oKrásné dobré jitro a úsměv na tváři.

Věřím, že už teď ho tam máte (ten úsměv) hned z několika důvodů.

Jednak je dnešní téma milé, až romantické, a jednak nás čeká slunečný den plný optimismu.

A o onen optimismus se vám míním dnes postarat dnešním tématem... Aby ne, když je celé zamilované!!

Slib plním, hned „z první“ !

Jak jste se seznámilI? „NÁHODOU“??

I ba ne. Žádné náhody nejsou!

Seznamovací náhody má totiž na starosti přesné oko Amora, nebo Cupida, chcete-li, který je tu od toho, aby pěkně zacílil a v přesnou chvíli vystřelil...

l

To je on, šibal...

Tak dlouho jsem mu mlátila do auta, až si mě vzal

Petr už asi tři minuty pozoroval z okna bytu svého kamaráda, kde byl na návštěvě, jak mu drobná tmavovláska ve snaze vyjet se svým WV Polo z řady, vytrvale obouchává nárazník. „Ty jo, pojď se podívat na tu holku,“ volá na přítele, „to si nevymyslíš“.

Slečna se stále trefovala do registrační značky Petrova zánovního superba.

Dříve, než se jí povedlo vyjet, zadařilo se jí odstranit RZ, která zprohýbána jako školní tahák padla k zemi. To už Petr za oknem nevydržel.

„Já ji snad zabim, ta nána mi sundala značku,“ zařval a bera schody po třech odkvačil spáchat avizovaný zločin. Ani ve snu by ho v té chvíli nenapadlo, že ta nána bude za pár měsíců nosit jeho jméno a superbem bude brázdit silnice.

 „Přilítnul a vypadal jako rozzuřený býk,“ vypráví čerstvá novomanželka Ivana.

„Co kdybyste si madam koupila kolo?“  hulákal, „nebo máte pocit, že jste na pouti na autodromu? Já vám s tou pixlou vyjedu, protože na tohle se nedá dívat!,“ mával rukama jako na kajaku.

„Já měla papíry pár týdnů a odhad vzdálenosti mám pod psa. Rozbrečela jsem se. Vzlykala jsem tam jako hloupá a pořád se omlouvala. To už tam byl i jeho kamarád a já si připadala ještě hůř. On se na mě najednou tak mile podíval a úplně se mu změnil výraz. Jejda, nebrečte, já to tak nemyslim, jen prostě to auto nebylo zadarmo, víte?“ 

 V ten den přijela Ivana domů hodně pozdě.

„Pozvali mě na kafe, protože jsem se hrozně klepala. No a já pak poznala, že je to báječný chlap, že je s ním legrace, a zamilovala se,“ vypráví mladá paní.

 „Jak bych mohl tuhletu panenku zabít? Vždyť by to byl hřích,“ směje se Petr a dodává: „Já jí dal i toho superba. Ke svatbě, jako takový symbol. Vzpomínám na to rád,“ uzavírá.

 Někdy je osud velice hravý, když nám postaví do cesty toho pravého. Člověk často žasne, jaké události svedou dohromady dva lidi, kteří spolu klidně potom stráví i zbytek života.

Líbí příběh? Přidám další…dneska se budeme bavit a budeme zamilovaní a budeme něžně brebentit, budeme tokat….přeji příjemné ráno a chutnou kávu!

Těším se na vaše příběhy a zážitky na známém e-mailu, redakce@zena.in.cz