle baráku byla nemocnice Pod Petřínem,tam už se o mě postarali 
Dobré ráno. Já jsem v dětsví jezdila s dědou na kole a seděla jsem na štangli a tradá do školky. On měl tehdy 76 -79 let. Po nástupu do ZŠ jsem už jezdila sama na kole.