Když tak koukám na hlavní stranu ženy-in, tak jsem prostě neodolala a musím vám také poslat něco o létě. A protože k létu a dovolené patří sluníčko, které miluju, tak posílám jednu sluníčkovou básničku.

Tato básnička mi připomíná dětství a nezapomenutelné prázdniny, které jsem trávila u babičky na venkově

 

 

 

 

 

Slunce
Když slunce převezme nad oblohou moc,
jeho zlatavé paprsky vždy ukončí noc.
Se sluncem rozkvete nejeden květ,
a smutek se v radost promění hned.
Černá,měnící se v červenou až rudou,
pak oranžový jas proběhne ospalou půdou.
A nakonec,po rozvážném výstupu na hluboké nebe,
probudí žlutá po ránu i tebe.
Pocit,když sluneční paprsky dotýkají se tvé tváře,
a nebo,když do těla proniká ti kouzelná záře,
ten ničemu se nemůže vyrovnat,
dešti,sněhu,možná štěstí snad.
Slunce...už i to slovo samo hřeje,
mír,lásku a pokoj celému světu přeje.
Slunce...tak jasné,mohutné a plné síly,
to ono naplňuje životem všechny mé žíly.
Je tak daleko a přesto dotýká se tě,
můžeš ho spatřit kdekoli na světe.
Je světlem v temnotě vesmírné,
to,co dokáže je obrovské a nesmírné.


Vaše čtenářka Karol

Karol děkujeme!

Hodně slunce o víkendu vám přeje