Foto: Shutterstock
S manželem se Zdeňka (33) poznala na jednom z velkých firemních školení. Do oka si padli hned, měli řadu společných témat, a tak bylo docela přirozené, že si na konci akce vyměnili telefonní čísla. „Petr mi učaroval. Pracoval jako oblastní manažer pro Prahu a střední Čechy, já dělala na jedné z poboček firmy. Před školením jsme se neznali, zato po něm jsme každou volnou chvíli trávili spolu. Do roka mě požádal o ruku a za další půlrok byla svatba,“ vzpomíná Zdeňka. „Petrova matka měla sice od počátku snahu organizovat nám život, ale Petr si stál za svým a mně se líbilo, že své matce – přestože byla znát její dominance – nepodléhá.“
Její rady jsem brala s rezervou
„Měsíc po svatbě jsem otěhotněla a prožívala do té doby nejšťastnější chvíle svého života. Všechno klapalo, Petr byl báječný a tchyně relativně daleko,“ vypráví Zdeňka. To se trochu změnilo, když se mladému páru narodilo první dítě. „Katka měla potíže, její vstup do života byl komplikovanější. Byla přidušená, malinko se opožďovala ve vývoji. Cvičili jsme s ní Vojtovu metodu, jezdili na neurologii. Katka kromě toho špatně jedla, v podstatě nechtěla nic než mé prso. Neřešila jsem to a dávala jí, co chtěla. Už tehdy bylo vidět, že s tím tchyně silně nesouhlasí, ale vzhledem k okolnostem nám do života povídala stále v rámci únosných mezí. Vadilo mi ale, že k nám začala jezdit celkem často, prý aby mi s malou pomáhala. Stále jsem ale byla trpělivá a její rady brala s rezervou.“
Prý za to může mé špatné mléko
Krátce po Katčiných druhých narozeninách Zdeňka znovu otěhotněla. Další dítě bylo plánované a rodiče se těšili také z toho, že jejich prvorozený potomek začal konečně prospívat. „Vojtovu metodu jsme s Katkou cvičili opravdu důsledně a ona pomalu doháněla vše, v čem se v porovnání se stejně starými dětmi opožďovala,“ vzpomíná Zdeňka.
V listopadu 2019, krátce před vypuknutím epidemie, se narodil Tomášek. „Zpočátku se měl hezky k světu a zdálo se, že se nám osud snaží trochu vykompenzovat starosti, co jsme prožívali s Katkou. Ale kolem třetího měsíce začal kašlat a často zvracet. Proběhlo několik vyšetření, aby následně lékaři zjistili, že syn má abnormální reflux a v krku ho dráždí agresivní žaludeční šťávy. Byli jsme zařazeni do speciální skupiny rodičů s dětmi, kteří testovali u nás dosud neschválený přípravek. Šlo o velmi jemný prášek, který se smíchal s trochou vody či mléka a dítěti se před jídlem podal. Následně pak v žaludku zahustil požitou stravu, v našem případě mateřské mléko, aby dítě tak snadno nezvracelo. Docela to fungovalo, a i s tím se dalo dobře žít. Až na to, že tchyně byla přesvědčená, že tohle všechno způsobuje kojení, resp. mé ‚špatné‘ mléko,“ svěřuje se Zdeňka.
Je to velká ostuda
Od té doby se tchynin tlak stupňoval. „Často volala a hučela do manžela, ať s kojením přestanu a synovi nasadím umělou stravu. Byla neúnavná a protivná. Přesto jsme i tohle ustáli,“ usmívá se Zdeňka. „Když bylo Tomovi asi rok a půl, situace s jídlem se jakž takž ustálila. Stále jsem kojila, do toho už přidávala nějaký ten příkrm. On ale – stejně jako předtím Katka – preferoval mateřské mléko.“
Život šel dál a rodina žila v relativním poklidu. „Když Tom oslavil loni v listopadu druhé narozeniny, začala tchyně opět namítat, že už toho kojení bylo dost. Já to ignorovala a manžel respektoval mé stanovisko. Letos zjara se tchynin nátlak ale vystupňoval a pokaždé, když jsme se u nich na návštěvě objevili a syn se chtěl přisát, neváhala to komentovat. Trpělivost mi došla teď v létě, kdy se babička začala svému vnukovi otevřeně posmívat, že už je velký kluk a pití od mámy z prsu je ohromná ostuda. To už jsem vypěnila a tchyni hezky od plic řekla, co si o jejím přístupu myslím. Tím spíš, že jsem nikdy nepatřila k matkám, které by kojily na veřejnosti a odhalovaly prso bez ohledu na místo. Kdekoli to jen bylo možné, odešli jsme se synem do ústraní, abychom měli soukromí a ostatní se necítili trapně,“ líčí Zdeňka. „Od té doby se mnou tchyně nemluví, je uražená a celkově vytváří velmi nepříjemnou atmosféru. Mrzí mě to kvůli manželovi, protože vnímám, jak ho celá situace mrzí. Nelíbí se mi to ale ani kvůli dětem, které babiččinu odměřenost nechápou, a hlavně vůbec za nic nemohou. Navíc jsem přesvědčená, že to, zda kojím a jak dlouho, je čistě moje věc a nikomu do toho nic není! “ uzavírá.
