Stejně jako loni jsme se letos v lednu vydali s celou rodinou na zimní lyžařskou dovolenou Švýcarska. Stejně jako loni jsme se vrátili s kvalitní švýcarskou sádrou. Po zkušenostech z loňského roku, kdy nás soukromá lékařka obrala o celé naše kapesné, o kapesné našich kamarádů, o finanční rezervu určenou k eventuální opravě auta, a kdy jsme stejně opouštěli Švýcarsko s dluhem cca 800 franků, jsme byli rozhodnuti eventuální úraz řešit vhodnějším způsobem. Naštěstí jsem se před druhou cestou do Alp informovala, co mám v případě úrazu dělat, aby mi nezbyly oči pro pláč jako minule. Bohužel se nám stal úraz i podruhé, ale byla jsem na to připravená. Pokud vyrážíte také na hory – do Švýcarska, ráda se s vámi podělím o mé zkušenosti a informace, které by se vám mohly hodit.

1/ vozit doklady o pojištění stále s sebou !!
Nemusíte se zdržovat vracením se na chatu, při vážnějším úraze to ani není vhodné.
2/ V případě, že se zraníte na sjezdovce, dojeďte k nejbližší obsluze vleku a požádejte o přivolání horské služby!!
Musím přiznat, že tuto podmínku jsme nesplnili letos ani vloni. Loňský rok jsme byli nezkušenými katastrofickými turisty, a letos se zlomené zápěstí zprvu tvářilo jako naražené (možná to bylo „přání otcem myšlenky).
3/ Zavolejte do své vlasti na číslo asistenční služby !!
To udělejte v každém případě, ať už jste v péči horské služby nebo si zajišťujete ošetření sami. I s horskou službou se vám může stát, že vás dopraví do nestátního zdravotnického zařízení, kde vás nebudou chtít bezplatně ošetřit.
Naše zkušenost s asistenční službou je rozporuplná, ale v zásadě platí pravidlo : Trvejte na tom, na co máte nárok! Asistenční služba je POVINNA domluvit vám bezplatné ošetření v místě nebo v blízkosti vašeho pobytu.
My jsme s asistenční službou absolvovali telefonátů hned několik. V prvním případě nás poslala k lékaři, který byl sice téměř u sjezdovky, ale bezplatně ošetřit nás v žádném případě nechtěl. Bohužel je smutnou pravdou, že zahraniční lékaři mají špatné zkušenosti s plněním našich pojišťoven, a výsledkem toho je naše „balkánská“ pověst“, a z ní vyplývající problémy.
Nenechala jsem se odradit, zavolala jsem znovu, a již zostra jsem vysvětlila paní v asistenční službě, že najít si prvního lékaře u sjezdovky, to zvládnu taky. A dále jsem trvala na zajištění bezplatné lékařské péče.
To se napodruhé podařilo. Bylo to sice v nemocnici, vzdálené asi 25 km od místa, kde jsme bydleli, nicméně zajistili nám i dopravu tam i zpět (což je jejich povinnost, v případě, že tuto možnost nemáte).
4/ Po návratu do republiky nahlaste ihned úraz na pojišťovnu !
V rámci objektivity musím uvést, že peníze, které jsme loni, ať už cash nebo na fakturu zaplatili ve Švýcarsku, nám byly všechny vráceny, faktury z nemocnic byly ve finále proplaceny. Problém byl pouze v prodlení, celé to trvalo asi 3 měsíce (což je možná nepříjemnost pro zahraniční zdravotnická zařízení)

Nakonec pár slov o samotném ošetření. Velmi mě zklamala arogance a naprostá lhostejnost soukromých lékařů, a to jak v loňském, tak i letošním případě.
Na druhou stranu péče i chování personálu nemocnic bylo v obou případech vynikající, a to i přesto, že věděli odkud pocházíme, a že nebudeme schopni zaplatit namístě. Loni jsme absolvovali menší operaci, strávili den na lůžku, takže to nebyl pouze letmý kontakt. Nejedná se pouze o vybavení nemocnic, ale především o komunikaci s personálem, ať už jsou to lékaři nebo sestry. Každý se vám představí, podá vám ruku, a hlavně vás obšírně seznámí se stavem dítěte, s léčbou a s prognózou do budoucna, přestože ví, že vás již nikdy neuvidí. Tak jak se chovají k vám, se chovají i k dítěti, ne jako k nesvéprávnému jedinci, ale jako k partnerovi. Díky svému dvanáctiletému synovi mám bohaté kontakty i s nemocnicemi v Česku, a tak mohu opravdu srovnávat.
Reklama