Další příspěvek nám poslala hrdá čtenářka s nickem řeřicha a my jí děkujeme

Přeji hezký den všem ženám i mužům-in. K dnešnímu tématu přidám taky pár skušeností s výchovou svých ratolestí. Tedy dvou synů. Dnes už jsou velcí a každý má svůj život, a každý je svým způsobem jinej.

Ten starší, za pár dní mu bude třicet, byl už jako malej kluk hodně přemýšlivej, hloubavej, ale dost stydlivej a druhej syn je od něj dva a půl roku a od malička je pravý opak. Chtěl být od malička hodně samostatnej a průbojnej a nenechal se do ničeho nutit.

Oba se ve škole dobře učili, ale přesto staršímu šlo učení úplně samo, mladší už to musel dohánět a nebo to prostě ukecal. Postupem času se jeden od druhého učili jak získat sebevědomí a druhej pomohl v učení.

Já jsem se je snažila jaksi směrovat, ale ne nutit do učení a vždy věděli, že je lepší přijít dří, než když už je průšvih na světě a vždy budou mít v nás oporu. Základní školu prošli bez větších průšvihů i když přeci ňáká ta klukovina byla, ale zase jako bráchové se k tomu uměli postavit a přiznat.

Po základce šli postupně oba na střední školu a i tam to hlavně zase u syna staršího proběhlo, co se týká učení, na jedničku a vše směřovalo k škole vysoký. Ani tady jsme ho do ničeho nenutili a měl v rozhodnutí volnost a po pěti letech jsem na něj byla opravdu hrdá.

Mladší, už jak tomu napovídala jeho dobrodružná povaha, šel na hotelovou školu a v posledním ročníku dostal šanci do zahraničí a samozřejmě ji využil, vrátil se pouze složit maturitu a jelikož odpadla povinná vojenská docházka, odjel znova do světa.

Neříkám, že byli pořád svatouškové, prošli si pubertou a měli kolem sebe partu kluků. Dovedli flámovat, ale dovedli také rozpoznat hranici svého počínání. A já se teď mohu v koutku duše těšit z toho, že jsme je s manželem vychovali dobře, že se rádi vracejí domů.

Oba si výborně rozumějí a vím, že se na ně mohu spolehnout, což už mockrát dokázali. Tak pokud možno přeji i ostatním dětem výchovu bez křiku a rákosek.

řeřicha

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to vám ke spokojenosti nic nechybí. Každá matka je šťastná, když jsou spokojené její děti

Jak jste na tom vy, milé ženy-in? Už vaše děti také vylétly z hnízda, jako u čtenářka řeřichy? Nebo jsou ještě malé a svou budoucnost ještě zdaleka neplánují? Nebo už naznačují, čím by chtěly být? Mají bláznivé dětské nápady, nebo se vidí ve vás a chtějí dělat to samé?

Kdy jste vy sama měla jasno v tom, co chcete v životě dělat? Co na to říkali vaši rodiče? Podporovali vás v tom, nebo spíš odrazovali?

Napište nám na dnešní téma: redakce@zena-in.cz

Nápověda do soutěže: Je to herec