Čtěte také:
- Tvářil se jako milující partner, přitom mi ničil život, svěřuje se Iva (32)
- Našla jsem způsob, jak se manželovi po hádce pomstít. Mám ale strach, aby neměl trvalé následky, říká Romana
Zdroj: příběh čtenářky, textová úprava autorka článku
Nový komentář
Komentáře
Okurková sezóna??? Recyklujete staré články i s komentáři?
No když ono slovo "tchyně" vzniklo kombinací slov "tchoř" a "svině"... A bohužel drtivá většina tchyní je toho důkazem. A je úplně jedno, jestli jde o kojení, plínky, úklid, vaření, dovolenou, kapesné, oblečení, žehlení... Prostě mají potřebu rýpat, prudit a dělat dusno kvůli blbostem nebo věcem, do kterých jim nic není. A některé mají dokonce pocit, že je to pro dobro všech. Znám pár čestných výjimek, ale bohužel je jich málo. Ale moc se budu snažit jejich řady rozšířit.
Domnívám se, že kojení má význam pro dítě ve věku 2 let tak maximálně na uklidnění. A to bych dělala pouze večer nebo ráno, jako rituál. Výživový přínos nemá. Na příkrmy je v roce a půl opravdu dost pozdě , toto tvrdím z pozice matky, která právě kojí svoje páté dítě. Všechny minimálně rok, rok a půl, teď mám ještě mrňouse, ale taky ho nenutím do příkrmů, jak se doporučuje v půl roce. Kojené děi to nechtějí a nepotřebují , samozřejmě dle kvality mléka, někdo musí přikrmovat.
Tady se vždy říkalo prsa a prso. A nikdy jinak. A určitě to nebudu měnit. Mě zas přijde divný slovo prs, tím, že se to tady nepoužívá. A mě zas rozčiluje, když tchýně říká místo brambor zemáky a místo okurek oharky.
To je baba jedovatá. Je to věcpouze vaše a vašich dětí, nikoho jiného. Já jsem zastánce dlouhodobého kojení, prvni dcera kojena 3 roky a 1 měsíc, druhá 3 roky a 10 měsíců a syn 4 roky a 2 měsíce.
Ach jo. Není žádné prso. Stejně jako není kamno, nebo játro. Jsou prsa, podstatné jméno pomnožné. Nebo jsou prsy, obvykle dva, a to pravý a levý prs, podstatné jméno rodu mužského a skloňuje se podle vzoru hrad. Prso neexistuje.
Obdivuji tuto trpělivost. Tchyni i kohokoliv jiného bych poslala veřejně do tmavých míst ve chvíli, jak bych slyšela něco o špatném mléku. Jak dlouho a jak často kdo kojí, je starost přesně dvou bytostí. Matky a dítěte. Všechny děti jsem kojila 2,5 roku a nejmladší ještě déle.
Tak podle nadpisu jsem čekala, že se dočtu o minimálně sedmiletém školákovi, kterému cpe matka prso o přestávkách... A on to teprve dvouletý chlapeček. Ta tchyně by si svoje nevyžádané rady měla opravdu strčit někam hodně hluboko a hlavně jim nevystavovat samotné dítě, za to by se měla stydět ona.
Ta tchyně je fakt zlatíčko. Kdyby Zdeňka nekojila vůbec, tak určitě poslouchá pindy, že "nedává svému dítěti to nejlepší, co může být". Je zajímavé, jak se někteří lidé neobejdou bez toho, aby jiným dělali problémy, zásadně kvůli blbostem. Žít a nechat žít - a na světě by bylo krásně!
Ať si kojí třeba do nástupu do školy, ale v 18 měsících kojit a přidávat nějaký ten příkrm je přes čáru.
Tchyně je skutečně neomalená osoba. Zdraví dítěte především a nejlíp tomu rozumí vlastní matka. Moje dcera kojila vnuka do jeho tří let a taky na to neumřel.