Tak na tuhle reportáž, jsem se vydala vybavena dekou, kterou jsem mínila prozíravě využít jako tepelnou izolaci. Bylo mi jasné, že při setkání s otužilci se celá akce asi těžko bude odehrávat v sauně.

S ohledem na fakt, že patřím k typům, pro které je 25 stupňů tepla ještě chladno, připomínala má sanice sbíječku ještě dřív, než jsem došla od auta na smíchovskou pláž.

Kromě toho jsem nevěděla přesně, kde se nalézá.

U botelu Admirál jsem tedy v minus deseti s dekou pod paží, zmrzlá jako preclík oslovila mladou slečnu, která zde venčila prokřehlého bígla.

„Prosím vás, buďte tak laskavá, kudy se dostanu na pláž?“

Pohlédla na mě nedůvěřivě.

Přišlo mi, že přemýšlela, jestli jsem šílená, nebo je to skrytá kamera.

Nutno připustit, že s dekou pod paží v závějích a teplotou hluboko pod nulou jsem důvěryhodně vskutku nevypadala.

„Noooo, tak to je na druhou stranu, ale v tuhle chvíli tam tedy jaksi žádná pláž není,“ vysvětlila mi a neubránila se úsměvu.

„Hehe, asi vypadám dost blbě s tou dekou, že?“

„No trochu ano.“

Našla jsem je snadno

oNa smíchovské pláži se moc osob s plavkami a koupacími čepicemi v ten den překvapivě nepohybovalo.

Muži z Klubu ledních medvědů mě přivítali navzdory svému zaměření vřele.

„Tak vás vítáme, doufáme, že půjdete s námi do vody,“ zvolali vesele. Krevní oběh se mi obrátil už jen při tom pomyšlení.

Ne tak jim.

Jak jsem z opravdu poutavého vyprávění vyhodnotila, mají tito lidé nebývalou kondici, jsou mimořádně zdraví, mnoho z nich má na kontě vskutku úctyhodné výkony a  jejich cévy jsou pružné jako žvýkačky.

Pro netrénované ruce a vůbec celé tělo bylo místo pro rozhovor velmi nepraktické. Pokoušet se jinovatkou pokrytým mozkem přemýšlet a s omrzlinami si dělat poznámky je téměř nadlidský výkon.

 

A to jsou oni! Lední medvědi!

oNejdůležitější medvěd, pan inženýr Blatný, není nikým jiným než mužem, který v roce 1998 úspěšně zdolal kanál La Manche.

Na tuto akci ho připravoval sám pan Venclovský osobně.

„Trvalo mi dvanáct let a oslovil jsem 5000 firem, než se mi na to podařilo sehnat alespoň nějaké sponzory,“ vypráví pan Blatný. „Nakonec jsem plaval na vlastní riziko a bez doprovodu lékaře,“ dodal.

Sám pan Blatný o pár chvil později vydrží ve vodě 20 minut.

Sledovala jsem ho z vyhřátého vozu jednoho z medvědů, Honzy, takže jsem svědek.

A tohle jsou další oceloví muži, které jsem viděla na vlastní oči, kterak se po rozhovoru a fotografování vrhli mezi houf labutí a kachen do ledových peřejí Vltavy.

 

k Jiří Juřica. Do ledu zamrzlého Džbánu si tento muž akčně zkraje roku vysekal díru. Zde se každé ráno v 5.30 hodin oddává ranní koupeli. Hráznému ovšem raději nabulíkoval, že díru seká pro ryby.

 

 

 

 

 

j

Zdeněk Mikuláš. Nový člen. Pochází z Třebíče. Lékařský záchranář. Má velký zájem založit v Třebíči detašované brložiště Ledních Medvědů. Obdobně jako v Jindřichově Hradci.

 

 

 

 

kRedaktor časopisu Skool. Velice odvážný. Zanořil se.

 

 

 

 

 

lRovněž novinář. Rovněž odvaha. Jak uvidíte na obrázku, také plaval.

 

 

 

 

 

h Jirka Kuťák. Dlouholetý člen. V klubu je od jeho založení. S panem Blatným jsou jako sourozenci. Jako bratr se zachoval i ke mně. Ochotně mi vytopil vlastní automobil.

 

 

 

 

hKarel Paul. Tento muž je nováček. Přišel přesně před rokem a v srpnu už dokázal uplavat vzhlednost od Štěchovické přehrady na Smíchov, tedy celých 28 km. Několikrát!

 

 

 

 

lIng. Kamil Procházka. Velice otužilý a zkušený otužilec. Patří k pilířům Klubu a je sním legrace.

 

 

 

 

Co nevíte o otužování?

  • Například by vás mohlo zaujmout, že po osmihodinové plavbě ze Slap na Smíchov, kterou uskutečnili někteří členové loni v srpnu, zhubnete tři kilogramy. Tři kila za osm hodin! Fotografku Kamilu, která má na svědomí všechny snímky, to zaujalo natolik, že se začala zajímat, zdali někdo nemá jedny plavky navíc. Pro zajímavost, po plavbě přes kanál La Manche byl váhový úbytek 8 kg a po maratonu Slapy-Mělník 5 kg.
  • Dále stojí za zmínku, že tělo, jestliže je tímto způsobem trénováno, má zcela jiný systém ukládání tuku a prakticky není možné na něm pozorovat tzv. pomerančovou kůži.
  • Rovněž chřipky a různé neduhy z nachlazení nehrozí.
  • Cévy jsou tak trénované, že jsou prakticky jako žvýkačka, a tak i cévní choroby se těmto lidem vyhýbají. Ovšem netrénované cévy by asi vzaly za své, takže rozhodně začínejte pod dohledem. Například pana Ing. Blatného, který je k tomu přímo fundován.

    Mmj. je aktivním spolupracovníkem doc. Siegera, s nímž spolupracuje při studii vlivů extrémních zátěží na lidský organizmus a metodách první pomoci postiženým.

  • Velice mě zaujalo, že ženy, jak muži sami uznali, vydrží třikrát víc. Slovy jednoho z „medvědů“: „Muž je geneticky nepodařená žena.“
  • Tento styl práce s tělem má za následek absolutní prokrvení všech orgánů.

Zní to zajímavě, že?

Pokud byste tyhle chlapíky chtěly vidět na vlastní oči, můžete se na ně každou neděli přijít podívat na smíchovskou pláž, vpravo od botelu Admirál v deset hodin ráno. A jedno, jestli je srpen, nebo únor. Do vody jdou vždycky.

Ve svých řadách mají i ženy. Ty jsem sice nezastihla, ale věřím, že se rovněž noří.

A abyste si nemysleli , že jsem nějaká padavka...! Tak: Hele!

j

Pravda, zatímco já jsem se s omrzlinami na devadesáti procentech vrhla střemhlav do vytopeného vozu, ONI se vrhli do vody. Byli tam úctyhodně dlouho.

jj

Vylezli po svých a vypadali velice spokojeně.

TÉMATA:
ZDRAVÍ